Loki's Avenger

31. Vy nechcete palačinky!?

,,Sofi!" vykřikli sborově. Hned poté mě objali. Lokiho jsem do našeho chumlu přitáhla taky. Bylo mi jedno jak protestoval a moc dobře ai toho byl vědom.

,,Hele, lidi, jsem docela unavená, tak půjdu spát" řekla jsem a abych svým slovům dodala váhu, zívla jsem si.

,, Vždyť jsi se celou dobu válela, tak jak můžeš být unavená?" zeptal se Loki se smíchem.

,,Dobrá otázka" odpověděla jsem a zasmála jsem se taky. Přidali se k nám ještě Clint, Natasha, Wanda a Pietro. No jo. Jsme místní smíšci.

Pak jsem se vydala směr můj pokoj a hned po večerní hygieně jsem skočila šipku do postele.

Dost rychle jsem usnula.

Ráno jsem hned vylezla z postele, což je velká vzácnost.

V obýváku se (opět) debatovalo na téma "kdo je v týmu nejdůležitější".

Už mě nebaví je poslouchat, protože to nemá cenu. Každý přece ví, že nejdůležitější jsem já! Ale když jsem to před pár týdny řekla, nesouhlasili, takže jsem s simi celý den nemluvila a do téhle debaty už se nezapojovala.

,,Kdo si dá palačinky?" zakřičela jsem tak, aby mě slyšeli i přes jejich hádku.

,,Už zase?" zaskuhrali najednou.

,,Vy nechcete palačinky!?"

,,Jsou pořád" argumentovala Nat a ostatní jen mlčky přikyvovali.

,,Trhněte si! Budou vajíčka"

Šla jsem do kuchyně s jistým plánem. A jestli vás třeba napadlo, že jim to moc osolím nebo tak něco, tak... jste se netrefili.

Udělala jsem normální míchaná vajíčka a dala je na stůl i s pečivem.

,,Snídaně je hotová"

Přiběhli rychlostí Thorova blesku a hned se pustili do jídla.

Já říkala, že jsem nejdůležitější. Beze mě by neměli co jíst. Nebo by si objednali pizzu... To je jedno.

 Docela by mě ale zajímalo co jedli když jsem tu nebyla. Já jen, jestli se neotrávili.

Po jídle mi poděkovali a řekli že to bylo dobrý. Jenom dobrý!? No toto!

To ovšem ještě nevědeli, co jim provedu. MUCHACHACHÁ.

........

Další den ráno jsem k snídani udělala vajíčka na měkko a hned následující den na tvrdo.

Už si začínali stěžovat a když jsem čtvrtý den zase udělala vejce (tentokrát volská oka) ptali se, proč jsou pořád vajíčka.

,,Nechtěli jste palačinky. A navíc. Vajec je přebytek" řekla jsem a dál jejich protesty nevnímala.

Po pár dalších dnech se ale vyskytl problém. Docházely mi recepty.

Na tomto problému můj plán ztroskotal a nakonec jsem došla k závěru, že už je přestanu mučit. Tím myslím vejci. Nápadů na dělání si z nich legraci jsem stále měla fůru. Možná dokonce dvě.

Když jsem před ně při snídani dala wafle, ozvalo se jednohlasné:

,,No sláva"

S Lokim jsme šli do pokojů společně a on si mě pořád dobíral, že mi došli vajíčka. Hned jsem se ale pomstila. Před našimi pokoji  jsem ho opět začala drbat na hlavě.

A jak jsem mu vlastně dosáhla na hlavu? Stoupla jsem si na svojí růžovou židli s kolečky pro kterou jsem si skočila do pokoje.

Ani mě nepřekvapilo, že mi židle ujela a já spadla. Naštěstí mě můj Mufla chytil. Kdo by čekal, že bude mít tak dobrá reflexy, že?

Chvíli jsme se tomu smáli a pak jsme si zalezli do pokojů a nikdo o mě celý den nevěděl.