V Zajetí Lásky a Nenávisti |Niall Horan & Louis Tomlinson FF|

Epilog

Korektura: Kattynka tak tentokrát už u tohoto příběhu naposledy děkuju :')
Věnování: Vám všem- mým úžasným KeXícím a KeXinkám :)) Mám vás všechny moc ráda a děkuju, že jste to dočetli až tady :)

______________________________

_O pět let později_

„No tak, Isabello, nemusíme to přece dělat. Měli jsme se spolu přece tak krásně, proč to zahazovat?" škemral mladý muž. Na první pohled působil mile a sympaticky, ale pravda byla bohužel jiná.

„Opravdu? Ty si to pamatuješ? Já myslela, že sis ten mozek vychlastal úplně!" odpověděla mu naštvaně žena po jeho levici.

„No dovol, to se mi nikdy nestane! Že jsem občas šel s přáteli na jedno-dvě pivka ještě neznamená, že jsem nějaký opilec!" bránil se blonďák.

Tohle už jeho zrzavo - vlasou společnici rozpálilo do běla. „Takže občas?! Byl si s nimi den co den a rozhodně nešlo o to, že by sis dal dvě pivka!" vykřikla na něj tak, že jim lidé procházející okolo věnovali pohoršeně pohledy.

Proto se zhluboka nadechla, aby se uklidnila, a pokračovala rychlým tempem dál. Muž, který doteď stál šokem zmražený na místě, ji doběhl a tentokrát už raději mlčel, aby to nepokazil ještě více, než doteď.

Cesta na úřad již proběhla v tichu. Žena občas rozdala nějaký autogram a párkrát se s někým vyfotila, ale naštěstí se nestalo, že by je oblehl dav fanoušků, proto se před velkou budovou ocitli už po půl hodině.

***

Podepsala papír, který ji dal zaslouženou volnost od toho ožraly a šťastně se pousmála, zatímco i muž čmáral své jméno vedle toho jejího. Samozřejmě, že ji bylo líto nepovedené první manželství, pořád ho ještě milovala, ale ten odpor vůči jeho opíjení se už byl moc velký.

Trápilo ji, že dával přednost alkoholu před ní, ale co mohla dělat? Zakázat mu to? Na to neměla odvahu, protože by to nemuselo dopadnout dobře.

V hloubi duše věděla, že je to pořád ten dokonalý kluk, kterého před čtyřmi lety poznala a kvůli kterému byla ochotná vzdát se většiny přátel a přestěhovat se daleko od Londýna.

No tohoto rozhodnutí začala litovat ve chvíli, kdy se chytl špatné party a začal s nimi pravidelně chodit pít. Trpěla mu to půl roku, ale co je moc, to je moc. Delší dobu už to nehodlala trpět a dotáhla ho až do Londýna, aby je rozvedli a kde už měla předem koupený malý byteček, kde si převezla věci.

Vlastně šlo jen o formalitu. Formalitu, která ji dělila od nového života. Připadalo jí to jako dejà jú, protože i před devíti lety utekla právě do Londýna začít nový život. Tehdy byla úplně jiná- šedá myška, která si hrála na tvrďase, no neměla na to.

Když už je konečně pustili ven, rozešla se směrem do její oblíbené kavárny, kde si přivydělávala Ally- jedna z jejích starých kamarádek. Bohužel i ty ztratila, alespoň částečně. Pořád se s nimi vídala, no už to nebylo jako kdysi, když se potkávaly každý den ve škole. Mrzelo jí to, ale ne více, než s kluky z One Direction, které už dobrý rok neviděla.

***

Ani se nenadála a už vcházela do útulné kavárničky. Na to, že byla v centru města, do ní moc lidí nechodilo, což se dalo považovat za velkou výhodu.

U usměvavé servírky si objednala kávu a sedla si do zadní části kavárny k oknu.

Pozorovala všechny ty lidi venku, jak spěchají bůh-ví-kam a přemýšlela. Přemýšlela o tom, jak bude její život vypadat nyní. Jestli už se konečně dočká zaslouženého štěstí, které vydrží, nebo jestli se její tvrdě vybudovaný svět znova a znova bude hroutit jako domeček z karet. Doufala, že tomu už je konec, copak si toho nevytrpěla dost? Co tak strašného komu udělala, že musela neustále trpět?