Girls in France

5. Kapitola

On se jen usmál. Koupil mi zmrzlinu.
,, Díky“ řekla jsem a šli jsme zpět do parku. Cestou do parku jsme potkali spolužačky, které se s Šimonem hodně baví.
,,Jdi za něma, já už půjdu domů“ řekla jsem a už jsem chtěla odejít. Chytl mě za ruku.
,,Ne. Nikam nechoď“ řekl mi do očí bez žádného ušklebku, bez žádné srandy. Myslel to vážně.
,, Já vím, že je máš radši, tak jdi. Co by si o nás myslely?“ řekla jsem. Šimon si mě přitáhl blíž.
,, Nemám je radši... spíš tebe“ zašeptal.
,, Cože?“ řekla jsem. Srdce mi začalo bušit jako o život. Co když spolu budem chodit?
,,Ano, mám raději tebe“ řekl a pustil mě, protože holky už byly blízko.
,,Čau Šimone! Co děláš venku s ní?“ řekla Zuzana.
,,Jsem s ní venku“ zamračil se Šimon.
,, Proč?“ zasmála se Zuzana a ostatní.
,, Protože chci?“ řekl.
,,Neser se do něj “ řekla jsem Zuzaně. Ona se začla smát, jako kdybych řekla totální pitomost. Nebo jsem snad pitomost řekla?
,, Čemu se směješ?“ řekla jsem.
,,Ne nic, v pohodě “ řekla ale zase se začala smát. Holky vedle ní se na mě dívaly, jako kdybych snad vylezla z odpadkového koše. Cítila jsem, jak se mi sbírají slzy. Musím to udržet.
,,Nechte toho“ řekl Šimon. Holky se pořád smály.
,,Jako sorry ale nemůžete prostě říct, čemu se smějete? Neumíte se smát, sorry. Směješ se jak stará baba, tak místo toho, aby ses tu zesměšnovala, tak prostě řekni, co ti tady přijde směšné. Přijde ti vtipné, že já jsem šla ven s Šimonem? Co s tím uděláš?“ řekla jsem. Šimon se začal smát. Řekla jsem něco špatně? Zašeptal mi něco do ucha.
,,Dobře ty“ usmál se.
,, Ježíš, to je jedno ne. Jen mi přijde divné že zrovna ty jdeš s ním ven“ začala se znovu smát.
,, Nesměj se, babo“ řekl Šimon a začal se smát. Chytl mé za ruku a někam mě vedl. Šli jsme chodníčkem někam na lavičku. Sedli jsme si a dojídali zmrzlinu.
,,Ty jsi jím to nandala. Jsi fajn“ usmál se Šimon.
,, Díky. Ty jsi taky fajn. Někdy ve škole ti vrátím peníze. Nebo ti je vrátím teď “ řekla jsem a hrábla jsem do své tašky. Vytáhla jsem peněženku, ale Šimon mě za tu ruku chytil. V té chvíli jsem si připadala jak v k-dramatu. Bylo to romantické.
,, Nebudeš mi vracet peníze “ řekl a schoval mi peněženku zpět do tašky.
,,Fajn“ řekla jsem.

18:38
Procházeli jsme se po městě a podívala jsem se na hodiny.
,,To už je tolik? Už musím jít domů!“ řekla jsem. Ale vždyť byl tak nádherný západ slunce a hezky teplo. Moc se mi nechtělo jít domů.
,,Půjdu tě odprovodit domů a půjdem jinou cestou. Půjdem horem. Uvidíme ten západ slunce ještě dlouho. Přece nechceš jen tak odejít od západu slunce “ řekl Šimon.
,, Máš pravdu. Chci vidět západ slunce “ řekla jsem. Šimon mě chytil za ruku a vedl mě. Vůbec jsem si neuvědomovala, že když me drží za ruku, tak to něco znamená.
Byli jsme na kopci a šli jsme domů. Viděli jsme nádherný západ slunce.
,,Jenny...Moc se omlouvám, ale já už musím jít domů. Kdybych nejel autobusem, tak bych tě odprovodil až k domu. Vážně promiň “ řekl a pustil mě.
,,To je v pohodě. Jen jdi“ řekla jsem a usmála jsem se.
,,Snad tě nikdo nevezme. Buď opatrná a až budeš doma, napiš mi, prosím.“ řekl.
,,Jo, jasně. Napíšu ti“ řekla jsem.
,, Dobře. Nechci, aby se ti něco stalo. Tak utíkej domů“ řekl a usmál se. Hrozně mi bušilo srdce. Snažila jsem se neusmívat.
,,Jo, dobře. Tak ahoj“ řekla jsem a chtěla jsem už odejít.
,, Počkej..“ řekl a já jsem se otočila k němu.
,,Co se děje?“ zeptala jsem se. Chvíli na mě civěl ale potom se přibližoval. Obejmul mě. Já jsem se usmívala, moje srdce bilo hrozně moc.
,, Nějak moc ti bije. Dokonce to tvé srdíčko slyším “ řekl roztomilým hlasem.
,,Ano..“ řekla jsem stydlivě.
,,Tak ahoj, už musím jít “ řekl Šimon, usmál se mile a odešel. Já jsem se otočila a běžela jsem někde za roh, nebo aspoň za strom. Dýchala jsem rychle. Volala jsem Denny.
,,Ano?“ řekla Denny.
,, Neuvěříš, co se právě stalo“
,,Co se stalo?!“ zeptala se.
,,Šimon mě obejmul a má o mě strach, že mě někdo ukradne“ řekla jsem.
,,To tvoje srdce tak hlasitě bije?“ zeptala se.
,,Asi jo“
,, Vidíš, má tě rád“ věděla jsem, že se ušklebuje a usmívá se.