V Zajetí Lásky a Nenávisti |Niall Horan & Louis Tomlinson FF|

8.díl ("bojím se")

,,Ne,ne,ne,ne,ne, to nemůže bejt možný, ne!" Zoufale jsem zašeptala a pomalu couvala, až jsem narazila do zdi, po které jsem se pomalu sesunula k zemi.

,,Bell, bože! Co se děje?" Zeptala se vyděšeně Sam.

,,On, už nikdy jsem ho nechtěla a nechci vidět" řekla jsem potichu a nespouštěla oči z místa, kde stál, nezměnil se, pořád stejně blond vlasy, pěkný úsměv, i oči mu na tu dálku krásně modře svítí!

,,Kdo?!" Zeptala se nechápavě Tess.

,,Niall" šeptla jsem a nic víc říkat nemusela, protože holky věděly celou mou minulost, ve které byl bohužel i on.

,,Kašli na něj, je to kretén"

,,To jo, ale pořád se ho bojím"

,,Jsme tu my, a nedovolíme mu, aby ti cokoliv udělal"

,,Jste hodné, ale já odcházím, nebudu na jednom místě s ním" řekla jsem rázně a zvedla se.

,,No, no, no, ty se teď uklidníš a pěkně tu zůstaneš, já ti dojdu pro číslo, a vy, holky, ji pohlídáte, aby nezdrhla" 

,,Tohle mi nedělejte! Já tu nechci být" zakňourala jsem.

,,Nechceš, nebo se ho bojíš?"

,,Jasně Al, proč ne? Proč mě nepotrápit ještě víc? A nebo, kopnout si nechcete?!" 

,,Ale no tak, Belli, nech toho, víš, že to děláme pro tebe"

,,Vždyť já vím a jsem vám za to opravdu moc vděčná" řekla jsem posmutněle a najednou měla takový zvláštní pocit, jako by mě někdo probodával pohledem. Vyděšeně jsem se rozhlédla kolem sebe a naše pohledy se setkali, on se na mě zamyšleně díval, asi se snažil vzpomenout si, kdo jsem a já ho nenávistně, vyděšeně, bojácně a smutně pozorovala. Chvíli jsme se na sebe jen tak dívali, až mě vyrušil hlas odněkud , ani nevím odkud.

,,Na řadě je číslo 5092, prosíme, aby přešlo ke mě" holky mě poplácaly po zádech a lehce podstrčily směrem k místu, odkud se hlas ozýval hlas, toto šílené číslo bylo totiž moje. Nejistě jsem přešla k muži, který se netrpělivě rozhlížel kolem sebe. Hned jak spatřil mé číslo zatahal mě za ruku a dál mi pokyn, abych vkročila na pódium před porotce.

,,Ahoj, jak se jmenuješ, kolik ti je a co budeš zpívat?" Vychrlil na mě Simon otázky.

,,Jmenuji se Bella Knew, je mi šestnáct a budu zpívat písničku 'A thousant years' od Christiny Perry"

,,Dobře, tak začni" pobídla mě Demi. Zhluboka jsem se nadechla, zavřela oči a začala zpívat. Že začátku jsem byla strašně nervózní, ale postupně stres opadával, až zmizel úplně, a to už byl konec písničky. Dozpívala jsem poslední slova a pomalu otevřela oči, bála jsem se jejich reakce.

,,Páni, tato písnička se ti hodí k hlasu, který má úžasnou barvu, umíš s ním dobře pracovat. Takovéto lidi tady hledáme. Hraješ na nějaký nástroj?" Zhodnotil můj výkon Louis

,,No, ano, na kytaru, housle, flétny, bicí a klavír"

,,Jde to vidět, máš hudební sluch, a abych pravdu řekla, zazpívala jsi to lépe než v originále, za mě určitě postupuješ"

,,Za mě taky"

,,Za mě též"

,,Souhlasím, takže se uvidíme za týden" řekl Simon a mrkl na mě.

,,Děkuju moc, na-na shledanou" řekla jsem lehce mimo a odešla, došla jsem k holkám a nechápavě se na ně podívala ,

„Tak co postupuješ?" Řekla netrpělivě Sam

,,Řekli, že to znělo lépe než v originále" odpověděla jsem ji pořád nechápavě, tak trochu oklikou, ale holky to pochopily

,,Takže postupuješ" zhodnotila to nadšeně Tess, jen jsem přikývla a až teď jsem se jakoby probrala a objala holky, které z toho měly očividně větší radost než já.

____________________________________________________________

Tak jo, další část je na světě. Opravdu se omlouvám za pauzu, ale tak 4 dny, nebo kolik to bylo není zas tak hrozné, doufám :D

a mám menší prosbičku, jak můžu přidat fotku k dílu, snažila jsem se na to přijít, ale nepovedlo se mi to, takže bych byla ráda za jakoukoliv radu :)

co si o tom myslíte? A jaký na Bellu a Nialla máte názor?

Vote a coment potěší :p

_KeXa_