Trest

5. kapitola

Nespokojeně jsem se zamračil kvůli bolesti v mé hlavě. Neměl jsem tolik pít... Jak na to vůbec reagoval Jun? Jak jsem se vlastně dostal domů? V hlavě mi kolovalo několik otázek dokud jsem si neuvědomil, že mě někdo objímá kolem pasu. Že by...Jun? Ten má ale přítele, takže by mi asi nedovolil ležet s ním v posteli.

Pootevřel jsem oči. Naproti mně jsem uviděl obličej spícího Jeonghana. No jo! Vždyť já byl s Jeonghanem v tom klubu a domluvili jsme se, že přespíme u Seungcheola. Vytřeštil jsem oči nad vzpomínkami, které mi začaly kolovat hlavou. Zvedl jsem hlavu, zatímco jsem stále vzpomínal nad včerejškem a dnešní nocí. Jeonghan ležel na Seungcheolově hrudi a spokojeně spal. Do této doby jsem v takové poloze nejspíš spal i já.

,,Ne...to ne." šeptal jsem si pro sebe, zatímco jsem si opatrně sedal. Bolelo mě celé tělo, obzvlášť mé pozadí. Ne... T-to se vůbec nemělo stát. Chtěl jsem se jen pobavit a strávit čas s Jeonghanem. Ale...já jsem...my se...

Rozhlédl jsem se po místnosti. Na zemi se válelo naše oblečení. Musel jsem si přikrýt dlaní pusu, abych hlasitě nevzlykl, když jsem si všiml erotických hraček a lubrikantu. Nejdelší dobu jsem se ale díval na pouta a krajkový proužek, který...

Opatrně jsem se zvedl z postele. Kvůli bolesti to jinak ani nešlo a navíc jsem je nechtěl vzbudit. Prohlédl jsem si své tělo, které bylo pokryté jejich značkami a kousanci. Posbíral jsem ze země své oblečení a tiše vylezl z ložnice. Za dveřmi jsem si oblékl vše, co jsem v místnosti našel. Chyběla mi jen bunda, která ležela u vchodových dveří. Měl jsem obrovské nutkání se jít napít, ale neodvážil jsem se.

Slezl jsem opatrně schody a vydal se ke svým botám, abych si je mohl obout. Rychle jsem si setřel slzy, které mi stékaly celou dobu po tvářích. Oblékl jsem si bundu a než jsem vyšel z domu, tak jsem si zkontroloval, jestli v ní mám všechny věci. Bez dalšího zdržování jsem opustil dům a rozešel se na zastávku autobusu, která byla nejblíž k Seungcheolovu domu. Zjistil jsem si zde, že autobus, který jede k intru, pojede za pět minut.

Polkl jsem a sedl si na lavičku. Co jsem to sakra udělal?! Chtěl...jsem se jen trochu napít. Vyzkoušet, jak alkohol chutná a co se mnou bude dělat. Nechtěl jsem... S očima plnýma slz jsem se zadíval směrem k domu. Rychle jsem sklopil hlavu, když se na mě začala dívat s nechápavým výrazem paní, která seděla vedle mě. Popotáhl jsem a setřel si hřbetem ruky slzy. Jak jsem to mohl dopustit? Proč...se to stalo?

Zvedl jsem se z lavičky a došel k autobusu, který zastavil na zastávce. Nastoupil jsem, zaplatil a sedl si na nejbližší sedačku. Snažil jsem si nevšímat pohledů od ostatních pasažérů, kteří si mě prohlíželi. Asi si všimli cucfleků na mém krku a snažili si odvodit, proč do toho bojuju se slzami.

Po nekonečných patnácti minutách jsem vystupoval u intru. Rovnou jsem se vydal k našemu bytu. Počkal jsem si na výtah a nechal se vyvézt do prvního patra. Vytáhl jsem si klíče od bytu a odemkl. Snažil jsem se Juna nijak nevzbudit. Podle zvuků z kuchyně jsem ale poznal, že je už vzhůru.

,,No konečně jsi tady! Měl jsem o tebe strach. Nijak jsi mi neodpovídal na zprávy." vyhrkl, když došel do chodby. Nijak jsem mu na to neodpověděl. Sklonil jsem se ke svým botám a zul si je. Pomalou chůzí jsem se vydal do ložnice, kde jsem si sedl na svou postel. Jun přišel zvědavě za mnou a sedl si na tu svou.

