Trest

3. kapitola

S úsměvem jsem poslouchal Juna, jak popisuje svého přítele. Snažil jsem se u toho snídat, ale nějak jsem to moc nezvládal. Můj spolubydlící ale dokázal obojí. Od včerejšího odpoledne jsem od něj stihl zjistit spoustu informací o něm, jeho rodině a dnešní ráno mi vyprávěl zážitky se svým klukem.

,,Měl bys snídat. Tímhle stylem přijdeš do školy pozdě. A nebo tam budeš trpět hlady." dodal s plnou pusou. Zatřásl jsem nad tím hlavou a zakousl se do toastu. 

,,Úplně jsem při tom tvém popisování zapomněl jíst. Vypadá to, že váš vztah je opravdu...pevný. Takové pouto mezi sebou lidi moc často nemají." řekl jsem, když jsem spolkl sousto. 

,,Ale nech toho. Jsme jako každý normální pár. Teď mi už ale konečně řekni něco o sobě. Máš někoho?" zeptal se mě zvědavě. Záporně jsem zakroutil hlavou.

,,S mojí milovanou maminkou to pořádně ani nejde. Když jsem chtěl nějakou dívku pozvat na rande a já udělal tu hloupost, že jsem jí o tom řekl, tak mi to zakázala a seřvala mě. A ve škole mý mamce říkali věřící stíhačka, takže...jsem byl rád, když se se mnou někdo ve škole bavil." řekl jsem popravdě. Jun se nechápavě zamračil.

,,Ale vždyť není nic špatného na tom, že vaše rodina je věřící. To to někomu ve škole vadilo?" zeptal se. Napil jsem se čaje, zatímco jsem přemýšlel.

,,To asi ani ne. Nebo...možná trochu. Vždycky když byl nějaký třídní sraz, tak mi volala každou hodinu, jestli jsem se náhodou nenapil alkoholu, připomněla mi vždycky čas a taky mi říkala, ať se opovážím udělat něco...co mi zakázala. Několikrát mě i přijela zkontrolovat a když se jí něco nelíbilo, tak mě odvezla domů. Taky mě každé ráno vozila do školy a vyzvedávala ze školy. To...ale nemá s vírou nic společného. Prostě je taková." řekl jsem. Jun mě šokovaně sledoval.

,,Tak to bych asi skočil z mostu, kdyby mi tohle dělala. Ví, kolik ti je? A jak jsi ji vůbec donutil, aby tě pustila studovat sem?" ptal se.

,,Mamka přišla s tím, abych šel studovat sem. Ale přes víkendy spím u tety, která je stejná jako moje máma. A navíc musím mamce každý den v sedm večer volat, abych jí řekl, jak se mám a co jsem dělal." odpověděl jsem. Jun si přitáhl nohy k tělu a zadíval se mi do očí.

,,A včera jsi jí zavolal?" zeptal se mě nejistě. S vytřeštěnýma očima jsem se zadíval na mobil. Okamžitě jsem se pro něj natáhl. Patnáct zmeškaných hovorů...

,,Já na to úplně zapomněl, jak jsme si včera povídali. A...kvůli poslouchání písniček jsem si vypnul zvuk. Ta mě zabije." zamumlal jsem si sám pro sebe a okamžitě jí začal prozvánět.

,,Jak se opovažuješ mi nezvedat hovory?! Říkala jsem ti, že mi budeš každý den v sedm hodin volat! Takhle jsem tě nevychovala! Zkus mi tohle ještě jednou udělat a já ti říkám, že se okamžitě přestěhuješ k mé sestře! Ta už tě srovná a bude tě držet zkrátka!" začala na mě řvát do telefonu.

,,Promiň. Povídal jsem si se svým spolubydlícím a úplně zapomněl, že ti mám zavolat." zamumlal jsem.

,,Ale mě nějaký tvůj spolubydlící nezajímá! Ty mi prostě budeš každý den v sedm volat! Ještě jednou a budeš u své tety! Rozuměl jsi mi?!" Souhlasně jsem zamručel.

,,Ty mě chceš snad ještě víc vytočit! Odpovídej slovy!" zařvala. 

,,Omlouvám se. Každý den ti budu volat, jak jsem slíbil." omluvil jsem se. 

