Hong Joshua odletěl na popud své mamky studovat do Jižní Koreji. Ve volných chvílích se měl učit a každý den se hlásit, aby byl stále pod jejím dohledem. Co se ale stane, když se Joshua rozhodne porušit jedno z pravidel a půjde pít do baru s jedním...
S mrtvým výrazem jsem ležel na své posteli a díval se do prázdna. Co mám teď dělat? Jak se mám k Jeonghanovi chovat? Rozhodně se mu pokusím vyhýbat. Musím taky na to přestat myslet. Přeci se kvůli tomu neuzavřu do sebe. Ale...jak na to nemám myslet? Furt se mi z té noci vrací vzpomínky.
,,Nechtěl by ses se mnou podívat do obchodního centra? Potřebuju si koupit skripta a...pak bychom se mohli projít po nějakých obchodech, zajít si na kávu a tak." zeptal se mě Jun. S povzdechem jsem si sedl a souhlasně přikývl. Musím zaměstnat svou mysl něčím jiným.
,,Super! Tak se převlíkni a jdeme." vyhrkl nadšeně a odešel do koupelny. Zvedl jsem se z postele a přesunul se ke skříni. Vytáhl jsem si tričko s košilí a džíny roztrhané v kolenou.
,,Můžeme?" zeptal se mě Jun, když nakoukl do ložnice. Souhlasně jsem přikývl a vydal se do chodby, abych se obul.
,,Co jsem koukal, tak to obchodní centrum je blízko. Přejdeme ulici, půjdeme rovně a zahneme doleva. Potřebuješ si taky něco koupit?" zeptal se mě, když jsme vyšli z bytu.
,,No...asi bych si měl koupit make-up. A taky potřebuju sehnat nějaká skripta a učebnice." řekl jsem. Jun chápavě přikývl a rozešel se ke schodům. Trpělivě je se mnou sešel.
,,Jak probíhala schůzka s Minghaem?" zeptal jsem se, zatímco jsme mířili k obchodnímu centru. Jun se nadšeně nad tou vzpomínkou usmál.
,,Bylo to skvělý. Po kině jsme si spolu zašli na večeři a pak...jsem šel k němu. Dneska ráno měl přednášku, tak proto jsem byl tak brzo na intru." řekl. Kdyby se mi v noci nestalo to, co se stalo, tak by mi nejspíš ten jejich společný večer vyprávěl mnohem podrobněji.
,,Jestli bys chtěl, tak bych vás mohl seznámit. Včera jsem Mingahovi o tobě hodně vyprávěl a říkal, že jsi fajn." navrhl mi Jun, když se na mě podíval. Souhlasně jsem přikývl.
,,A jsme tady! Teď bude zábava všechny ty obchody najít." vyhrkl s pousmáním a vydal se ke vchodu do budovy. Beze slova jsem ho následoval. Stále jsem musel myslet na Jeonghana a Seungcheola. Jsou...opravdu jen kámoši? Nebo kámoši s výhodami? Nebo spolu mají mnohem bližší vztah? Jen tak by spolu přeci nespali. A ještě do toho se mnou... Ošil jsem se a začal vnímat Juna, který se mě v tu chvíli na něco zeptal.
,,Co říkáš? Je to dobrý nápad, ne?" zeptal se natěšeně. Nejistě jsem přikývl. Vůbec jsem nevěděl, o čem předtím mluvil. Doufal jsem ale, že to nebylo nic důležitého.
Jun se zaradoval, chytil mě za ruku a zamířil se mnou ke kadeřnictví. Nechápavě jsem zamrkal. Že by...se chtěl nechat obarvit nebo si nechat udělat nový sestřih?
,,Dobrý den." pozdravili jsme v kadeřnictví. Nikdo kromě kadeřnic tu nebyl.
,,Dobrý den. Posaďte se." pobídla nás žena a poukázal na volné židle.
,,Tady můj kámoš by si chtěl nechat změnit účes a...podle mě by mu slušelo, kdyby si nechal vlasy obarvit na světle hnědo." řekl Jun a posadil mě do křesla. S vytřeštěnýma očima jsem se na něj otočil.
,,A-ale-"
,,Neboj se. Budu se dívat na tvou přeměnu. Nebudu se nudit. Neboj. A věř mi, že ti ta změna prospěje." skočil mi do řeči s lehkým úsměvem. Poraženecky jsem vydechl vzduch z plic a otočil se zpátky k zrcadlu. Kadeřnice ke mně přišla a zadívala se na můj odraz v zrcadle.
