Trest

34. kapitola (konec)

,,A jsi si jistý, že se chceš přestěhovat zpátky? Mohl bys klidně bydlet u nás a pokud bys chtěl, tak bych vás i vozil do školy. Stačí si říct." řekl Seungcheol, když zastavil před intrem. Jeonghan se na něj v tu chvíli nevěřícně podíval.

,,Proč jsi mně tohle předtím nikdy nenabídl?" zeptal se. Se zasmáním jsem se odpoutal.

,,Protože jsem si až teď pořádně uvědomil, co pro mě oba znamenáte." zamumlal Seungcheol a natáhl se k Jeonghanovi. Ten jen spokojeně zamručel, když ho Seungcheol začal líbat. S úsměvem jsem vylezl z auta a zamířil ke kufru, abych si z něj mohl vytáhnout věci.

,,Nech si tohle na večer." ozval se Jeonghan a vystoupil z auta. Překvapeně jsem se na něj podíval.

,,Ony jsou nějaké plány na večer? Já myslel, že Seungcheol jde do baru." řekl jsem. Jeonghan došel ke mně a přehodil si batoh přes záda.

,,To jo. Ale...napadlo mě, že bychom tam spolu za ním mohli přijít, pobavit se, pak spolu jet k němu a potom se uvidí." zamumlal a krátce mě políbil na krk. S nadzvednutým koutkem jsem položil svůj kufr na zem a otočil se na něj.

,,Bude to takové naše...nostalgické rande. Co ty na to?" zeptal se Seungcheol, když za námi přišel. Zabouchl jsem kufr od auta a nevěřícně se na ně podíval.

,,Vy mě prostě chcete zase zatáhnout do postele. Že se nestydíte! A ještě mi o tom říkáte takhle dopředu." vyhrkl jsem. Jeonghan se Seungcheol si vyměnili nejisté pohledy. Provokativně jsem si olízl rty.

,,Kdo to má do té doby vydržet?" zamumlal jsem a rozešel se s kufrem k intru. Těm dvěma chvilku trvalo, než se z mých slov vzpamatovali, a museli mě doběhnout.

,,Zamkl sis auto?" zeptal jsem se jakoby nic. Po pár vteřinách jsem zaslechnul pípnutí oznamující zamykání auta. Musel jsem se tam začít smát.

,,Netušil jsem, že vás rozhodím až takhle." řekl jsem. Seungcheol se naklonil k mému uchu.

,,Tohle si večer vyřídíme." zašeptal a zase se odtáhl. Jen jsem mu to souhlasně odkýval. Vešli jsme společně do budovy a zamířili k výtahu. Vyjeli jsme do prvního patra.

,,Tak tohle je ten náš slavný byt." řekl jsem, když jsem se zastavil před dveřmi s číslem sedmnáct. Odemkl jsem a otevřel dokořán. Nechápavě jsem zamrkal, když jsem uviděl Juna ležet na zemi se skripty na hlavě a několika papíry kolem sebe. Své nohy měl opřené o zeď.

,,...Herec je umělec, který dramaticky předvádí jinou postavu. K tomu využívá své tělo prostřednictvím mimiky, pohybu a hlasu. Typy hereckých profesí jsou například divadelní herci, filmoví herci, komparzisté a nebo pornoherci... V tomto odvětví taky nejspíš skončím, protože šílenýho herce nikdo chtít nebude. Praxi na to mám, vysokou školu na to nepotřebuju...proč já se vlastně tohle všechno drtím, když to můžu mít mnohem jednoduší? Nebo půjdu trochu cvičit, naučím se tancovat a půjdu dělat striptéra." říkal si Jun sám pro sebe.

,,Jsi si jistý, že nechceš přeci jen zůstat u nás?" zeptal se Seungcheol, zatímco stále nechápavě pozoroval Juna. V tu chvíli ale Jun vystřelil do sedu takovým způsobem, že mu skripta odletěla pryč. 

,,Joshuo! Ty-ty jsi tady! Počkej! Už se řítím!" hulákal na mě, zatímco se snažil postavit. Zakroutil jsem nad ním hlavou a vešel do bytu. Jun ke mně doběhl a pověsil se na mě. Šokovaně jsem vyvalil oči, když mě najednou políbil na rty. 

