V Zajetí Lásky a Nenávisti |Niall Horan & Louis Tomlinson FF|

2.díl (vyhlídka)

Stal tam, on v celé své kráse. Niall Horan, člověk, který se mi hnusí, nenávidím ho, no na druhou stranu jsem ho nikdy nepřestala brát jako kamaráda a staršího bratra. Je o rok starší jak já, ale vždy jsem byla ta vyzrálejší já. Byl tam s celou svou partou, chtěla jsem nepozorovaně utéct, no bohužel se mi to nepovedlo a Jake, to je jeden z nich, si mě všiml. 

,,Ale, ale, kohopak to tady máme, přišla sis popovídat?" Přišel až ke mě a hnusně se zasmál a vrazil mi jednu obrovskou facku, pod kterou jsem sletěla až na zem, to by ale nebyli oni, kdyby si do mě nekopli. Potom mě Niall hnusně zvedl na nohy, tím, že mě zatahal za vlasy. A Kate mě hodila rovnou na obrovský balvan, dopadla jsem bohužel na mou, již dost zdemolovanou ruku a pocítila obrovskou bolest v zápěstí, sykla jsem bolestí a ta parta se zasmála, ještě si do mě každý kopl odešli. Schoulila jsem se do klubíčka a začala brečet. Brečela jsem celou noc, ráno, když už jsem se jakžtakž uklidnila a bolest nepřestávala , rozhodla jsem se jít k doktorovi, kde už mě moc dobře znaly. Sedla jsem si do čekárny a po chvíli mě sestřička pustila dovnitř. ,,Dobrý den" špitla jsem a doktor se na mě podíval.

,,Dobrý, tak co se stalo tentokrát?"

,,No, spadla jsem a bolí mě zápěstí"

,,No tak se na to podíváme, pojď tady" řekl a já si poslušně sedla na židli. Doktor si pozorně prohlédl ruku a poslal mě na rentgen. Když jsem se vrátila a on si prohlédl snímek, smutně se na mě podíval. ,

,Bohužel, je to zlomené, dáme ti ba to sádru"

,,A-a-a budu moct hrát na kytaru?"

,,Časem určitě, ale nyní ne" Tohle mě dorazilo, začala jsem brečet a bylo mi jedno, kde jsem. Doktor vstal a klekl si vedle mě. ,,Co se děje?" Zeptal se mě konejšivě

,,To je složité" doktor pochopil, že se o tom nechci bavit a dál mi sádru.

,,Tak, a teď si dávej na tu ruku pozor, měla jsi ji ve špatném stavu, jestli se ti s ní stane ještě něco vážného, a na tu kytaru si už určitě nezahraješ"

,,Dobře, děkuji moc" odešla jsem domů, kde jsem pomalu a potichu otevřela vchodové dveře, k mému překvapení nikdo nebyl doma. Vyšla jsem pomalu schody a na dveřích svého pokoje jsem si všimla papírku.

'Šla jsem dnes do práce přes den, večer si to spolu vyřídíme, vrátím se kolem sedmé'

______________________________________________________

Tadaaa 2.díl je na světě, tak doufám, že se vám příběh aspoň trochu bude líbit, měl by být lepší, než ten stávající (My "great" life). Do asi 7 dílu to je jen takový jakoby prolog :)

vote a coment potěší :)

_KeXa_