,,Myslím si, že váš kamarád má dobrý nápad. Souhlasíte s tím, že bych vám ty vlasy obarvila na světle hnědou?" zeptala se. Souhlasně jsem přikývl. Kadeřnice nalistovala ve vzorníku odstíny hnědé barvy a nechala mě si jednu vybrat. Musel jsem se pousmát, když k nám přišel Jun, aby zjistil, jakou barvu jsem si vybral. Spokojeně mi to odkýval a zase se vrátil na své místo.
,,A zkrátila byste mi ty vlasy trošku?" zeptal jsem se.
,,Neeee! Nech si je takhle delší! Když si je trošku navlníš, tak to bude vypadat skvěle!" ozval se z druhé strany místnosti Jun. Kadeřnice se jeho chování zasmála.
,,Jestli si je přejete zkrátit, tak vám je samozřejmě zkrátím." řekla. S povzdechem jsem se narovnal a zadíval se jí v zrcadle do očí.
,,To by mě ale můj spolubydlící nejspíš vyhostil z bytu. Tak je nechte, prosím, takhle." poprosil jsem ji. Se zasmáním mi to odkývala a šla si připravit věci.
,,Jsi spokojený?" zeptal jsem se, když jsem se na Juna otočil. S úsměvem na mě ukázal palec nahoru.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Říkal jsem, že budeš vypadat dobře." vyhrkl Jun, když jsme vycházeli z kadeřnictví. Souhlasně jsem přikývl, zatímco jsem se rozhlížel po dalších obchodech. Potřeboval jsem najít tu drogérii, abych si koupil make-up. Ta kadeřnice si moc dobře mého krku všimla a nezapomněla po mně hodit několik překvapených pohledů, při nichž se někdy podívala i na Juna.
Překvapeně jsem se zastavil, když jsem na jedné z výloh našel inzerát, že hledají brigádníka. Obchod s oblečením... To by nemuselo být špatné. Navíc to mám blízko a rozhodně nějakou brigádu potřebuju.
,,Jestli o té brigádě přemýšlíš, tak tam jdi hned teď, než to objeví někdo jiný z vysoké." řekl Jun a kývnul k obchodu.
,,Jo, ale...nejdřív bych si měl zamaskovat ten krk. Nechci, aby si o mně mysleli...musím vypadat adekvátně." řekl jsem. Jun souhlasně zamručel a chytil mě za ruku.
,,Drogerie je támhle a hned vedle jsou i záchody, tak si tam ten krk můžeš zamaskovat. A pak hurá si zajistit brigádu." řekl, zatímco mě táhnul k drogerii.
Netrvalo nám to ani tak dlouho, než jsme našli můj odstín pleti. Z obchodu jsme se vydali rovnou na toalety. Úlevně jsem vydechl, když jsem spatřil zrcadlo. Nebyl jsem si jistý, jestli na pánských záchodech bude.
,,Neříkej, že ti volá máma." zamumlal Jun, když mi začal hrát mobil. Vytáhl jsem si mobil z kapsy a zadíval se na displej.
,,To je...Jeonghan." zašeptal jsem. Proč mi volá? Co mi chce? Mám...mu to zvednout? Jun se v tu chvíli natáhl k mému mobilu a odmítl hovor. S otázkou v očích jsem se mu zadíval do očí. Jen nad tím pokrčil rameny. Chtěl jsem si mobil schovat do kapsy, když mě začal Jeonghan zase prozvánět. Jun mi vzal mobil z ruky, vytípl to a dal mi tašku s make-upem.
,,Zakryj si ty cucfleky, ať můžeš zažádat o tu brigádu. Já...se o to postarám." řekl s lehkým úsměvem. Nejistě jsem přikývl a začal si maskovat krk.
,,Máš uložené telefonní číslo i toho druhého?" zeptal se Jun, když začalo znovu hrát moje vyzvánění. Záporně jsem zamručel. Snažil jsem se ignorovat to, jak se mi furt snažili dovolat.
,,Čauky, kotě, kam jsi zmizel?" ozvalo se z mého telefonu. S vytřeštěným očima jsem se na Juna otočil.
,,Ještě jednou se pokusíte Joshuovi zavolat, tak vás nahlásíme na policii za znásilnění." zavrčel Jun do telefonu a vytípl hovor.
,,No tak šup! Takhle se na tu brigádu přihlásí někdo jiný. Víš co? Já ti s tím pomůžu. Už jsem v maskování cucfleků přeborník. Jo... Kdyby táta zjistil, že chodím s klukem, tak by mě asi vyhodil z okna. I když jednou na to málem přišel, když..." Jun se rozpovídal a vzal mi z rukou make-up s houbičkou. Můj mobil si mezitím nejspíš schoval do své mikiny. Nechal jsem ho, aby mi s tím pomohl, a dál ho poslouchal. Od toho posledního hovoru s Junem byl můj mobil v klidu.
