Trest

29. kapitola

Opatrně jsem nakoukl do tetiny ložnice. Vypadalo to, že oba spí. Zavřel jsem dveře a vrátil se k sobě do pokoje. Sebral jsem ze země svůj batoh, ve kterém jsem měl všechny své věci, a vyplížil se ven. Nehodlal jsem se vracet do Los Angeles. Konečně jsem se zamiloval a měl jsem tu volnost.

Sešel jsem po schodech dolů a obul si boty. Celý jsem ale ztuhl, když jsem uslyšel tiché kroky. Zvedl jsem vyděšeně hlavu.

,,Co to děláš?" zašeptal strejda. Sepjal jsem ruce s prosícíma očima.

,,Nech mě odejít, prosím. Já...nechci odletět pryč." zašeptal jsem. Strejda se nejistě zadíval nahoru, kde spala teta. Poté se zase zadíval na mě.

,,Odvezu tě. Takhle v noci nevíš, na koho můžeš narazit." řekl a natáhl se pro své boty. Nevěřícně jsem na něj koukal. On...to neřekne tetě a ještě mě odveze?

,,Tak pojď. A potichu." zamumlal. Souhlasně jsem přikývl a otevřel dveře. Vyšli jsme ven a zase je tiše zavřeli. Přešli jsme k autu a nasedli do něj.

,,Jak jsi plánoval se dostat do města? Pěšky? Vždyť autobusy už dávno nejezdí." říkal, zatímco jsme se poutali. 

,,To mi bylo jedno. Hlavně...že bych nemusel odletět." odpověděl jsem. Strejda chápavě přikývl, nastartoval a rozjel se. 

,,Z tohodle budeš mít obrovskej průšvih. Víš to, že jo?" zeptal se mě. Souhlasně jsem přikývl, zatímco jsem se díval předním okýnkem ven.

,,Vím, ale...nedokázal bych od nich odjet. Už je nedokážu ze svého života odstřihnout. Stále bych na ně myslel a...nevím, co bych pak dělal. A navíc by mě máma ještě víc hlídala než doteď." odpověděl jsem. Strejda chápavě přikývl.

,,Navedeš mě, kam tě mám odvézt? Nebo chceš hodit na intr?" zeptal se. Záporně jsem zakroutil hlavou.

,,Na intr rozhodně ne. Mamka zná adresu, takže tam by mě hledala. Neřekneš jim, kam mě odvezeš?" zeptal jsem se pro ujištění. Strejda záporně zakroutil hlavou.

,,Úplně s jejich chováním nesouhlasím. Je to tvůj život a máš si ho pořádně užít. Sice...je tvůj vztah zvláštní, ale pokud jste takhle šťastní, tak proč ne. Už mám vymyšlený takový plán, tak...doufám, že vyjde." řekl. S úsměvem jsem mu nadiktoval adresu.

,,Páni. To není zrovna čtvrť pro studenty." zamumlal. S pousmáním jsem zakroutil hlavou.

,,Seungcheol...je z bohaté rodiny a je společníkem jedné firmy. Několikrát si mě u vás vyzvedával. A...jaký je ten plán?" zeptal jsem se zvědavě. Potřeboval jsem ho vědět, abych se podle něj mohl řídit.

,,Neřeknu ženě ani tvé mámě, že jsem tě odvezl. Budu dělat, že o ničem nevím. Ty si vypni mobil a vůbec je nekontaktuj. Doufám, že je vyděsíme takovým způsobem, že jim tvůj vztah bude jedno. Přeci jen...budou mít vážně strach, když o tobě nebudou vůbec vědět. Ale budu je hlídat, aby nevolaly policii. Až nastane správná chvíle, tak jim řeknu, kde jsi a...promluvíme si. Všichni." řekl. Souhlasně jsem zamručel. To znělo dobře.

,,Tak jo. A...tobě kdyžtak můžu psát? Jen pro ujištění a jak to probíhá?" zeptal jsem se.

,,Určitě. Co třeba...každý den kolem desáté ráno a pak v sedm večer? Abys měl čerstvé informace." Se zasmáním jsem přikývl. Na jednu stranu jsem se cítil hrozně, ale na tu druhou...třeba to vážně pomůže k tomu, aby mamka nechala můj osobní život být.

