Trest

14. kapitola

,,Čauky! Jak ses dneska vyspal?" zeptal se mě Jeonghan, když jsem dorazil k němu do bytu. Se zasmáním jsem si začal zouvat boty.

,,Vážně je tohle tvoje první otázka, když k tobě přijdu poprvé do bytu?" zeptal jsem se ho. Jeonghan nad tím pokrčil rameny.

,,Co je podle tebe nejlepší otázka?" zeptal se. Stoupl jsem si a pokrčil nad tím rameny.

,,Já nevím. Třeba jaká byla cesta, nebo jestli je něco nového, nebo jestli jsem ten byt moc dlouho nehledal." odpověděl jsem. Jeonghan nad tím protočil očima a vydal se do nějaké místnosti. Následoval jsem ho až do kuchyně.

,,Dáš si něco?" zeptal se. 

,,Jestli můžu něco k pití." řekl jsem, zatímco jsem se tu rozhlížel.

,,Nemůžeš." Překvapeně jsem se otočil na Jeonghana, který se okamžitě začal smát.

,,Promiň. Dělal jsem si srandu. Samozřejmě, že ti dám pití. Co bys chtěl? Vodu, džus, sodovku nebo něco teplého?" zeptal se. Zakroutil jsem nad ním hlavou. Jeonghan a ty jeho vtípky...

,,Tak trochu vody, prosím." poprosil jsem. Jeonghan souhlasně přikývl a nalil mi sklenici vody.

,,Něco k jídlu nechceš?" zeptal se. Záporně jsem zakroutil hlavou, když jsem si od něj převzal sklenici. Poté jsem se vydal do obýváku, přes který jsme sem šli.

,,Podíváme se spolu na něco? Do kdy tu vůbec můžeš být?" zeptal se, když si sedl vedle mě. S nadzvednutým obočím jsem se na něj podíval.

,,To mě už jako vyháníš?" zeptal jsem se. Jeonghan záporně zakroutil hlavou a natáhl se pro svůj balzám na rty.

,,Ne, to ne. Já jen...abychom nevymysleli takový program, který bychom do té doby nestihli dokončit." vysvětlil mi. Chápavě jsem přikývl.

,,Kolem půl páté musím odcházet." řekl jsem. O tomhle Jun naštěstí nevěděl. Od oběda u Jeonghana a po několika hodinách si mě vyzvedává Seungcheol, který mě sveze na jeho motorce. To bude ještě zajímavé...

Byli jsme asi v půlce druhého filmu, když si Jeonghan sedl vedle mě takovým způsobem, že mezi námi nebylo žádné volné místo. Už od začátku jsem si všiml, že se postupně přibližuje, ale nijak jsem to neřešil. Vlastně...jsem kvůli tomu měl srdce snad až v krku, protože se na mě každou chvíli díval. 

Odvážil jsem se na něj otočit, když mě zase nějakou chvíli sledoval. Jeonghan se svým pohledem přesunul na mé rty. Nejistě jsem si je olízl. Jeonghan mi položil dlaň na tvář a přitáhl si mě k sobě do jemného polibku. Srdce mi bilo jak splašené. Nedokázal jsem se od něj odtáhnout.

Pomalu jsem mu začal polibky oplácet. Jeonghan se na mě více natiskl a obmotal mi ruce okolo krku. Jednu svou ruku jsem mu položil na bok, zatímco jsme si stále vyměňovali polibky. 

Jeonghan se ode mě ale najednou odtáhl a prohrábl si vlasy. Nejistě jsem se na něj zadíval.

,,Promiň. Už je půl pátý, tak tě nechci zdržovat." zamumlal. Nechápavě jsem se podíval na hodiny. Vážně...se ode mě odtáhl jen kvůli tomu? Odkašlal jsem si, zvedl se a vydal se do chodby, abych se obul. Co se to zase stalo? Přivolávám na sebe jen problémy.

,,Tak...děkuju a někdy se můžeme zase domluvit." řekl jsem tiše. Nevěděl jsem, co si mám o té poslední čtvrt hodině myslet. Jeonghan přišel až ke mně a přitáhl si mě do polibku. Palci mě při tom jemně hladil po tvářích.

