Trest

32. kapitola

Popotáhl jsem a setřel si rukávem své mikiny slzy, které mi stékaly po tvářích.

,,Moc se omlouvám. Nevěděl jsem...že se takhle budou chovat." zamumlal jsem. Cítil jsem na svých zádech zabodnuté pohledy mé tety a mamky, které seděly na gauči v obýváku. Díky otevřeným dveřím na nás skvěle viděly.

,,To nic, zlato. Hlavně, že ty jsi v pořádku." zamumlal Jeonghan a víc si mě na sebe natiskl. Opětoval jsem mu objetí a položil si hlavu na jeho rameno. Seungcheol mezitím hlídal ty dvě, aby se náhodou nerozhodly za námi přijít nebo tak.

,,A jste v pořádku? Neudělaly vám něco?" zeptal se starostlivě, když se na nás podíval. Záporně jsme zakroutili hlavou.

,,Promiň. Teta neměla vůbec právo tě uhodit." omluvil jsem se, když jsem se na Jeonghana podíval. Ten mě jen s lehkým úsměvem chytil za tváře.

,,Ty se mi nemáš vůbec za co omlouvat. A mně je vlastně i jedno, že jsem dostal facku. Spíš mě štve to, že tě uhodila tvá máma. Mě mamka neuhodila od...od dvanácti určitě. A tebe...vždyť ti je dvacet. Chovají se k tobě naprosto šíleně. Vždyť si tě utváří podle toho, jakého tě tvá máma chce mít. Tohle jsi nesměl, támhleto jsi nesměl, teď udělej tohle, tohle zase nedělej. A místo toho, abys měl na vysoké klid, tak tě nastěhuje ke svému druhému já." řekl Jeongahan a krátce mě políbil na rty. Z obýváku se ozvalo nesouhlasné komentáře, ale bylo mi to jedno.

,,Oni to snad dělají schválně!" ozvala se rozčileně teta, když Jeonghan polibek prohloubil. S omluvným pohledem jsem se od něj odtáhl a došel si pro papírovou utěrku, abych se mohl vysmrkat.

,,Vy dvě se uklidněte. Tu scénu, kterou jste předvedly, jste si vážně mohly odpustit." ozval se můj strejda. 

,,No dovol! My se snažíme jen Joshuu ochránit a přivést ho na správnou cestu." ozvala se má mamka. Strejda se ironicky ušklíbl.

,,Jo. Vy ho chráníte takovým způsobem, že od vás utíká a schovává se v náruči svých partnerů. Zatím to vypadá, že děláte spíš pravý opak." namítl strejda. 

,,Konečně někdo normální." zašeptal Jeonghan. Seungcheol ke mně došel s otázkou v očích.

,,Můžeme jít za nimi?" zeptal se, když mi položil ruce na boky. Vysmrkal jsem se a souhlasně přikývl. Seungcheol mě krátce políbil na čelo, než jsme se společně s Jeonghanem přemístili do obýváku.

,,Joshuo, sedni si tady." řekl mamka, když poklepala vedle sebe na volné místo. Seungcheol mě ale zastavil a sedl si tak, abychom se s Jeonghanem vešli vedle něj, ale zároveň abychom byli daleko od mé mamky.

,,Nabídl bych vám něco k pití, ale něco mi říká, že nic nechcete." řekl Seungcheol, zatímco se rozhlížel po mých příbuzných. 

,,Nedělejte si s námi starosti. A omlouvám se za ten předchozí výstup. Má žena a švagrová...vážně měly o Joshuu strach." Seungcheol lehce přikývl.

,,Samozřejmě. A podle všeho jim náš vztah nevadil do té doby, dokud nezjistily, že je Joshua tady a v pořádku. Proč vám to ale tak strašně moc vadí? Vždyť to je Joshuův život. Joshua může chodit s kým chce a vám do toho nic není." řekl Seungcheol vážně.

,,Můj syn se nikdy o žádné muže nezajímal, takže pochybuji, že teď je najednou zamilovaný do dvou najednou. Moc dobře vím, s kým se Joshua scházel a tak. A nevím, jestli o tom víte, ale pár tvoří dva lidé různého pohlaví. Ne tři muži." řekla má máma. Frustrovaně jsem si prohrábl vlasy. Ony snad sdílí i svoje mozky. Vždyť to samé říkala teta strejdovi.

,,Kde je dané, že když spolu někdo chodí, tak musí automaticky tvořit pár? Možná si to ze školy nepamatujete, ale ve starověku, přesněji během antiky, byla homosexualita naprosto v pořádku. A rád bych chtěl zdůraznit, že starověcí Řekové a Římani patřili k nejvyspělejším civilizacím." řekl Jeonghan přeslazeně. Mamka se na něj naštvaně podívala.

,,Já jsem sem nepřišla, abyste mě tu uráželi!" vyhrkla. Jeonghan se naštvaně přese mě naklonil.

