Girls in France

12. Kapitola

Vzbudila jsem se v 6 hodin. Prostě sama od sebe. Což se jen tak u mě nevidí. Rozhodla jsem se, že už budu vzhůru. Vzala jsem si nějakou teplou přikrývku, a šla si sednout na pohovku do obývacího pokoje. Zapla jsem si televizi a začala jsem se dívat na k-drama, a zároveň jsem čekala, až se Denny vzbudí. Televize by neměla jít slyšet až k ní do ložnice, takže by se neměla ještě budit.

Denny
Slyšela jsem z obývacího pokoje hlasy. Potichu jsem se šla podívat. Myslela jsem, že k nám někdo přišel, ale byla to Jenny a dívala se na televizi.
,,Ahoj" řekla jsem za pohovkou. Jenny se rychle otočila a usmála se.
,,Tak už jsi vzhůru? Měly bychom jít na snídani. Chystej se" řekla Jenny. Šla jsem se chystat do koupelny. Bylo 7 hodin.

Po snídani
Nasnídaly jsme se lívanců s džemem. Teď je čas si zabalit poslední věci a jít na letiště. Při balení jsme si pouštěly písničky. Jakmile jsme byly sbalené, šly jsme zanést klíče na recepci.

9:45
Jsme v letadle. Nebylo žádné zpoždění, žádný problém, nic. Všechno šlo hladce. V letadle jsme hrály různé hry a smály jsme se.

Ve Francii
Už jsme dorazili na místo, které jsme celkem toužily navštívit. Zastavily jsme nějaký taxík a jely jsme na náš rezervovaný hotel. Na recepci jsem opět mluvila já. Dostaly jsme kartu od pokoje a znovu jsme běžely s kufry na naše patro. Náš pokoj byl na nejvyšším patře. Odemkly jsme dveře a hned jsme vkročily dovnitř. Zase tam byly 2 ložnice a dokonce 2 koupelny. Obě jsme měly nádherný výhled na Paříž. Už jsem věděla, že u toho okna budu sedět pořád, jen kvůli tomu výhledu. Zabraly jsme si ložnice a začaly jsme se vybalovat. Po vybalení jsem si sedla k tomu velkému oknu a čekala jsem na Denny, až se vybalí taky. Když se Denny vybalila, opustily jsme hotel, abychom se mohly jít najíst. Vstoupily jsme do nejblížší restaurace a hned jsme si něco objednaly.

Po obědě
Opustily jsme restauraci s plnými žaludky a s nadšením jsme se vydaly na Eiffelovu věž. Jakmile jsme dorazily pod Eiffelovu věž, spatřily jsme dlouhou řadu. Povzdechly jsme si ale čekaly jsme.

Čekání uteklo jako voda a už jsme byly na řadě. Šly jsme nahoru po schodech. Vyšly jsme pár schodů a už jsme byly udýchané. Rozhodly jsme se, že v 2. patře pojedeme výtahem. Tak jsme tedy čekaly na výtah. Když přijel, nacpalo se tam moc lidí, takže se hůře dýchalo. Jakmile se na věži otevřely výtahové dveře, hned jsme vyběhly k výhledu.

Byly jsme ohromeny tou výškou. Tak stejně jsme byly ohromeny z osob, které stály poblíž nás. Ze zadu vypadali jako asiaté, ale nebyly jsme si zcela jisté. Chvíli jsme je okoukávaly, ale pak jsme si uvědomily, že jsme si přišly užít výhled z Eiffelovy věže a ne výhled na asiaty. Tak jsme se kochaly výhledem a chtěly jsme se vyfotit. Pokoušely jsme opřít telefon o něco a vyfotit se, ale fotky se nepovedly. Zrovna kolem nás šli chlapci a mířili k nám. Viděly jsme jim do tváří. Byli to....Jeon Jungkook a Kim Taehyung?!! Co dělají tady, a teď? Zrovna ve stejný čas jako my. A proč jdou směrem k nám?!!
,, Ahoj " řekl mi Jungkook. Já jsem jen zůstala stát s otevřenou pusou.
,,Chcete, abych vás vyfotil?" zeptal se mě Jungkook.
,,Ji-jistě vykoktala jsem.
Podala jsem mu svůj telefon, on ho opatrně vzal a ustoupil pár metrů od nás. Lehce nadzvedl můj telefon, trochu se skrčil a začal nás fotit. Zkoušel nás společně s Taehyungem rozesmát, abychom se na fotkách přirozeně usmívaly. Poté Jungkook přišel ke mě a vracel mi telefon. Mezi námi proběhl oční kontakt a jemně se mě dotknul. To mi vyvolalo v břiše motýly a na mé tváři se vynořil úsměv. Taky jsem chvílemi viděla černo před očima. Naposledy mi s úsměvem zamával a s Taem odešli k výtahu. S Denny jsme zůstaly stát jako sochy a teprve jsme si začaly uvědomovat, že tohle je skutečnost.
,,Co to bylo..?" zeptala se mě Denny a jen jsem se na ní zmateně podívala.
,,Já nevím." Náš úsměv na tváři byl jasnější a jasnější. Nevěděly jsme, jestli se máme smát nebo brečet. Bylo to neuvěřitelné. Pomyslela jsem na tu událost znovu a zatočilo se mi v hlavě.