Trest

33. kapitola

,,To vážně jen tak odletíš? Nepokusíš se je třeba ani trošku poznat, než je odsoudíš?" vyhrkl jsem nevěřícně, když jsem se za ní rozešel.

,,Můj syn by si nikdy nezačal s mužem a nikdy by neupřednostnil svůj hloupý, nechutný vztah, který nemá budoucnost, před svou vlastní matkou. Můj syn by pro svou rodinu přinesl maličkou oběť, ale to ty zřejmě neuděláš." řekla vážně. Nechával jsem slzy stékat po mých tvářích.

,,Malou oběť? Ty po mně chceš, abych svůj život úplně překopal, protože se ti nelíbí. Ale to je můj život. Já...bych bez nich už nebyl šťastný. Chápeš to?" zeptal jsem se. To nemůže myslet vážně...

,,Jsi jen hnusný teplý sobec, který na svou rodinu úplně kašle. Možná je lepší, že tu s nimi zůstaneš. Nevím, jak bych se na tebe pak dokázala koukat, když vím...co jsi s nimi dělal za odpornosti." řekla se zhnuseným pohledem. Neschopen slova jsem stál na chodbě a díval se na ni. Doufal jsem, že najdu jen malý náznak lítosti, že něco takového řekla, ale nic.

,,Okamžitě vypadněte." vyhrkl Seungcheol, když za námi došel, a ukázal na dveře. Má máma neváhala ani vteřinu a vyšla z domu.

,,No...Jisoo...přeci nenecháš mamku takhle odejít? Přeci neupřednostníš je před svou vlastní rodinou." vyhrkla teta šokovaně.

,,Tak proč jste neupřednostnily jeho spokojenost před vaší?! Mluvíte o sobě jako o rodině, ale přitom se k němu chováte ještě hůř než k cizímu! Vypadněte z našeho domu!" zavrčel Seungcheol naštvaně. Teta si rychle nazula boty, krátce se po mně ohlédla a vyšla z domu.

,,Joshuo...já...nevím, co na to říct. Tohle se nemělo stát. To...zkusím si s ní promluvit. Asi byla jen hodně rozrušená, jinak...by tohle neřekla." říkal tiše strejda, zatímco bojoval se slzami.

,,Ne. Myslela to vážně." zamumlal jsem. Strejda si setřel hřbetem ruky slzy z očí a došel ke svým botám.

,,Kdybys něco potřeboval, tak...mi napiš nebo zavolej. Na shledanou." rozloučil se a odešel. Seungcheol se s ním také rozloučil a zavřel dveře. Okamžitě došel ke mně a vtáhnul si mě do objetí.

,,Můžu pro tebe teď něco udělat? Řekni si cokoli, co by ti pomohlo." zašeptal mi do vlasů. Pevně jsem mu objetí oplatil a schoval si obličej do ohbí jeho krku.

,,Nepouštěj mě." zamumlal jsem. Seungcheol si mě na sebe víc natiskl a opřel si hlavu o tu mou. Přerývaně jsem se nadechl a vydechl.

Naši pozornost ale po chvilce upoutal tichý vzlyk, který se ozval z obýváku. Odtáhl jsem se od Seungcheola a společně s ním se tam vydal. Jeonghan seděl na gauči s dlaněmi přitisknutými na obličeji. Beze slova jsem si sedl na jeho klín a pevně ho objal.

,,Já-se omlou-vám. Měl...měl jsem držet hubu. Ako-rát jsem ji vyprovokoval. Všechno jsem po-dělal. Promiň." zamumlal mezi vzlyky. Odtáhl jsem mu dlaně z obličeje, abych ho mohl políbit.

,,Za nic ne-můžeš." zašeptal jsem a objal ho okolo krku. Jeonghan mi objetí se zavzlyknutím oplatil. V tu chvíli se kolem nás obmotaly Seungcheolovy paže a přitiskly nás k němu.

,,Ani jeden z vás za nic nemůže. Ano? Joshuo, ty rozhodně nejsi odporný sobec. Tvá máma po tobě vůbec nemá právo chtít, aby ses s námi rozešel. A pokud jsi ty takhle šťastný, tak nemusíš nic měnit a...je to správné. Jeonghane, jen jsi bránil sebe a nás. Rozhodně za nic nemůžeš. Bylo krásný, jak ses Joshui zastával. Ano?" říkal nám Seungcheol, zatímco se s námi lehce kymácel.

,,Miluju vás a...omlouvám se za ně." zašeptal jsem.

,,My tě taky milujeme, zlato. Nemáš se nám ale za co omlouvat." řekl Jeonghan a věnoval mi procítěný polibek. Seungcheol nám věnoval polibek na naše spojené rty, ale musel se od nás odtáhnout, protože začal někdo zvonit.

,,Hned jsem zpátky." řekl a rychlou chůzí došel na chodbu. Překvapeně jsme se tam s Jeonghanem podívali, když jsme zaslechli ženské hlasy.

