Loki's Avenger

17. Ty parchante jeden!

SOFI

Příšerně mě bolela hlava. Vlastně mě bolel celý člověk. Po chvíli snažení se mi dokonce povedlo otevřít oči.

A hned jsem je zase zavřela, protože světlem mě bolela hlava ještě víc. Upřímně, myslela jsem si, že mi hlava exploduje. Nakonec jsem se opět odvážila otevřít oči a pak jsem di docela zvykla i na světlo.

Namáhavě jsem se rozhlédla kolem sebe.

Byla jsem v nějaký cele.

Ležela jsem na horní posteli palandy a tak mi došlo, že tu někdo musí být sebou.

S mega obrovskou námahou jsem se zvedla. Dolezla jsem k žebříku a chtěla slézt.

Na třetí šprušli z šesti mi ujela noha a já spala na zem.

Ono nestačí, že mě tělo bolí tak, že jsem ráda, že jsem se byla schopná zvednout! Já musím spadnout ze třetí šprušle žebříku!

,,Auu" zakřičela jsem, ale tak, aby to nebylo moc slyšet.

Pomalu jsem se sesbírala ze země a podívala se na spodní postel.

Chvíli mi trvalo, než jsem poznala kdo tam leží, protože mám zaprvé zpomalené myšlení a zadruhé měl asi za sebou slušný zápas.

Když jsem ale Lokiho poznala, hned jsem se k němu vrhla. No, vrhla není úplně přesný výraz pro můj vláčný, pomalý pohyb, ale vrhnout se k němu bylo v plánu.

Objala jsem ho a on sebou cukl. Pak se ale poměrně rychle probral a otevřel oči.

Zaskučel, ale nezavřel je. Snažil se na mě zaostřit a když se mu to povedlo, objal mě.

Pak mě políbil a já mu polibek oplácela.

Pak jsem ho zase objala a v téhle poloze jsme setrvali snad dvě hodiny. Občas jeden z nás něco prohodil, ale rozhovor jsme nezačali.

Najednou se Loki prudce zvedl a v jeho obličeji bylo vidět, že má nápad.

,,Co tě napadlo?" zeptala jsem se pohotově.

Nic neřekl. Jen mě chytil za ruku a zavřel oči.

Chtěl se teleportovat. Že mě to nenapadlo...

Snažil se, ale stále jsem byli tady.

Zkusila jsem to taky.

Představila jsem si, jak stojíme na střeše Avengers toweru. Pocítila jsem svou magii, ale když jsem otevřela oči, pořád jsme stáli uprostřed cely.

Za námi se ozval smích.

A já ten smích poznala dřív než jsem se otočila.

,,Ty parchante jeden! Co po mně ještě chceš!? Po tom co jsi mi provedl po mě už nic chtít ani nemůžeš, ty hajzle jeden prolhanej!" utrhla jsem se na našeho věznitele.

Došla jsem co nejblíž k němu, co mi cela dovolila.

Pro vysvětlení, ten člověk, vlastně ne člověk, to monstrum je...