,,Jestli bys chtěl, tak můžeš zítra přijít." zamumlal, když se ode mě odtáhl. Souhlasně jsem přikývl a rozešel se k výtahu. Počkal jsem, až přijede. Zamával jsem Jeonghanovi a vlezl dovnitř. Takhle přeci tělo reaguje, když...je někdo zamilovaný, ne? Srdce splašeně bije, člověk se nedokáže ovládat, myslí jen na tu osobu. Opřel jsem se o stěnu a zadíval se na zem. Že bych Jeonghana miloval? I po tom všem?

Vylezl jsem z výtahu, následně i z paneláku a vydal se k obchodnímu centru, kde si mě měl vyzvednout Seungcheol.

Překvapeně jsem zamrkal, když jsem ho tam uviděl. Vždyť...jsem přišel dřív. Zakroutil jsem nad tím hlavou a vydal se k němu.

,,Ahoj." pozdravil mě s úsměvem. Také jsem ho tiše pozdravil a zadíval se na jeho motorku. Udržím se na ní?

,,Neboj se. Pojedu opatrně, aby se ti náhodou něco nestalo." řekl, když si všiml mé nejistoty, a podal mi helmu. Nasadil jsem si ji a s jeho pomocí si sedl na motorku. Seungcheol si sedl přede mě a nastartoval.

,,Pevně se drž." řekl, když si obmotal mé ruce kolem jeho pasu. Natiskl jsem se na něj, abych se udržel. Během pár vteřin jsme vyrazili. Seungcheol zamířil ven z města.

,,Páni! To bylo skvělý!" vyhrkl jsem, když jsem si sundal helmu. Odložil jsem ji na motorku a došel ke stolu s lavičkami, který se tu nacházel. Seungcheol vyjel na nějakou vyhlídku, odkud jsme měli dokonalý výhled na řeku Han a západ slunce. Sedl jsem si na ten stůl, aniž bych odtrhl pohled od toho výhledu.

,,Líbí se ti tady?" zeptal se, když za mnou přišel. Souhlasně jsem přikývl.

,,Koukej mi ale okamžitě vyklopit, o co se to snažíš. Nejdřív mi pošleš květiny, pak spolu jedeme na motorce, kdy se tě musím držet jak klíště, a teď jsme tady, abychom se tu spolu podívali na západ slunce." řekl jsem. Seungcheol si stoupl přede mě a přitáhl si mě k sobě, čímž jsem ho objímal svými stehny.

,,Vzpomínáš si na chvíle, kdy jsme byli v podobné poloze?" zeptal se, když mi začal po stehnech přejíždět dlaněmi. 

,,To bych ale musel na tom stole ležet." zamumlal jsem. Seungcheolovi se hravě zajiskřilo v očích. Než jsem se stihl nadát, tak jsem už ležel na stole. Seungcheol se nade mnou nakláněl. Svými dlaněmi mě pevně držel za stehna. Nervózně jsem polkl, když si mě přitáhl k sobě blíž, čímž jsem byl svým pozadím natisknutý přesně na jeho přirození.

,,Jsi tak nehorázně neodolatelný. Ani nevíš, co všechno s tebou chci dělat." zamumlal. Po celém těle mi naskočila husí kůže. Nedokázal jsem se vůbec hnout. Nedokázal jsem myslet na nic jiného než na Seungcheola. 

Nijak jsem ho nezastavil, když se sklonil k mým rtům. Bezmyšlenkovitě jsem mu začal na jeho líbání odpovídat. Seungcheol se ale najednou zasekl a kousíček se od mých rtů odtáhl. Poté jsem ucítil, jak mi začal po rtech přejíždět jazykem. Občas ním zajel do mých úst nebo mi začal sát jeden ze rtů.

,,Mám...tě odvést k tetě, viď?" zeptal se najednou. Polkl jsem a souhlasně přikývl. Cítil jsem, jak se Seungcheolovi úplně změnila nálada. Vypadalo to, jak...kdyby byl naštvaný. Ale já jsem přeci neudělal nic špatně. Pomohl mi si normálně sednout, zatímco se různě rozhlížel.

,,C-co se děje?" zeptal jsem se ho nechápavě. Zatím jsem byl stále mimo díky tomu líbání. Nic mi zatím nedocházelo. Nebo jsem to schválně vytěsňoval.

,,Nic. Asi ale vyrazíme zpátky, abys neměl problémy." řekl, krátce mě políbil a vydal se k motorce. Bez jediného slova jsem ho následoval.