Loki's Avenger

19. Světe, mě se jen tak nezbavíš!

Tma. To bylo vše co jsem viděla. Nedozírnou tmu.

Bych ji už měla pozvat na rande, co?

Ne, vlastně bych ji pozvat neměla. Jak všichni víte, tma je velice ukecaný tvor, což já taky, takže když jsme chtěly mluvit obě, trochu jsme se při tom pohádaly. Trochu hodně. Takže s ní teď nemluvím. Nemám ji ráda. Zlobivá tma! Nechci s ní už být ani vteřinu!

Sofi! Prober se! křičela jsem na sebe v duchu.

Ano, myslím, že se probudím. Tím, že si tady sama pro sebe něco říkám,y si myslím, že mám poměrně dobrý důkaz, že žiju. 

A asi po půl minutě jsem si vzpomněla, že můj Mufla je tam teď sám. A že to beze mě určitě nezvládne.

To mě probralo a já se vědomě nadechla.

A nevím, jestli to byl dobrý nápad. Myslím to probouzení.

Celý tělo mě příšerně bolelo. Jako kdyby mě zevnitř trhal rozzuřený dikobraz.

Nemám nejmenší tušení, jak se zvednout a přitom nechcípnout bolestí. Natož jak se dostat k Lokiho cele.

Snažila jsem se pohnout. Fakt moc. Kvůli Lokimu. To byla má největší motivace.

Ale ať jsem se snažila jak jsem chtěla, nešlo to.

Už jsem to nezvládala. Rozbrečela jsem se. Už toho bylo na mě moc.

A i to blbý brečení bolelo.

A pak, aby toho nebylo málo, začal padat strop.

Ani jsem se nemohla hýbnout, abych se nějak zkoušela ochránit.

Zavřela jsem oči, smířená s tím, že zemřu, nechávala své slzy volně téct po mém obličeji. Napadlo mě, zkusit schopnosti.

Soustředila jsem se, jak nejvíc jsem v takovémto stavu dokázala. A pocítila jsem, že magie mi stále putuje tělem.

Zkusila jsem teleport. Nejdřív samozřejmě Lokiho celu.

Představila jsem si tu celu a o moment později jsem tam byla. Co jsem ovšem ndomyslela bylo to, že pak dopadnu na zem.

Dopad bolel snad ještě víc než probuzení.

Bolestně jsem zaskučela. Aspoň jsem dopadla tak, že jsem viděla jak se Mufla lekl. Kdyby mě všechno nebolelo, chytla bych záchvat smíchu. Holt se tomu zasměju později,,když mi byl odepřen i smích.

,,Sofi!" vykřikl zděšeně. Musím vypadat strašně.

Nevíš jak to vypadá před vchodem do týhle budovy? Dál nás teleportovat nedokážu sdělila jsem mu telepaticky.

,,Přečti si moje vzpomínky. Nemůžu používat magii. Nejde to. A než se začneš ptát jak můžu vědět jak to tam vypadá, tak je to proto, že jsem tu už byl. A neřekl jsem ti to, protože jsem to nestihl."

To si vyřešíme pak. Teď jsem začala hledat jeho vzpomínky na toto místo.

Nakonec jsem to fakt našla.

Chyť se mě za ruku

Udělal jek jsem řekla a teleportovala nás.

Před budovou byl ohromný zmatek a zahlédla jsem tam i quinjet ze kterého vycházeli Avengers.

Loki mě vzal do náručí a opatrně kličkoval mezi všemi tak, aby do mě nikdo nevrazil, až nás dostal k superhrdinům. 

Jakmile si nás všimli, vrhli se k nám.

Musela jsem vypadat hůř než jsem myslela, protože na mě všichni koukali jak kdyby mě viděli poprvý.

Teď jsem prostě musela promluvit a udělat si z nich srandu! Nebo to aspoň zkusit.

,,Nekoukjte na mě jak na svatý obrázek. Sice jím jsem, ale to neznamená, že ne mě tak musíte koukat" zachroptěla jsem a dost jsem se divila dvoum věcem.

Zaprvý: můj hlas zněl tak hrozně až jsem se ho lekla i já sama. A bacha. To bylo pro mé ego velké utrpení! Takže nesmát!!

Zadruhý: nechápu, jak jsem dokázala říct něco tak dlouhýho. Ale co. Mám prostě talent. ( Mimochodem, ego se mi tím vrátilo do původní výšky ).

,,Nebude to asi tak hrozný jak to vypadá, když si z toho ještě dělá legraci" poznamenala Nat ale Clint to popřel.

,,Ta by si dělala legraci i kdyby právě umírala na rakovinu. Podle toho bych se neorientoval"

Bruce souhlasně pokýval hlavou.

Táta kupodivu mlčel.

Přesunuli jsme se do quinjetu a mě položili na nějakou provizorní postel.

Taťulda mě vzal za ruku.

,,Hrozně jsme se o tebe všichni báli"

,,A co já?" skočil mu do řeči Loki.

,,Ne" odsekl táta a já se uchechtla. Ano, nějakým zázrakem se mi to povedlo.

,,To bolelo. A mimochodem, když mi někdo sundá tuten debilní krám co mám na krku, tak ji uzdravím teď a tady"

,,Slovník" ozvalo se zepředu od Steva.

,,Nemám" křikl otráveně.

Táta, kupodivu ochotně přistoupil k mýmu Muflovi a tu blbost mu sundal.

Pak ke mě Loki přistoupil a dal nade mě ruce.

Bude se potom cítit ospalá, tak se nelekněte. A já si pak taky zdřímnu, protože léčení je vysilující.

Pak začal kouzlit. Hned jsem se cítila skvěle, ale nakonec se dostavila i slibovaná únava.

Usnula jsem.