Trest

17. kapitola

Junův pohled

,,Jsi si jistý, že to tu zvládneš? Protože bych jinak zůstal tady a Minghao by kreslil zpaměti." ujišťoval jsem se. Navíc jsem úplně nebyl nadšený, že tam budu bez hnutí sedět nahý.

,,Budu v pohodě. Už několik dní ses ode mě nehnul a Minghao se tě nemůže dočkat. Tak běž." pobídl mě Joshua, zatímco se díval do skript. Souhlasně jsem přikývl a obul si boty.

,,Ale kdyby něco, tak mi dáš vědět, že?" zeptal jsem se pro jistotu. Souhlasně zamručel.

,,Tak ahoj." rozloučil jsem se s ním a vyšel z bytu. Zabouchl jsem za sebou a vydal se ke schodům. Neměl jsem dobrý pocit z toho, že jsem ho nechával samotného. Měl jsem pocit, že se něco stane, ale nevěděl jsem co.

Nastoupil jsem do autobusu, který mě měl dovést až k Minghaovu bytu. Moc dobře jsem tenhle autobus už znal, protože jsem jím vždycky jezdil.

Po dvaceti minutách jsem zvonil u domu, ve kterém Minghao bydlel. Skoro okamžitě se ozvalo bzučení, díky čemuž jsem si otevřel dveře. Výtahem jsem vyjel do šestého patra a vešel k Minghaovi do bytu. 

Zul jsem si boty a vydal se za ním do kuchyně, kde nám připravoval pití. Minghao si mě s úsměvem přitáhl za boky k sobě a spojil naše rty. Polibek jsem mu oplatil a položil si hlavu na jeho rameno. 

,,Copak? Myslíš na Joshuu?" zeptal se mě Minghao, když mě objal kolem ramen. Souhlasně jsem přikývl a obmotal mu ruce kolem hrudi.

,,Chtěl bych mu nějak pomoct, ale nemám jak. Navíc toho Jeonghana furt potkává ve škole. Daří se mu vždycky nějak utéct, ale...i tak to musí být hrozné. Nejdřív se Joshua vyspí s Jeonghanem i jeho klukem. Pak...se ale Jeonghan se svým klukem rozejde a začne se bavit s Joshuou. Do toho Joshuu obtěžuje ten Jeonghanův bývalý. Jenže oni o Joshuu projevují zájem oba a on je z toho chudák zmatený, že si myslí, že se do obou zamiloval. A když se rozhodne, že by chtěl zkusit vztah s Jeonghanem, tak ten se už mezitím dal dohromady se svým bývalým a Joshua je načape. Nechme to ale radši být. Potřebuješ namalovat ten obraz." zamumlal jsem, když jsem se od něj odtáhl. Minghao si mě za tváře přitáhl zpátky k sobě a vtiskl mi dlouhý polibek.

,,Nakreslit. A jsi připravený?" zeptal se. Souhlasně jsem přikývl. No jo...když je voda, tak se maluje, když to je bez vody, tak se kreslí. Jasně. Vždyť já vím.

Rozešel jsem se do obýváku, kde už měl připravené všechny věci. Sledoval jsem ho, jak odkládá naše nápoje na stolek. Poté přešel ke mně a propletl si se mnou prsty.

,,Jestli chceš, tak si můžeš odložit věci v ložnici." nabídl mi a krátce mě políbil na rty. Souhlasně jsem přikývl a přesunul se do zmíněného pokoje. Sundal jsem si svou džínovou bundu a odložil ji na postel. Následně jsem si svlékl džíny i s ponožkami. S nejistým pohlede jsem se zadíval na tričko, které bylo tak velké, že zakrývalo i mé boxerky. 

Cítil jsem se dost nervózně. Samozřejmě že mě už Minghao viděl nahého, ale...rozhodně to nebylo kvůli tomu, aby si mě nam-nakreslil. Budu tam prostě sedět nahý v křesle, zatímco on mě bude kreslit. A pak to předá profesorce.

Vyšel jsem z ložnice přímo do obýváku, kde se mezitím Minghao připravoval. Ze stolku jsem si vzal svůj hrnek s čajem a lokl si z něj. Minghao si mě přitáhl k sobě a objal mě okolo pasu.

,,Tohle bude muset ale ještě dolů." zamumlal do mého trička, přes které mě políbil na břicho.

,,Já vím. Jen...jsem se tu nechtěl ještě producírovat nahý, když sis tu něco připravoval." řekl jsem a vydal se ke křeslu, do kterého jsem si následně sedl.