,,Ne...už ne." zamumlal jsem a schoval si obličej v ohbí Jeonghanova krku.

,,T-teď se to ale vážně nehodí. Nechcete přijít někdy jindy?" zeptal se Seungcheol. Tak moment... Takhle by určitě nemluvil s mou tetou a mamkou.

,,Ne. Už dost dlouho ho před námi skrýváte, tak ho chceme poznat." řekl ženský hlas. Zaslechl jsem několikrát ťuknout podpatky, než se ozvaly kroky.

,,Mami, dneska to vážně nejde. Mohly byste..." V tu chvíli nejspíš dvě ženy vešly do obýváku, čímž se jim naskytl pohled na mě s Jeonghanem. Já se za celou dobu nehýbnul ani o milimetr.

,,Mami, co kdybyste jednou Seungcheola poslechly a odešly? Dnešek je pro nás dost vyčerpávající, tak...prosím." řekl Jeonghan klidně a jemně mě pohladil po hlavě.

,,Co se stalo? Ty jsi brečel? A co Joshua? Pamatuji si to jméno správně? Je v pořádku?" zeptala se nejspíš Jeonghanova mamka. Nechápavě jsem zvedl hlavu a zadíval se Jeonghanovi do očí, když mi to došlo.

,,Vy...jste o mně řekli vašim?" zeptal jsem se a popotáhl. Jeonghan s lehkým úsměvem přikývl.

,,Jenže obě to jsou zvědavý slepice, v noci zřejmě nemohly ani spát a dneska udělaly v tu nejvíc nevhodnou chvíli přepadovku, aby si tě prohlídly." řekl Seungcheol, když k nám došel, a s kyselým obličejem se podíval na jejich mamky.

,,Lepší, že jsou zvědavý, než aby nám to nepřály." zamumlal Jeonghan. V tu chvíli si vedle něj jedna z žen sedla a podala mi kapesník.

,,Copak se stalo, zlato?" zeptala se mě podle všeho Seungcheolova mamka. Dost se jí podobal. Nejistě jsem si od ní kapesník převzal.

,,Vám...nevadí náš vztah?" zeptal jsem se nejistě. S úsměvem zakroutila záporně hlavou.

,,A kdybychom nesouhlasily, tak máme stejně smůlu. Když jsme se pokoušely rozmluvit vztah těm dvěma před rokem, tak nám to nevyšlo. Mělo by to stejný konec. A trošku nám k tomu pomohly ty dvě láhve vína, co jsme včera večer vypily." řekla Jeonghanova mamka, když si sedla na gauč. 

,,Tak ne jen že jsou zvědavý, ale i pitomý. Víte o tom, že máte určitě ještě nějakej zbytkáč? Co kdyby vás chytili policajti?" zeptal se Seungcheol nevěřícně. Jeho mamka nad tím jen mávla rukou.

,,Co to sem taháš? Chytili nás snad? Ne. A než pojedeme, tak už nic nenadýcháme. Přeci jsme se musely přijet na Joshuu podívat." řekla. Setřel jsem si slzy a vysmrkal se. 

,,No...nevím jestli je teď zrovna na co koukat." zamumlal jsem. Obě dvě si mě celou dobu prohlížely, jak kdybych byl nějakej nádhernej obrázek. Přitom jsem ale musel s těma rudýma očima a červeným nosem vypadat příšerně.

,,Nechtěl by ses nám už svěřit s tím, co se stalo? Co? Něco doma?" zeptala se Jeonghanova mamka, když mi prohrábla vlasy. Po chvilce váhání jsem jí to odkýval.

,,Dejte mu dneska s tímhle tématem pokoj. Fakt. Dotěrný jak zimnice. Já bych s tebou, zlato, nejradši někam utekl, ale asi by to nebylo nijak daleko, protože nemám vymakaný svaly jak Seungcheol." řekl Jeonghan upřímně. Ženy se na něj podívaly se škodolibým výrazem.

,,Protože jsi lenoch línej. Vidíš? Kolikrát jsem ti říkala, že máš cvičit? A ty ne ne, já to nepotřebuju. Tak tady to máš." řekla jeho mamka a několikrát ho dloubla prstem do žeber.

,,Joshuu jste už viděly dost dlouho, ne? Klíče od auta máte na stole, boty na chodbě a auto před barákem. Můžete bez problému vyrazit. Klidně vám i nastartuju." vyhrkl Jeonghan, když se na svoji mamku podíval. Musel jsem se tomu zasmát. Bylo hezké vidět, jak se spolu pošťuchují a jak si rozumí. Tohle jsem doma nikdy nezažil.

,,Oooo! Koukej. Stačila chvilička v naší přítomnosti a jak se najednou začal usmívat." ozvala se Seungcheolova mamka s úsměvem.

,,Já jsem ale zrovna mluvil o vašem odchodu, tak se usmál nejspíš kvůli tomu." namítl Jeonghan. 

,,Dáte si kafe?" zeptal se rezignovaně Seungcheol ode dveří do kuchyně, odkud nás celou dobu sledoval.