Tae.
Když jsem tam viděl jak tam leží, nemohl jsem se hnout. Chvíli mi trvalo než jsem se zapamatoval..
Kookie.
Hned jsem k němu běžel, když jsem si ho prohlédl, byl celý domláceny a hodně krve jsem viděl v oblasti břicha... Hned jsem zavolal záchranku a policií.. Policie tu byla do 10 min a záchranka jela hned za nimi.. Hned jsem musel podstoupit a nechat je aby dělaly co můžou, byl jsem tak strašné vyděšený, ani na chvíli jsem se od něho nehnul a stlačovat ránu co tam měl..
Když si mě policie začala vyptávat, v první chvíli jsem byl tak v šoku že jsem vážně nevěděl co dělat... Když jsem se z toho aspoň částečně dostal vše jsem jim řekl, že bylo podezřelé že nebyl ve škole, že mi nebral telefon a proto se ho vydal hledat... A že pak ho našel .. Nevěděl jsem co se mu stalo, bože kdybych to jen věděl nenechal bych to tak...
Kookiho pak odvezly do nemocnice a já dal vědět jeho mámě, byla strašné vyděšená.. Oba jsme pak jeli do nemocnice...
Moc se vám omlouval, trochu jsem tušil že se něco děje. Ale nějak jsem na svůj instinkt nedal. Ale pak ...
No tak tae, nemůžeš za to,, a navíc jsem strašně ráda že si ho šel hledat.
Snad bude v pořádku, a ten kdo to udělal ať si mě nepřeje....
Nikonu to neprojde, dostanou to co si zaslouží..
Už jsme byly v nemocnici, kookie byl na sále a dávaly ho do pořádku.. Ale i tak jsem byl vyděšený tak jako jeho máma...
Čekaly jsme asi tak 2 hodiny a oba netrpělivě přešlapovala z jedné strany do druhé..
Dokud nás nevyřešil doktor který vycházel ze sálu..
Dobrý den, vy jste matka?
Ano, jak je na tom?
Podařilo se nám ho zachránit, je stabilní a za chvíli ho budeme odvážet na pooperační pokoj na JIP.. můžete za ním jít ale jen na chvíli.. musí odpočívat...
Moc děkuji.. jaké číslo pokoje?
207.
Děkuji, nashledanou...
Strašné se mi ulevilo, byl stabilní a živý.. na tom teď záleží.. Jeho mamka nejspíše taky spadl velký kámen ze srdce, okamžitě jsme se vydaly na patřičný pokoj.. Když jeho máma vešla jako první tak já jsem váhal, ale pobídla mě ať jdu taky.. když jsem vkročil dovnitř hned se mi poskytnul pohled na kooka jak je na lůžku a trčí z něho hodně hadiček a na půdě kyslíkovou masku... Hned se mi nahrnuly slzy do očí,, přistoupil jsem k němu, a chtěl jsem ho políbit.. ale pak mi došlo že tam je jeho mamka.. tak jsem svůj čin neudělal a jen si sedl k jeho postele,, chytl jsem jeho ruku a hladil ho po hřbetu ruky.. Bože ležel tak klidně.. Byl jsem z toho tak v háji, mé slzy si našly cestu tak jako jeho mámě.. chvíli jsme tam ještě byly ale díky sedativ co měl v sobě tak bude spát nanejvýš aspoň den. Rozhodly jsme se že tedy pojedeme domu, souhlasil jsem ale těžkým srdcem..
Jeho máma mi nabídla že bych mohl u nich přespat, abych nebyl doma sám. Už jsem chtěl odmítnout ale nějak to neslišela a prostě jsme jeli k nim. Doma udělala nějaké jídlo a řekla mi že můžu použít koupelnu a pak že se mám jít vyspat.
Po hodině jsem tak učinil a šel si dát sprchu, půjčil jsem si od kooka nějaké věci na spaní a pak se zvelebil v jeho posteli, jeho máma mi přišla popřát dobrou noc ,, s tím že si ještě musíme ráno promluvit... Pak zavřela dveře a já se snažil usnout... Asi po dvou a půl hodinách se mi to podařilo.. Víte já si sny moc nepamatuji ale toto byla nocí míra a ta se jen tak nezapomíná....
Tak pokračování zase příště...
