V řetězech nad propastí | hpff 1

3 - Lívance se šlehačkou

Black Manor, 14. 8. 1971

Ženich, oděný v uhlově černém obleku, procházel mezi řadami bílých židlí ke svatebnímu oblouku. Neprokazoval přitom žádné známky nervozity, neboť nadcházející událost pro něho měla čistě formální význam. Vůbec nic k Bellatrix necítil, bral si ji pouze z povinnosti. Neprojevil vůči ní ani náznak skutečného citu, nebyla pro něj ničím víc než potenciální matkou jeho budoucích dětí.

Andromedě se její budoucí švagr nezamlouval, uklidňovala se ovšem tím, že mu Bellatrix řekla ano z nějakého důvodu. A ačkoli ho ona sama nechápala, svou sestru respektovala a přála jí jen to nejlepší, byť si nedokázala představit, jak by toho po boku Rodolpha Lestrange mohla dosáhnout. Byla však pravda, že její starší sestra měla jiné priority, a pokud si Andromeda dobře vzpomínala, s Rodolphem sdílela například svůj zájem o tajemná zaklínadla a kletby.

Myšlenky na sestřinu budoucnost a obavy, aby se svým manželem nezabrousila až příliš hluboko do vod černé magie, létaly Medinou hlavou po dalších několik minut, během nichž se poslušně ukláněla nově příchozím a častovala je zdvořilostními frázemi, které uměla nazpaměť už snad odjakživa.

Když konečně dorazili i poslední hosté, blonďatí Malfoyovi se synem Luciem, mohla opustit matku, tetu a sestru a zamířit pod svatební oblouk, kde si stoupla vedle ženichova svědka a bratra v jedné osobě, Rabastana Lestrange. Ten měl stejně tmavé a uhlazené vlasy jako Rodolphus, byl však mnohem živější a srdečnější než on.

„Tak co, jak jde život?" optal se Andromedy.

„Hrůza, už abychom byli zas v Bradavicích," odpověděla popravdě. Měla dojem, že mezi vší tou čistokrevnou smetánkou už brzy přijde o rozum.

„Slyšel jsem, že budeme mít nového profesora geografie," vzpomněl si Rabastan, „nějakého Američana, tak doufám, že nebude mít moc silný přízvuk."

„Hlavně aby všechny jeho zeměpisné zkušenosti nespočívaly v tom, že jednou přeletěl oceán, tak jako v případě našeho předchozího učitele," poznamenala brunetka. „Někdo, kdo v tomhle směru opravdu něco ví, by se totiž doopravdy hodil."

„Myslím, že jako lékouzelnice se uživíš i bez převratných geografických znalostí," uklidňoval ji Rabastan. „Důležitější je, aby sis nepletla byliny a uměla vařit lektvary."

„Hele, tak jednoduché to v žádném případě není," odporovala Andromeda, než mu to však stihla začít vysvětlovat, ozval se zvon vybízející všechny přítomné k tichu.

Dvanáctá odbila, sláva začala.

Na konci uličky se objevila nevěsta zaháknutá do svého strýce Oriona Blacka. V obličeji se jí dařilo držet chladný výraz budící respekt všech svatebních hostů.

Vystoupila po třech schůdcích k oblouku, kde ji Orion předal jejímu nastávajícímu muži. Na Rodolphově tváři se poprvé mihlo cosi jako úsměv, Bella ho zjevně okouzlila. Po tomto nepatrném projevu emocí se do lehkého pousmání zvlnily i nevěstiny rty.

Obrátili se k oddávajícímu, který oběma věnoval oční kontakt, načež započal svou řeč: „Sešli jsme se tu dnes, abychom přihlíželi uzavření svazku manželského mezi tímto mladým kouzelníkem a čarodějkou."

Andromeda se záměrně zadívala do tváří obou snoubenců, zda v nich nezahlédne nějakou reakci na ta slova. Rodolphus stále držel kamenný nicneříkající výraz, výhled na Bellin obličej jí zakrývaly kadeže sestřiných černých vlasů. Přesto jí však v okamžiku, kdy jemně pohnula hlavou, dokázala pohlédnout přímo do očí a přečíst v nich odhodlání a očekávání. Nebylo pochyb o tom, že se těšila, až opustí Black Manor a sama se stane paní domu.