9. Kapitola

11 1 0
                                    

Vešla jsem dovnitř a zabouchla dveře. Z kuchyně vylezla máma.
,,Tak coo?" ptala se, když jsem seděla na zemi, abych si mohla sundat boty.
,,Noo...blbé" řekla jsem a sklopila jsem hlavu dolů.
,,To bude v pohodě. To nic není. Fakt. Obědvala jsi?"
,,Jo. Měli jsme mekáč." řekla jsem.
,, Dobře." řekla a zalezla do kuchyně. Já, pořád zničená, jsem šla pomalu nahoru do pokoje.
,,Jenny, z toho si fakt nic nedělej. To bude v pohodě." řekla máma za mnou. Já jsem jen kývla a šla jsem nahoru.

Lehla jsem si na postel a přemýšlela, jak by to vypadalo, kdybych neprošla. Cítila jsem se zničeně a k ničemu. Z toku myšlenek mě vyrušila Denny. Začala mi volat. Já jsem to položila, ale začala volat znovu. Tentokrát jsem to zvedla.
,, Promiň, jsem blbá, že jsem to položila."
,,Nee, v pohodě. Tak co, jak to dopadlo? Jaké máš z toho pocity?" ptala se Denny.
,,Na hovno. A ty?"
,,Taky. Kamo ale, to bylo těžké. To bylo úplně jiné než jsem celou tu dobu procvičovala. Mám pocit, že jsem to úplně posrala. Asi neprojdu" řekla Denny.
,,Taky si myslím, že neprojdu." řekla jsem.
,,Ale ty máš větší šanci " řekla.
,,Hahaaha. Dobrý vtip. A ne, nemám. Nech toho" řekla jsem celkem naštvaně.
,,To nebyl vtip ale to je jedno jo?" začala se smát.
,, Už musím jít " řekla jsem.
,,Ok tak čauuu" řekla.
,, Čau" vypla jsem to.

O 2 týdny později
,,Já jsem se dostala na školu!! " zakřičela spolužačka přes celou třídu. Klepaly se mi nohy.
,,Super. A my se to dozvíme až v květnu " řekla Denny.
,,Neasi. No...jednu školu se dozvím dnes nebo zítra " řekla jsem.
,,No jo. Nejsi nervózní?" zeptala se. Jen jsem se na ní podívala.
,,To teda jsem" řekla jsem.

Byla fyzika a hráli jsme si s lasery a zrcadly. Na chvíli jsem byla s Šimonem. Bylo to hezké. Denny nás přerušila a něco mi pošeptala.
,,Já i Klára si myslíme, že tohle je jako hodně romantická scénka." ušklebovala se. Já jsem jen přetočila oči a usmála se. Potom šla Denny zpět hlídat výsledky, zatímco já jsem byla s Šimonem.

O přestávce bylo rušno. Každý teď řešil jestli se dostal, nebo nedostal.
,, Už to tu je!" řekla Denny.
,, Neříkej mi to. Jen se na to podívej a pak mi to dej" řekla jsem. Jakmile zjistila, jestli jsem prošla nebo neprošla, měla docela smutný výraz. Teď se vážně bojím. Tak jsem se podívala. Koukla jsem se na číslo 5**. Bylo tam napsané.......Přijata. Jen jsem otevřela pusu a byla jsem zticha, a ani jsem nedýchala. Vůbec netuším, proč Denny měla smutný výraz. Možná se podívala na špatné číslo.
,,Pane bože..." řekla jsem jen.
,,Co?!" ptaly se spolužačky.
,, Já jsem přijata...." řekla jsem. Bylo to docela rychlé. Napsala jsem příjmačky, které jsem posrala, ale už vím výsledky, a prošla jsem.
,,Ty se máš " řekla Denny. Pořád jsem byla překvapená.

Přišla jsem domů a máma mě obejmula.
,, Takže přijata, Jenny" usmála se.
,,Gratuluji!" zařval táta z obývacího pokoje.
,,Je to divné. Nemůžu tomu uvěřit." řekla jsem.
,, Já taky ne. Ale je to pravda a buď ráda " usmála se máma a obejmula mě znovu.

Denny
Byla jsem u mamky v práci a táta mi zavolal.
,,Už jsou zveřejněny výsledky na školu, kde budeš chodit s Jenny"
,,Cože? Je to už na stránkách?"
,,Ano. Podívej se."
,, Dobře " řekla jsem a honem jsem se podívala na stránky školy, ale došlo mi, že nevím, jaké mám číslo. Takže jsem to honem řekla mamce, ale ta mi řekla, že to taky neví. Tak musím počkat, až přijdu domů.

Šla jsem na hřiště, protože mamka musela být ještě v práci. Začala jsem volat Jenny.
,,Ano?"
,,Dneska přišly výsledky i z druhé školy!" vykřikla jsem na Jenny.
,,Cože?!"
,, Už tam jsou výsledky, ale svůj ještě nevím. Musím zjistit, co jsem za číslo. Pak ti zavolám."
,,Jo, dobře. Čus"
,,Čus" řekla jsem s vypla jsem to.

Jenny
Seběhla jsem schody dolů a běžela jsem k mámě.
,,Co je?!" zeptala se máma.
,, Přišly i z druhé školy " řekla jsem udýchaně.
,,Co?!" řekla a hned jsem se dívala na své číslo. Bylo tam......
Přijata
,,Zase jsem přijata.... já tomu nějak nevěřím. Vždyť jsem to úplně posrala" řekla jsem.
,,Gratulujeme, Jenny" obejmula mě znovu máma.
,, Není to divné?" řekla jsem.
,,Ani ne. Buď ráda, že je to takhle" řekla máma a hned to šla psát všem členům rodiny. Všichni o mě musí vědět.

Girls in FranceKde žijí příběhy. Začni objevovat