V Zajetí Lásky a Nenávisti |Niall Horan & Louis Tomlinson FF|

18.díl (polibek)

,,Co tady chceš?! To mě jako sleduješ nebo co?! Vyjela na mě hned po tom, co se vzpamatovala z prvotního šoku.

,,Ne, šel sem na pokoj a ztratil sem se! Pojď si promluvit" navrhl jsem a zavřel za sebou dveře

,,S tebou se nemám o čem bavit" zasyčela a otočila se zpátky s úmyslem mě ignorovat. Toho jsem využil a rychle přešel k ní a chytil ji za ramena

,,Ale máš, o nás dvou a minulosti" zašeptal jsem jí do ucha a lehce skousl její lalůček. Naskočila ji viditelná husina a lehce se začala třást. Nechápu, kde jsem sebral tolik odvahy a udělal to. Vlastně ani nevím proč, ale účinek to mělo.

,,Do-dobře" hlas se jí třásl. Spokojeně jsem se pousmál a otočil si ji k sobě. Sedl jsem si taky na židli a nespouštěl ji z očí.

,,Tak čím chceš začít?" Zeptala se roztřeseně a snažila se urputně vyhnout očnímu kontaktu.

,,Chtěl bych vyřešit všechno, takže začneme tím, jak sme byli malí, byli sme nerozlučná dvojka a ty ses se mnou najednou přestala bavit, proč?"

,,Téhle otázky sem se přesně bála. Takže, víš jak sme si slibili, že si všechno budeme říkat?" Podívala se na mě. Chápavě jsem přikývl, i když jsem netušil kam tím směřuje.

,,No, tak jednu věc sen před tebou zatajila" podívala se na mě, jakoby čekala, že se naštvu a odejdu.

,,Celou dobu jsem ti říkala, že taťka od nás odešel, no nebyla to tak úplně pravda. Mamka, jak měla tolik, kolik teď já, byla znásilněna. Samozřejmě otěhotněla, no a tak sem vznikla. Řekněme, matka ke mě měla odpor už od malička a tak na mě řvala, to se dalo ještě snést, nic mi nezakazovala, jen mě neměla ráda a doma ignorovala. Jenže potom si našla přítele, tím pro mě začalo peklo. Zakázal mi všechno, včetně kamarádění se s tebou, proto jsem ze začátku nemohla jen ven. Na to ale přišel a začal mě doma mlátit. Takže sem se s tebou musela přestat stýkat úplně. Chtěl mi prostě udělat ze života peklo. Což se mu i povedlo. Nadávky doma se stupňovali, stejně tak i mlácení. Zakázal mi bavit se s mým jediným kamarádem, s tebou, zakázal mi všechny kroužky. Do toho se ještě odstěhovala babička, jediná osoba, která mi zůstala a tak začalo peklo mého života, skončilo mé jediné přátelství a odjela mi jediná opravdová rodina. Později si i matka toho kreténa vzala." Držela se, aby se přede mnou nerozplakala, i já měl slzy na krajíčku, já kretén si myslel, že mě jen podrazila.

,,Promiň" hlesl jsem.

,,Za co se omlouváš?" Zeptala se nechápavě

,,Za to, že sem si myslel, žes mě zradila"

,,Za to ty nemůžeš, taky bych si to myslela" smutně se pousmála

,,Tak a teď se ptám já, a chci pravdu, já ti jí taky řekla, proč,když sem změnila školu a na druhý stupeň šla k vám, proč si dělal, jako bys mě neznal a začal i tou "skvělou" partou "milých" lidí mě začal šikanovat. Ani si nedokážeš přestavit jak mi bylo" stekla ji slza z oka, kterou si setřela tak, abych ji neviděl

,,No, jak to říct. Nepoznal sem tě hned. A měl problémy ve třídě, no a oni se nabídli, že když jim dokážu, že sem borec, vezmou mě do party a budu oblíbený na celé škole a budu mít respekt u všech. No a když byl nový školní rok, vybrali tebe jako novou oběť, nechtěl sem nikoho šikanovat, ale nebyla jiná možnost, kdybych tě poznal, povedlo by se mi je překecat na někoho jiného, no ale jelikož sem tě nepoznal hned, nic sem neudělal a pokaždé, když sem jim chtěl něco říct ucukl sem a nechal to tak. I když sem se tě chtěl zastat, nedokázal sem to, no a tak to šlo. Vždycky sem si řekl, cos mi udělala ty a to mě popostrčilo dál a když už to zašlo daleko, nemohl sem nic dělat. Z party sem odešel hned jak sem se dozvěděl, žes utekla a věděl sem, že to zašlo až moc daleko a tak nějak sem měl chuť se zabít. A potom sem tě viděl tady v x-factoru a myslel sem, že se mi to zdá, ale naštěstí nezdálo. Moc, strašně moc se ti omlouvám, nechtěl sem, odpustíš"