,,Náš Pán tě slyší, tak se podle toho chovej. A teď běž do školy, ať to stihneš." řekla už trochu klidněji a vytípla mi to. Vydechl jsem vzduch z plic a odložil mobil na stůl. Jun na mě zíral s vytřeštěnýma očima.

,,Asi...začínám rozumět tý přezdívce." zamumlal. Souhlasně jsem přikývl a zakousl se do snídaně. Už jsem toho měl plný zuby. Když mě nepeskuje máma, tak to je teta, a když to není teta, tak zase máma.

,,Mám chuť udělat něco, co mi moje máma celou dobu zakazovala." zamumlal jsem, když jsem si překřížil ruce na hrudi.

,,Pokud...jí zavoláš v sedm hodin, tak si dělej co chceš. Nikdo tě tu nehlídá." řekl s pousmáním. Souhlasně jsem to odkýval.

,,Máš pravdu. Nikdo mě tu nehlídá. Navíc jsem plnoletý a nikdo to na mě neřekne. Můžu si dělat co chci. Jen jí musím zavolat." Jun mě zvědavě sledoval.

,,Co plánuješ udělat?" zeptal se mě. 

,,Já...půjdu do nějakého klubu a dám si nějaký drink. Vím, že tobě to možná připadá jako nic, ale...pro mě to bude obrovský krok k osamostatnění." odpověděl jsem odhodlaně. 

,,Naprosto tě po tom hovoru s mámou chápu. Hlavně to nepřežeň." řekl s úsměvem. Překvapeně jsem se na něj podíval.

,,Ty nepůjdeš se mnou?" zeptal jsem se ho. Jun záporně zakroutil hlavou.

,,Šel bych docela rád, ale dneska mě pozval Minghao do kina." řekl s úsměvem. Chápavě jsem přikývl.

,,Tak to je jediná věc, na kterou ses mohl vymluvit. Kdyby to bylo cokoli jiného, tak jdeš se mnou." řekl jsem, zvedl jsem se a odnesl naše špinavé talířky do kuchyně, kde jsem je umyl.

,,Fakt si ale dávej na sebe pozor. Když budeš pít poprvé, tak nevíš, jak tvoje tělo bude reagovat na alkohol." Souhlasně jsem přikývl.

,,Neboj. Budu si dávat fakt pozor. Nechci se pak tady někde ztratit. Vůbec to tu neznám." řekl jsem se zasmáním. 

,,Už nech to nádobí být. Musíme si pospíšit. Nevím, jak ty, ale já potřebuju takovou čtvrt hodinu na to, abych našel svou učebnu." řekl. Beze slova jsem vypnul vodu, utřel si ruce a vydal se do ložnice, abych se mohl převléknout. 

,,Můžeme?" zeptal se mě Jun, když jsem si přehodil batoh na záda. Souhlasně jsem zamručel a společně s ním jsem se vydal na chodbu, abychom si obuli boty. 

Jun mi během cesty začal zase vyprávět nějaký příběh z dětství, díky čemuž nám cesta lépe ubíhala. Museli jsme si ale furt kontrolovat, jestli jdeme ke školám správně.

,,Tak a jsme tady. Ani jsem ti to nestihl dovyprávět." zamumlal nespokojeně. Se zasmáním jsem se na něj otočil.

,,Kdybys do jednoho příběhu nezatáhl další dva, tak bys to určitě stihl. Dovyprávíš mi to večer. Tak zatím." rozloučil jsem se s ním a vydal se ke své škole. Začínal jsem se cítit docela nervózně, ale nedával jsem to nijak najevo. Jediné, podle čeho to na mně někdo mohl poznat, bylo to, že jsem si hrál se svým prstýnkem.

,,Páni! Nečekal jsem, že to bude tak velký." ozvalo se vedle mě. Překvapeně jsem se otočil za hlasem. Vedle mě stál muž v podobném věku jako já a zíral na školu. V tu chvíli si uvědomil, že to řekl nahlas, a podíval se na mě.

,,Pardon. Jen mě to dost zarazilo. Taky tu budeš studovat?" zeptal se mě. Souhlasně jsem přikývl.

,,Doufám, že se sejdeme na nějakých přednáškách. Jmenuju se Yoon Jeonghan." představil se mi. 

,,Hong Joshua. Třeba se nám to poštěstí." zamumlal jsem. Asi jsem se do něj na první pohled zamiloval, když mě obdaroval svým úsměvem.