Girls in France

10. Kapitola

Denny
Začala jsem volat mamce, jestli už je doma, a ona řekne s velkou radostí, že už je doma. Zeptala jsem se jí, jaké jsem tedy číslo a ona mi ho nadiktovala. Já jsem se honem podívala na stránky a najednou vidím, že mě přijali! Hned jsem zavolala Jenny.

,,Yaa Jenny!!! Dostala jsem se na obě školy!!“
,,Omg fakt?? Já jsem se taky dostala na obě.“ řekla šťastně Jenny.
,,Faktt??“
,,Joo. Takže jdeme spolu do (vymysli si město)??!“ zeptala se. Samozřejmě že půjdem.
,, Jasně že jo!!!!! Na tu druhou školu jsem stejně nechtěla“ zasmála jsem se.
,,Ahaaa“ zasmála se také Jenny.
,, Pořád ale nechápu, že jsem se já dostala na obě dvě školy. Vždyť jsem tu matiku úplně dosrala.“
,,Neasi, já to taky nechápu “
,,Já už to vypnu. Už musím jít, tak čauu“ 
,,Ahojj“ řekla a vypla to.

Když jsem volala s Jenny, tak jsem byla stále na hřišti. Rychle jsem běžela domů. Mamka se hrozně radovala, a táta taky. Mamka mi před přijímačkama slibovala, že když je dám, tak mi objedná converse. Takže mamka zasedla k počítači a objednala mi je.

O 2 týdny později
Jenny
,, Hlavně si nezapomeňte pasy a občanky.“ připomněla mi máma.
,,Joo neboj. Už to mám v peněžence. Kdo nás vůbec zaveze na letiště?“ zeptala jsem se.
,,Noo strejda“ řekla máma.
,,No dobře “ řekla jsem. Dnes je 10.5., a letíme do Londýna. Už se těším ale zároveň se bojím. Je to daleko a my s Denny letíme samy. A není možné, že bychom nepotkaly žádného K-pop idola.

,,Díky, že jsi nás svezl“ řekla jsem strejdovi.
,,Joo. Úplně v pohodě. Užijte si to tam a přijďte hlavně zpět “ zasmál se.
,,Jo díky. Čau“ řekly jsme a utíkaly jsme s kufry a taškami na letiště. Byly jsme nadšené a nervózní. Bála jsem se, že ty letenky nebudou platit. Tak moc jsme se těšily do Londýna bez rodičů.

O hodinu později
Už sedíme v letadle. Seděla jsem u okénka, protože se Denny trochu bojí výšek. Vedle ní seděla nějaká paní, a letěla sama. Museli jsme si zapnout pásy, a sledovali jsme letušku, jak nám ukazuje, co bychom měli dělat, kdyby se něco stalo. Do mikrofonu mluvili příliš rychle, nešlo jim rozumět. Jen co letuška skončila, rozjeli jsme se na dlouhou světelnou trať. Tam se letadlo plnou rychlostí rozjelo a vzlétlo nahoru. Bylo to vzrušující. Bylo to zábavné. Denny si ten vzlet moc neužívala. Vzlétli jsme konečně nad mraky. Viděly jsme východ slunce, a proto mraky byly tak úchvatné. Chtěla bych tam skočit. Mraky vypadaly jako načechraná peřinka. Denny se let začal líbit. Chtěla se pořád dívat z okna, ale tvrdila, že by raději do těch peřinek neskákala.

V Londýně
Pomalu jsme přistáli. Vystoupily jsme z letadla a šly jsme hledat své kufry na jezdícím pásu. Jakmile jsme je našly, vydaly jsme se ubytovat na hotel. Přišly jsme na recepci, a jako obvykle, mluvila jsem já. Ještě že mě ta Denny má. Dostaly jsme 2 karty s číslem pokoje. Utíkaly jsme na pokoj. Musely jsme jet výtahem do 2. patra. Jakmile jsme otevřely dveře pokoje, odložily jsme kufry a tašky, a zalehly jsme do postelí. Povzychly jsme si z té cesty. Uvědomily jsme si, že nás čeká ještě jedna dlouhá cesta. Po pár minutách odpočinku jsme se převlékly, a šly jsme se podívat do okolí.

Bylo přibližně 12 hodin, tak jsme šly do mekáče. Objednaly jsme si, a sedly si ke stolečku, který byl blíže k pultu. Jakmile jsme zaslechly naše číslo, vrhla se Denny pro tác s naší objednávkou. Pustily jsme se do jídla. Moc jsme si pochutnaly. Když jsme dojedly, byly už 2 hodiny.
,,Kam půjdem teď?“ zeptala jsem se.
,,Co muzeum voskových figurín? Je to pár metrů odsud. Mohly bychom tam strávit zbytek dne.“ řekla Denny.
,,Joo. Dobrý nápad. Tak jdeme!“ řekla jsem a vyrazily jsme. Opravud je to kousek. Čekaly jsme řadu a nakonec jsme se dostaly dovnitř. Byly tam různé figuríny celebrit, jako Dua Lipa, Rihanna, Ariana a taky královna Alžběta. Když jsme s Denčou přišly k figuríně Beyoncé, zahlédla jsem bubny. Chtěla jsem si zahrát, ale někdo ke mně přišel. Byl to nějaký Asiat. Poprosil mě, jestli bych ho nenatočila, jak hraje na bubny. Samozřejmě. Vzala jsem jeho mobil do ruky a začala jsem natáčet. Jak jsem ukončila natáčení, ten asiat si přišel pro svůj mobil, poděkoval a hezky se usmál. Později jsme narazily na figurínu herce, tak jsem se chtěla vyfotit. Denny začala vytahovat mobil, a všimla jsem si, že kousek dál je ten asiat. Pravděpodobně to byl korejec. Hezky se na mě usmíval. Šly jsme dál a byl znovu za námi. Jakmile jsme vešly do dalších dveří, blížil se konec. Vešly jsme do místnosti se suvenýry, a začaly jsme hledat k-pop regály. Našly jsme malé BTS panáčky z písničky Butter. Koupily jsme si své biase. Ten korejec byl za námi, tak jsem mu zamávala, a on zamával na zpět. Jen co jsme vyšly, uvědomily jsme si, že je 7 hodin večer.