,,Který dům to je?" zeptal se, když zajel do konečné ulice. Ukázal jsem na Seungcheolův dům. Strejda uznale hvízdnul.

,,Děkuju moc za odvoz." poděkoval jsem, když jsem se odpoutal. Strejda nad tím mávl rukou.

,,Už ale běž. Teta nesmí zjistit, že jsem pryč." řekl. S úsměvem jsem vylezl z auta a vzal si batoh. Rozloučil jsem se s ním a zavřel dveře. Došel jsem k domu a odemkl si. Seungcheol mi asi tak před dvěma týdny dal klíče, takže jsem k němu mohl přijít kdykoli se mi zachtělo. 

Vešel jsem do domu a zase zamkl. Překvapeně jsem se otočil, když se najednou rozsvítilo světlo v obýváku. Otočil jsem se a uviděl Seungcheola.

,,Ahoj. Copak tu děláš takhle pozdě? Jak ses sem dostal?" zeptal se překvapeně. Odložil jsem batoh na zem a rozeběhl se k němu. Seungcheol mě chytil do své náruče a přitiskl si mě k sobě.

,,Teta se o nás dozvěděla a zavolala to mámě. Chce, abych se vrátil do LA, ale já nikam neletím. Strašně moc vás miluju." Seungcheol mě procítěně políbil na rty.

,,My tebe taky, zlato. Ty jsi od nich utekl a šel sem? Pěšky?" zeptal se. Záporně jsem zakroutil hlavou a položil ji na jeho rameno.

,,Strejda se vzbudil, když jsem chtěl odejít a odvezl mě." řekl jsem. Seungcheol si oddechl a víc si mě na sebe namáčkl.

,,Už jsem se lekl, že jsi šel pěšky. Mohl jsi mi zavolat a dojel bych si pro tebe." zamumlal a políbil mě do vlasů. Zavrtěl jsem záporně hlavou.

,,Nechtěl jsem tě budit. Proč jsi vlastně takhle pozdě vzhůru?" zeptal jsem se, když jsem se mu zadíval do očí. 

,,Byl jsem v klubu. Před chvilkou jsem přišel. Musíme být ale potichu, protože Jeonghan nahoře spí." odpověděl mi. Chápavě jsem přikývl a opatrně spustil nohy na zem. Vrátil jsem se ke vchodovým dveřím a zul se. Pověsil jsem si svou bundu na věšák a s batohem se vydal se Seungcheolem do druhého patra. Společně jsme vešli do koupelny, kde jsme se zavřeli. Seungcheol tu měl připravené věci na spaní, aby svým převlékáním nevzbudil Jeonghana. Takhle to dělal vždycky, když šel pracovat do klubu a my tu přespávali.

Po převlečení jsem rychle napsal Junovi, aby mi zítra donesl věci z intru k Seungcheolovi a poslal jsem mu adresu. Také jsem mu vysvětlil, že budu mít vypnutý mobil, tak ať kdyžtak napíše Jeonghanovi nebo Seungcheolovi.

,,Můžeme jít spát?" zeptal se Seungcheol, když mě objal kolem pasu. Dlouze jsem zmáčkl tlačítko na vypnutí mobilu a potvrdil vypnutí. Schoval jsem si mobil do batohu a položil ho vedle pračky.

,,Můžeme." zamumlal jsem. Společně jsme se vydali do ložnice. Zavřel jsem za námi tiše dveře a otočil se k posteli. Seungcheol si opatrně vlezl k Jeonghanovi pod peřinu a přitáhl si ho víc k sobě. Volnou rukou mi naznačil, abych si k nim lehl. Tiše jsem přešel k posteli a lehl si na Seungcheolovu hruď. Kolem mých zad se ovinula Seungcheolova ruka stejně jako u Jeonghana.

,,Dobrou." zašeptal a políbil mě do vlasů. Krátce jsem ho políbil na rameno a položil si hlavu. Chvilku jsem si ještě prohlížel spícího Jeonghana, než jsem zavřel oči.