Loki's Avenger

28. Neštvi mého boha, jinak tě probodne!

Quinjet přistál na místě, které vidím prvně v životě. Nepřekvapuje mě to. Za tu dobu, co jsem Avenger, těch misí nebylo tolik, jak si spousta lidí může myslet. A jako dítě jsem chodila jen do školy a ze školy.

Vystoupili jsme a rozdělili se do dvou skupin a každá z nich se vydala dovnitř jinudy.

Já samozřejmě skončila s tátou, ale aspoň s Lokim. Běželi jsme spolu, vedle sebe, bok po boku. 

Když nám dal Pirát podrobnější info o misi, začali jsme se bát. Mělo zde být hrozně mic lidí Hydry, včetně Toma.

Pomalu jsme se plížili, ale bylo to houby k věci. Nikdo tu nebyl.

Zmateně jsme po sobě pokukovali, ale na ostražitosti jsme nepolevili. Prohledávali jsme jednu místnost za druhou. Furt nic.

V poslední místnosti která zbývala jsme se setkali se zbytkem týmu. Vtrhli jsme dovnitř společně. Všude se váleli spousty papírů, ale žádný agent.

Bruce, naštěstí nezměněn, zamyšleně koukal po papírech.

,,Je to past" vykřikl zrovna ve chvíli, kdy dovnitř vtrhl nepřítel.

Přivolala jsem si své dýky. Loki taky. Kudly obou dvou nikdy neminuly svůj cíl a ostatním to taky šlo. A i přes to, jsme prohrávali. Bylo jich prostě moc.

S těžkým srdcem přiznávám, že to vypadá blbě i pro mě a to i přesto, že plně využívám svých schopností. 

Najednou jsem za nima zahlédla mě tak známou postavu, že je to až nehorázný. Slizky se na mě šklebil. Kdyby se to dalo nazvat úsměv, nebo aspoň úšklebek, ježe ono to nešlo. I přes mou úžasnou fantazii.

Upřeně se na mě díval a mě naplnil vztek nemožných rozměrů. A při tom útočil na MÉHO boha. Nechápu, jak to někdo tak nemožný jako Tom, ale budiž.

Věděla jsem, že někdo může vidět rudě, jenže tohle byla nefalšovaná, černá nenávist.

Ucítila jsem v sobě hroznou moc. Bylo to tak silný... Jen po ní sáhnout.

Udělala jsem tak. Nevěděla jsem co to udělá, ale bylo mi to úplně šumafuk.

LOKI

Ucítil jsem obrovský nával magie. Vlastně nemožná nával magie. 

Upřímně, vyděsilo mě to. Ano, mě, boha lstí a falše Lokiho něco vyděsilo. A to hodně.

Ty kouzla pocházeli ze Sofi. Použití takového množství magie ji může zničit!

Nemohl jsem ale nic udělat. Teď už bylo pozdě.

Všichni v místnosti na ni koukali, včetně těch zlých.

Trochu se vznesla nad zem. Na štěstí jen trochu, jinak by se flákla o strop. Ano, už mě naučili mluvit i nespisovně. Oproti Thorovi jsem to dokázal poměrně rychle.

No, jak jsem říkal. Levitovala kousek nad zemí, v místnosti se zvedl vítr a v jejích očích bylo vidět pouze černo.

Rázem byli protivníci mrtvý. Jen na toho... Ehm... Toba... Ne, Toma! Si nechala nakonec.

,,To máš za vše co jsi mi provedl"

To bylo jediný co řekla a ačkoli to možná nikdo nečekal, mluvila svým normálním hlasem. Myslím, že všicni mysleli, bude mluvit nějak nelidsky.

Pak magií zabila Toma. Dost bolestně, musím říct. Blíž popisovat to asi ani nechci...

Najednou se v bezvědomí svezla na podlahu a všichni jsme se okolo ní shlukli.

Vzal jsem ji do náručí  a stručně odpovídal na jejich otázky.

Nejčastější byly:

,,Co jí je? Přežije to? Co se vlastně stalo?"

Vysvětloval jsem jim, že použila hrozný množství magie. Smrtelné množství magie, ale vzhledem k tomu, že ona je silná, měla by to přežít. A jak ji znám, ještě si z toho bude dělat legraci.

Se všemi dokumenty a se Sofi, kterou jsem měl celou dobu u sebe a Starkovi, který si ji chtěl převzít, jsem i vyhrožoval, že jestli se jí zmocní, pořádně mu vrazil.

Věděl jsem, že si je vědom toho, že jsem na lidské poměry hoooodně silný.

Ve věži jsem ji položil na postel a vyhnal všechny pryč. Musí odpočívat.