,,Tak jste s tím neměla začínat. Vy se opíráte o fakta, já se opírám o fakta. Jen používám stejný styl jako vy." řekl vážně. Otočil jsem se na něj s prosbou v očích. Nechtěl jsem, aby se tu hádali. 

,,Pardon. Ale žádám vás, abyste takhle s námi taky nemluvila. A platí to i pro vás." dodal, když se podíval na mou tetu. Ta ale dělala, že ho ignoruje.

,,Ano. Potřebujeme si promluvit a na to je důležitý klid." řekl Seungcheol vážně. 

,,Jisoo, jak tě napadlo jít do vztahu se dvěma muži? Kde jsi to viděl?" zeptala se mě teta nechápavě. 

,,Nikde jsem to neviděl. Ale...prostě jsme se poznali a...po nějaké době jsme se do sebe zamilovali. Jak jsem to mohl ovlivnit?" zeptal jsem se. Mamka záporně zavrtěla hlavou.

,,Nikdy jsi zamilovaný nebyl, takže nevíš, co to být zamilovaný znamená. Proto pochybuji, že najednou ses zamiloval do dvou lidí a ještě k tomu do dvou mužů." namítla. Naštvaně jsem si olízl rty. 

,,Ano. Nikdy jsem se nezamiloval, protože jsi mě nenechala." řekl jsem. Strejda mi má slova jemně odkýval.

,,Cože?! Já že jsem tě nenechala se zamilovat?!" vyhrkla. 

,,Samozřejmě. Vždyť jsi mě vozila do školy a pak i vyzvedávala. Na školní srazy jsem pořádně nechodil, protože se ti nelíbili. Že...to není to pravé místo pro mě. U nikoho jsem nesměl přespat a nikdo nemohl přespat u nás. Pořádně jsem ani s nikým nechodil ven, protože se tě mí spolužáci báli. Jak jsem se mohl s někým spřátelit, když...jsem je viděl jen ve škole. Navíc...oni se vždy začali bavit s někým, s kým mohli trávit odpoledne. Kde jsem se měl do někoho zamilovat? V kostele, kde jsem se nesměl s nikým bavit? V obchodě, kde jsi mi zase vždycky bouchla do zad, ať se nezastavuju a nezdržuju? Nebo u sebe v pokoji?" řekl jsem. V tu chvíli jsem cítil, že jí to musím říct. S kluky po boku to ze mě lítalo, že jsem si ani neuvědomoval, že mi do toho mamka nijak neskáče.

,,Chtěla...jsem tě chránit...před všemi negativními věcmi. Vyčítáš mi snad, že jsem se o tebe starala?" zeptala se. Záporně jsem zakroutil hlavou.

,,Ne. To ne, ale...v některých věcech to až moc přeháníš. Proč ti vadí můj vztah? Kvůli tomu, že to je netradiční? Že je...divný? Pro mě, mami, ale divný není. Dobře. Ze začátku jsem si připadal dost zvláštně, ale...teď už si nedokážu představit, že bych byl jen s jedním z nich." řekl jsem. Mamka se na mě dívala zvláštním pohledem.

,,Ale...vždyť nebudeš moct mít rodinu. A co společnost? To ti nevadí, že se budeš muset schovávat před ostatními, aby...tě kvůli vztahu neodsuzovali?" zeptala se. Zakroutil jsem záporně hlavou.

,,Na společnost úplně, mami, kašlu. A v některých státech si mohou takový páry adoptovat děti. To už není problém." řekl jsem. 

,,Ale to nebude tvoje dítě. Copak...to nechápeš? S nimi si úplně zničíš život. Vrať se se mnou do Los Angeles a všechno spolu probereme. Ano? Vyříkáme si to. Asi...toho na tebe tady bylo moc. Nové prostředí, noví lidé a...tak ses nechal zmanipulovat. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Probereme to i s tátou a...najdeme ti novou vysokou někde u nás. To jsi přeci ze začátku chtěl, ne? Chtěl jsi zůstat v Kalifornii." začala najednou mamka mile. Nevěřícně jsem na ni koukal.

,,Mami, slyšela jsi, co jsem ti tady celou dobu říkal? Já nikam neodletím. Zůstanu tady, budu pokračovat ve studiu tady a v žádném případě neukončím vztah. Já nežádám o tvoje svolení. Jen chci, abys mě pochopila a aspoň byla trošku ráda, že jsem šťastný. Byl bych nadšený, kdybys...Seungcheola a Jeonghana přijala nebo se k nim aspoň chovala jako ke známým, ale...to vím, že se nestane." zamumlal jsem a setřel si slzy, které mi stékaly po tvářích. Seungcheol mě lehce pohladil po stehně, ve snaze mě trošku uklidnit.

,,To s tebou souhlasím. Dnes v noci odlétám. Kdyby sis náhodou všechno rozmyslel, tak mám dvě letenky. A jestli ne, tak...si už nemáme co říct." řekla mamka, zvedla se a odešla na chodbu.