,,Aaaa! Není to halucinace! Super! Musím ti toho tolik říct! Já jsem o sobě sice do teď říkal, že jsem jen šílený, ale po těch dnech ticha tady jsem se už tím magorem stal. Páni! Ty jsi tady! Už to vidím. Uvařím nám večeři, pořádně se najíme a prokecáme celou noc. Nebo spíš já, ale ty mi musíš říct všechno o svým rodině a tak. No a-"

,,June, June, počkej! Jdeš na to nějak rychle! Nestíhám to pobírat! Nejdřív říkáš, že se staneš pornohercem, pak doběhneš ke mně, políbíš mě před Jeonghanem a Seungcheolem a pak mluvíš o večeři." vyhrkl jsem. Jun se rošťácky ušklíbl a položil si hlavu na mé rameno.

,,Vždyť jsi mě slyšel, nad čím jsem tu přemýšlel, takže víš, jak jsem na tom byl." řekl. Protočil jsem nad tím očima.

,,Jojo. Zachránil jsem ti čest a budoucí kariéru. Teď už ale ze mě slez. Jeonghan se Seungcheolem by tě jinak asi zakousli a Minghao by z toho taky nebyl nadšenej, kdyby věděl, jak se ke mně chováš." řekl jsem a nadhodil ho, abych mu naznačil, že ze mě má opravdu slézt.

,,Ten?! Říkal mi, že mi založí účet na nějaké sociální síti, abych si tam mohl s někým psát. A bylo mu naprosto jedno, že si tam se mnou může psát nějakej naprostej úchyl." S pobaveným pohledem jsem ho sledoval, jak mi vzal kufr z ruku a z Jeonghanova ramena můj batoh.

,,Omlouvám se. S tou pusou jsem to trošičku přehnal, ale byla to čistě radostná přátelská pusa. Nic víc tím nebylo myšleno. Rád jsem vás dva viděl a děkuju za přivezení spolubydlícího." řekl Jun, když začal táhnout mé věci do ložnice.

,,June, kdybych tě neznal, tak si myslím, že na něčem jedeš. Nezkoušel jsi nic, že ne?" zeptal jsem se pro ujištění. Jun se na mě zděšeně otočil.

,,Ne! Zas takovej magor nejsem. Sice jsem se pokoušel s Minghaem meditovat a u toho měl zapálený ty vonný tyčinky, ale... Nechápu, jak u toho vydrží tak dlouho v klidu sedět. To...s tou sociální sítí řekl, když jsem ho asi po čtvrté vyrušil během meditace. Co jsem ale měl dělat?" řekl, když dorazil do ložnice. Pobaveně jsem se podíval na kluky za mnou. 

,,On je jinak v pohodě. Fakt." zamumlal jsem, když po mně hodili nesouhlasný a vyděšený pohledy.

,,No tak...my asi půjdeme, ale počítáme večer s tebou. Sejdeme se v devět u klubu?" zeptal se Jeonghan s nadzvednutým obočím. V tu chvíli jsem zaslechl nesouhlasné zamručení z ložnice.

,,Jak jako večer? Ty tu zase nebudeš?" zeptal se Jun nechápavě, když se postavil s mými mikinami v ruce do dveří. Se zasmáním jsem si prohrábl vlasy.

,,Ty mi vybaluješ věci?" zeptal jsem se. Vydechl jsem vzduch z plic a otočil se ke svým partnerům. 

,,Tak večer. Ale...co kdybych přišel mezi jedenáctou a dvanáctou? Stejně tam budeme do zavíračky a...já vám to pak vynahradím." Poslední dodatek jsem zašeptal, aby to slyšeli jen oni. Seungcheol si mě k sobě přitáhl a políbil mě na rty.

,,To si piš. Budeš to mít ale těžký. Dneska dost zlobíš." zamumlal mi do rtů a odtáhl se. Jeonghan mě jen krátce políbil, zatímco si stále Juna hlídal.

,,Pak mi teda napiš, kdy přijdeš. Pa." rozloučil se se mnou a spolu se Seungcheolem se vydal ke schodům. Na rozloučenou jsem jim zamával a zavřel dveře.

,,Takže...zůstaneš do kolika?" zeptal se Jun. Sundal jsem si boty, svlékl svou bundu a vydal se za ním do ložnice. 

,,Dost dlouho na to, aby ses zvládl vypovídat a abys všechno stihl zjistit." odpověděl jsem. Jun se spokojeně usmál a začal mi vyprávět o tom, jak to tu nezvládal. Já se mezitím připravoval na to, jak mu povím o své mamce. Ale...znamenalo to, že nikam neodletím a zůstanu v Koreji. Což pro mě byla naprosto skvělá zpráva. Navíc...Seungcheolova mamka a Jeonghanova mamka mě vzaly naprosto bez problému. Už dokonce naplánovaly společnou večeři, abych poznal i zbytek jejich rodin. Čeká mě toho ještě spousta...