Girls in France

8. Kapitola

,,Jenny?“ zavolala na mě máma. Přišla jsem k ní a řekla:
,,Ano?“
,, Zítra tě na příjmačky veze strejda, dobře? Řekni mu, kde ta škola je a on tě zaveze. A taky tě zaveze domů. Pak si dejte tady oběd nebo něco, jo?“ řekla.
,,No ok“ řekla jsem a šla jsem zpět do pokoje. Když je u nás ten strejda, moc spolu nemluvíme. Nevíme o čem. A to pojedeme spolu celkem dlouho v jednom autě. Jsem zvědavá, o čem si budeme povídat.

Další den
,,Ahoj“ řekla jsem, jakmile jsem nastoupila do auta.
,,Čaues. Tak co, jsi nervózní?“ zeptal se strejda.
,,Ani ne. Nevím, co se to děje. Prostě jsem si myslela, že budu více nervózní, jako ostatní. Nějak mi nevadí, že to nedokážu..“ řekla jsem.
,,Aha. Z toho si nic nedělej. Fakt to jsou jen blbé příjmačky, takže v klidu“ řekl a šlápl na plyn.

Jenny: Už jsme vyjeli

Napsala jsem Denny. Upřímně, jsem více nervózní z toho, že se mi tam někdo bude posmívat, nebo že na té škole zabloudím. To, že příjmačky nedám, to je mi úplně jedno.

Už jsme přijeli na parkoviště. Vypadá to tady hrozně depresivně, a dojezd by byl špatný.
,,Tady se ti chce chodit?“ zeptal se mě strejda nejistě.
,,Jo..celkem jo.“ řekla jsem jen. Jen se na mě podíval, a doprovodil mě ke dveřím třídy, kde budu psát test. Na dveřích byl seznam žáků, co budou v té samé třídě. Bylo tam asijské jméno.
,,No vidíš, budeš tu mít i Korejce. Dobre, ne?“ řekl strejda.
,, Kéž by. Tohle ale není korejsky“ připomněla jsem.
,,To je jedno. Tak japonec no“ řekl a zasmál se.

Ve třídě bylo už víc žáků. Přede mě si sedla vietnamka. Byla hezká. Chtěla bych se s ní skamarádit, ale jsem introvert, a mám strach, že si bude myslet, že jsem rasista nebo tak něco. Raději ji nechám. Do třídy vešla nějaká učitelka.
,,Tak...za 5 minut začínáme “ řekla a odešla. Najednou se ta Vietnamka otočila na mě.
,,Jsi nervózní?“ nejistě se usmála.
,,Ani ne. A co ty?“ odpověděla jsem jí a usmála jsem se.
,, Trošku ano. Ale jen trochu. Na jaký obor jdeš?“ zeptala se znovu.
,, Kosmetické služby. A ty?“ řekla jsem.
,, Já takyy“ řekla šťastně.
,,To je fajn. Tak doufám, že se obě dostanem a budeme chodit spolu do třídy “ usmála jsem se, a ona se doopravdy taky usmála.
,,Jmenuji se Hoang. A ty se jmenuješ jak?“ zeptala se mě.
,,Jsem Jenny. Jsem ráda, že jsi na mě promluvila“ řekla jsem a ona se usmála.
,,Taky jsem ráda. Určitě budeš fajn.“ mrkla.
,, Máš instagram?“ zeptala se pak.
,,Ano, mám. Chceš?“
,,Joo, prosím “ řekla a dala mi svůj telefon. Naťukala jsem tam svoje jméno na instagramu.
,, Díky “ řekla a usmála se.
,,Taky díky “ řekla jsem. Najednou učitelka vešla do třídy, a zavřela za sebou dveře.
,,Tak, jdeme na to“ usmála se učitelka.
,,Tak přeju hodně štěstí “ řekla Hoang.
,,Taky ti moc přeju štěstí. Určitě to dáš.“ řekla jsem.

Po 2. příjmačkách
Zase jsem to zkazila.
,,Tak co, jaký máš z toho pocit?“ otočila se na mě Hoang.
,, Vůbec ne dobrý. A ty?“
,, Já moc taky ne. Ale já si myslím, že se dostaneš “ řekla Hoang.
,, Děkuji. Já doufám, že se tam dostaneš “ řekla jsem a ona poděkovala.

Vyšli jsme na chodbu a šly jsme vedle sebe.
,, Musím zavolat strejdovi“ řekla jsem.
,,Fajn“ řekla.
,,Už hotovo“ řekla jsem.
,, Čekám na tom parkovišti někde vzadu. Mě uvidíš “  řekl strejda.
,,Ok. Tak už jdu“ řekla jsem a vypl to.
,,Kde vůbec bydlíš?“ zeptala se mě Hoang.
,,V ****(vymysli si). Víš kde to je?“
,,Joo. Vím. Chtěla bych se tam podívat“ smála se.
,,A ty bydlíš kde?“
,,Noo tady, ale víc ve městě “ řekla.
,,Ahaa. Škoda, že jsme tak daleko. Moc bych se s  tebou chtěla bavit.“ řekla jsem a myslela jsem, že bude naštvaná nebo smutná, ale naopak.
,, Já takyy. Budem kámošky?“ zeptala se.
,,Joo. Prosím “ řekla jsem a obě jsme se usmívaly.
,,Co posloucháš za hudbu? Ano, moje první otázka.“ zeptala se mě.
,,K-pop a někdy i pop.“ řekla jsem.
,, Já takyyy, ale taky sleduju anime takžee..tak“ usmála se.
,,Taky nemůžeš žít bez hudby?“ zeptala jsem se.
,, Nemůžu. Hudba je všechno “ řekla. Společně jsme šly ven. Už byl čas se rozloučit.
,, Už musím jít “ řekla jsem.
,, Tak ahojj“ řekla Hoang.
,,Ahoj“ řekla jsem a spěchala jsem k autu.
,,Tak coo?“ zeptal se strejda.
,,Noo...“ nic jsem neodpověděla. Odpověď už znal. Vyčetl to z mého pohledu.
,,To bude v pohodě, neboj. Možná se dostaneš. Je tam nějaká šance. Teď zajedem na mekáč, jo?“
,,Joo. “ snad se dostanu.