,,Kdo všechno to uvidí?" zeptal jsem se. Minghao se na mě podíval s chápavým úsměvem.

,,Jen jedna profesorka, která ten úkol zadala. Nemusíš se ničeho bát. Nikdo jiný, kromě mě a té profesorky to neuvidí." ujistil mě. Souhlasně jsem přikývl a sundal si tričko. Na sundání boxerek jsem si musel stoupnout. Rychle jsem si ale zase sedl a přitáhl si nohy k tělu, aby nebylo nic moc vidět.

,,Zaujal bys, prosím, nějakou pózu, která ti bude příjemná? Myslím tím, ve které vydržíš sedět minimálně hodinu a u které mi nezakážeš odnést obraz do školy." řekl Minghao. Svýma očima mě doslova skenoval. Okamžitě jsem si poposedl tak, abych byl k němu natočený bokem, ruce jsem si složil do klína a zády se opřel o opěradlo křesla. Minghao se tomu zasmál a vrhl se do práce.

Bylo mi jasné, že jsem se nemohl moc hýbat, takže...jsem trpěl. Vždy mi dělalo problém zůstat jen tak sedět. Co asi teď dělá Joshua? Možná se učí. Snad se něco neděje, zatímco já si tu sedím nahý v křesle. Ti dva vědí, kde Joshua bydlí, takže...se možná pokusí za ním přijít. Ale o to se mohli pokusit už několik dní a neudělali to.

,,Co se děje, lásko? Trápí tě to s Joshuou?" zeptal se najednou Minghao. Překvapeně jsem zamrkal. Kdy ke mně přišel? 

,,Promiň. Zamyslel jsem se. Jak jsi na tom?" zeptal jsem se ho. Odpovídat jsem mu nemusel, protože mě znal tak dobře, že věděl, na co myslím. Minghao se sklonil k mému koleni a políbil ho.

,,Mám to hotové. Ale realitě se to rozhodně nevyrovná." zamumlal mi do kůže nad kolenem, zatímco se svými rty pomalu posouval výš. 

,,Tomu nevěřím. Určitě jsi to nakreslil skvěle." řekl jsem, zatímco jsem ho sledoval. Nechal jsem ho vjet dlaní mezi má stehna. Přitáhl si mé stehno blíž k jeho rtům a pokračoval v pokládání polibků.

,,Když mi stál modelem někdo tak nádherný, tak se kreslilo úplně samo. Proč se chodím dívat na umělecká díla do galérií, když mám jedno doma. Můžu se na něj dívat kdykoli chci a můžu se ho i dotýkat. Nic dokonalejšího v žádné galérii nenajdu." mumlal mi do kůže. Svými rty vystoupal k mému podbřišku a pokračoval výš. Jeho dlaň se z mého stehna přesunula na můj bok.

,,Miláčku, dneska ne. Já...asi bych tě nezvládl uspokojit. Vím, že bych podal hrozný výkon." zamumlal jsem, když se Minghao dostal k mému krku. Odtáhl se ode mě a zadíval se mi do očí. Svou dlaň přesunul na mou tvář.

,,Nemusíš mi vysvětlovat, proč nechceš. Já tě přeci do ničeho nenutím. A doufám, že jsem tě ani nikdy nenutil." S lehkým úsměvem jsem zakroutil hlavou.

,,Nikdy jsi mě nenutil. Ale vím, že to máš rád. A navíc...po té době, kdy jsme byli každý v jiném státě, tak...se ti snažím vynahradit to čekání." řekl jsem. Minghao se ke mně naklonil a věnoval mi mlaskavý polibek.

,,Mně přeci nemusíš nic vynahrazovat. Mám sex rád, ale jen pokud to chceš i ty. Takže mi klidně můžeš říkat, když na něj nemáš náladu. A...chtěl by ses mazlit? Donesl bych deku, pod kterou bychom si zalezli a na pěkně dlouhou dobu bych tě nepustil pryč. Co ty na to?" zeptal se. S úsměvem jsem přikývl a vtiskl mu krátký polibek.

,,Miluju tě." zašeptal jsem. Minghao mi procítěně polibek vrátil.

,,Já tebe taky. Teď už se ale obleč, aby ti nebyla zima." zamumlal, když se ode mě odtáhl. Souhlasně jsem přikývl a natáhl se pro své oblečení, které leželo vedle křesla.