,,Tak povídej. Jak to probíhalo? Nene! Takže jste se přeci jen dali dohromady! Podle toho jak vypadáš, ti dával zabrat snad celou noc." vyhrkl Jun nadšeně, když si všiml mého krku. Hlasitě jsem v tu chvíli vzlykl.

,,C-co se děje? Ty pláčeš?" zeptal se šokovaně Jun. Během pár vteřin si už sedal vedle mě a donutil mě se mu zadívat do očí.

,,J-já jsem neměl pít." zamumlal jsem, zatímco mi po tvářích stékaly slzy. Jun si mě nechápavě prohlížel.

,,Co se stalo?" zeptal se.

,,S Jeonghan-em jsme se bavi-li a pili u toho. P-pak jsme se dohodli, že v ta-kovém stavu nemů-žu sem přijít. Tak...tak jsme šli-" Jun mi setřel palci mé slzy a natáhl se pro kapesníky, které ležely na mém nočním stolku.

,,Šli jsme k-k jeho kámošovi, kte-rý byl v klubu barmanem." řekl jsem. Před očima se mi vybavila scéna, jak si mě k sobě Seungcheol natiskl a políbil.

,,A kdo ti tohle udělal? Jeonghan nebo ten barman?" zeptal se se smutnýma očima, když kývnul k mému krku. Zhluboka jsem se nadechl ve snaze se uklidnit, ale nedařilo se mi to.

,,O-oba." zamumlal jsem. Jun na mě šokovaně vyvalil oči.

,,A...a vy...spali jste spolu?" zeptal se. Se vzlyknutím jsem mu to odkýval. Jun si mě vtáhl do objetí. Nijak jsem se mu nebránil.

,,Chtěl jsi to?" zeptal se tiše.

,,J-já ne-vím. V tu chvíli-mi to by-lo jedno. Byl jsem na-mol." zamumlal jsem. Jun mě chlácholivě pohladil po zádech.

,,Jestli jsi s tím úplně nesouhlasil, tak...tak bychom měli spolu zajít na policii." řekl vážně. Záporně jsem zakroutil hlavou.

,,Neře-kl jsem, že to nechci, a-ale ani že to chci." zamumlal jsem. Jun mě od sebe s vážným pohledem odtáhl.

,,To nevadí. Využili toho, že jsi byl opilý. Věděli, že jsi pil poprvé?" zeptal se mě. Souhlasně jsem přikývl.

,,Takže oni tě opili a pak tě dotáhli do nějakého baráku, kde- Promiň. Kdybych byl na tvém místě, tak bych to šel nahlásit na policii." řekl nakonec jemně. Vytáhl jsem si z balíčku kapesník a vysmrkal se.

,,Co když...to je ale trest za to, že...že jsem šel proti matčině zákazu pít?" zeptal jsem se, když jsem se mu zadíval do očí. Jun nechápavě nadzvedl obočí.

,,Znásilnění dvěma muži najednou ti přijde jako trest za to, že sis dal pár drinků?" vyhrkl nechápavě. Hned si ale uvědomil, co řekl, a zakryl si pusu rukou.

,,Promiň. Nechtěl jsem to takhle říct. Ale...tak to rozhodně není. Na zábavě přeci není nic špatného. Jen jsi chtěl zkusit, jaké to je se napít alkoholu. Na tom není nic zlého. Rozhodně bys za to nedostal žádný trest." zamumlal Jun. Popotáhl jsem a zvedl se z postele.

,,Dojdu se vysprchovat." zašeptal jsem, když jsem došel ke své skříni. Vytáhl jsem si čisté oblečení a vydal se do koupelny, kde jsem se zamkl. Odložil jsem si věci na skříňku pod umyvadlem a zadíval se na svůj odraz v zrcadle. Měl jsem vlasy rozházené do všech stran, červené oči od pláče, kruhy pod očima, roztrhané koutky... Odtrhl jsem pohled od zrcadla, když se mi začalo vybavovat, od čeho to mám. Sice jsem nic z toho neviděl, ale...

Zatřásl jsem nad tím hlavou a začal se svlékat, abych se mohl co nejdříve vysprchovat a následně vyčistit zuby.