44.díl (Žádný dobrý příběh nezačíná "Když jsem jednou pil vodu...")

305 27 7
                                    

Korektorka: @Kattynka děkuju, že sis našla volno, i když je dneska tak krásně :3


Upozorňuju, že díl je trošku sprostší a není to úplně podle pravdy :) užijte si čtení

__________________________


„Takže, co s tebou uděláme?" zamyšleně si zamumlala Sam pro sebe a otevřela mou skříň. Po chvilce hledání nakonec vytáhla černé, na můj vkus vyzývavé, šaty.


„Tohle si mám jako obléct? Nechci ti kazit radost, ale pořád jsem zadaná a nerada bych, aby o mně psali, že sem děvka." prohlížela jsem si šaty.


„Ale prosím tě. Musíš Horanovi ukázat, že tě jen tak nerozhodí. A neřeš, co o tobě budou psát. Plno celebrit se oblékají ještě hůř, tak v klidu." prakticky mě vtlačila do koupelny.


„Jdu zavolat těm lidem, ty se mezitím nachystej, okey?" Zabouchla mi dveře před nosem a nechala mě tam stát.


„Dobře?" nechápavě jsem si odpověděla spíš pro sebe. Vlezla jsem si do sprchy a v rychlosti jsem se umyla. Když jsem vylezla ven, pokusila jsem se nějak pěkně namalovat, abych zakryla kruhy pod očima. Kupodivu se mi to celkem povedlo, takže jsem do pokoje vcházela celkem spokojeně.


Oblékla jsem si na sebe šaty, které mi Sam vybrala a podívala se na sebe do zrcadla. Výstřih, který byl sice opravdu hluboký, naštěstí neukazoval něco, co by neměl, záda byla prakticky až na stuhu odkrytá, tudíž jsem si nemohla dát ani podprsenku. Sukně byla jednoduchá a na můj vkus sakra krátká, takže jsem se cítila neuvěřitelně odhalená. Nic jiného jsem neměla nachystaného, takže jsem ze skříně vyhrabala stříbrné balerínky, psaníčko téže barvy a ze šperkovnice jsem vytáhla nějaké doplňky z bílého zlata. Podívala jsem se do zrcadla a musela jsem se pochválit, vypadala jsem o milion procent lépe, než předtím.


Sešla jsem schody a nakoukla do obýváku, kde jsem doufala, že najdu Sam, což se mi naštěstí splnilo. Seděla na gauči a něco ťukala do mobilu.


„Ehhh... Mužeme?" zaťukala jsem ji na rameno.


„Jojo můžem- Co to máš za boty Isabello?!" vyjekla zděšeně.


„Balerínky?" nechápavě jsem se na ni podívala.


„To vidím." odfrkla si a vyběhla nahoru.


Po chvilce se vrátila s lodičkami na snad dvaceti-centimetrovém podpatku.


„Kdes to sakra vyhrabala?" vykulila jsem na ni oči.


„Ve tvém pokoji. Na, obuj si je." položila je přede mně.


„Já mám nějaké takové boty? Co se nedozvím." zamumlala jsem vyjeveně a ani se nehnula. Do tohoto mě v životě nedostane! Vždyť se zabiju ještě dříve, než vyjdeme z baráku!

V Zajetí Lásky a Nenávisti |Niall Horan & Louis Tomlinson FF|Kde žijí příběhy. Začni objevovat