Nevinná kráska a prokletý básník

16.

Dny utekli tak rychle , že už je neděle což znamená že odjíždíme. Přemluvila jsem Marka abych mohla jet s ním. Samozřejmě i s Bibi  a Willym. Nechci jet s calinem kvůli tomu co se stalo.

Teď jedeme v autě. Už jsme v polovině cesty Willy začal zpívat , takže o zábavu je postaráno.

Začala jsem se nudit a tak jsem koukala po bytech , protože nechci bydlet s rodiči a myslím si že už jsem dost stará na to , abych bydlela sama.

Našla jsem nějaký byty který by se mi líbili a ani nejsou drahý. Sice ano mám bohaté rodiče , ale já si to chci koupit za své , které jsem si šetřila.

Chci něco malého a útulného , abych se cítila dobře.

Už jsme konečně v Brně je něco kolem páté večer a jelikož jsme jeli fakt dlouho tak budeme spát všichni ve studiu. Trvalo by to strašně dlouho vysadit všechny , když každý bydlí v jiné části Brna.

"Caline ?" Zeptala jsem se ho když jsme dorazili do studia. Jen kývl ať mluvím.

"Mužů u tebe chvíli bydlet max měsíc než si něco najdu prosím" mluvila jsem trochu nervózně , protože mi to je trapné.

"Jasně není problém" usmál se na mě a dodal ještě , že jde spát. Já se šla rychle osprchovat a též si jít lehnout.

Ráno jsme se odebrali do calinova bytu , jelikož ve studiu museli nahrávat tak aby jsme nezacláněli.

Teď jedeme v autě k našim , protože si jdu vzít všechny svoje věci a také mám už dnes prohlídku nového bytu. Ano říkáte si jak to že tak brzo , když na byty se čeká fakt dlouho ? No jednoduše je výhoda mít známy rodiče , ale jen v tomhle ohledu jinak moc ne.

"Jsme tady" zakřičela jsem v předsíni. Hned jsem slyšela kroky blížící se k nám.

"Zlatíčko jak pak jsi se měla" objala mě Mamka. Bylo to hezky dokonce se i usmívala dokud neuviděla calina.

"Dobrý den"pozdravil slušně Calin. Máma jen kývla.

"Já si jdu pro věci" zpět jsem upoutala pozornost na mámu. Jen na mě hodila nechápavý výraz.

"Stěhují se" když jsem to vyslovila , tak na mě vykulila oči asi to nečekala.

"Ty se stehuješ jsi si jistá že to tak chceš ?" Jde slyšet že chce abych tu zůstala , ale já už nechci. Chci žít vlastní živit. Po svém.

"Mami nech toho vím co dělám" odsekla jsem ji. Calinovi jsem naznačila ať jde se mnou nahoru.

Vzala jsem si kufr a šla si balit všechno možné. Oblečení , make-up , elektroniku a spoustu dalších věcí.

Mám dva kufry a dvě tašky. Je toho docela dost , ale nábytek si neberu logicky. S mámou a tátou jsem se rozloučila , ještě se mi to chtěli rozmluvit , ale já si stojím za tím.

Začíná nová etapa života.