V řetězech nad propastí | hpff 1

2 - Starobylý a vznešený rod Blacků

Black Manor, 14. 8. 1971

Andromeda Blacková seděla na židli u svého toaletního stolku a zhlížela se v zrcadle. Rukama si spíše pohrávala s vlasy, než že by se snažila vymyslet nějaký pěkný účes. Drdol nebo rozpuštěné, nějak jí na tom nezáleželo. Poslední dobou jí vlastně bylo jedno úplně všechno.

Zatímco si znovu pročesávala tmavé kadeře hřebenem, přemýšlela, co se to s ní posledních několik měsíců dělo. Vždycky bývala rozhodná a věděla, co chce, ale teď? Nepoznávala se.

Stále zahloubaná do svých úvah otevřela zásuvku stolku, aby z ní vytáhla nějaká líčidla. Nakonec zvolila obyčejnou černou rtěnku a řasenku, poněvadž usoudila, že jimi nemůže nic zkazit. Navíc se jí ta barva hodila k příjmení.

Blackovi byli jednou z nejváženějších čistokrevných kouzelnických rodin, ostatní na ně hleděli s respektem a uznáním. Už od středověku si na důkaz toho, že mají něco, na co jiní nikdy nedosáhnou, dávali jména po hvězdách a souhvězdích. Na svůj původ byli náležitě hrdí a dodržovali přísná pravidla, která jiné kouzelnické rody dávno zavrhly.

Opovrhovali mudly, lidmi, kteří neuměli kouzlit.

Dívali se svrchu na čaroděje s takzvaně nečistou krví, ať už mudlorozené, nebo smíšené.

Nestrpěli krvezrádce, kteří se s nimi bavili.

Andromeda byla poslední dobou stále více na pochybách o správnosti tohoto přístupu. Přece jen, kdyby si kouzelníci nebrali mudly, dávno by vymřeli. Po důkladném zkoumání by se v každém, byť zdánlivě čistokrevném, kouzelnickém rodu našla nějaká ta kapka mudlovské krve. Není možné, že by se tam po celá staletí žádná nepřimíchala, přestože se tomu čistokrevní snažili zabránit předem smluvenými sňatky.

Její otec, Cygnus Black, dostal za ženu rovněž společensky velmi vysoko postavenou ženu, Druellu Rosierovou. Jejich manželství nebylo ničím jiným než tahem pro zachování postavení a čisté krve. Posledního prosince roku 1951 se jim narodila první dcera, Bellatrix, a 3. září 1953 přišla na svět Andromeda.

Cygnus zuřil, že se mu nedaří získat dědice, a svou zlost si vybíjel především na ženě a malých dcerách. Často na ně zvyšoval hlas a trestal je kvůli kdejakým maličkostem; kdyby ona rákoska v jeho pracovně uměla vyprávět, snad bychom se dověděli více.

Na etiketu a pravidla si příliš nepotrpěl ani Cygnův starší bratr Alphard. Ten však nebyl tyranem, nýbrž rebelem. Namísto toho, aby se oženil, cestoval a zdokonaloval své kouzelnické umění v různých koutech světa.

Čas od času se však do Británie vrátil, a při rodinných sešlostech Cygna často kvůli jeho chování vůči ženě a dětem kritizoval. Mladší z bratrů ale na tyto připomínky nedbal a rozhovory na toto téma tak pokaždé vyústily v hádku.

Jednoho dne však Alphardův pohár trpělivosti přetekl. Na jednom z večírků pro čistokrevnou smetánku si Cygna odchytil a na rovinu mu sdělil, že pokud s týráním svých příbuzných nepřestane, bez milosti ho nahlásí na ministerstvu kouzel. Cygnus se mu ale jen vysmál a prohlásil, že má až příliš vysoké postavení na to, aby si proti němu kdokoli dovolil zakročit.

Ukázalo se však, že se přepočítal.

Alphard se totiž v Americe vyškolil na bystrozora, což mu zajistilo vysokou hodnost a respekt mezi mnohými kouzelníky. Tehdejší ministryně kouzel Wilhelmina Tuftová ho vyslechla a sdílela názor, že je Cygnovo chování nepřípustné. Po soudním procesu proto odsouhlasila uvěznění mladšího z bratrů v Azkabanu.