Loki's Avenger

24. Proč mám takovou smůlu?

Otevřela jsem oči a naskytl se mi pohled na boží dopuštění. A to byl navíc silný eufemismus. Táta řval na Lokiho, Clint řval taky na Lokiho, vlastně všichni, kromě Natashy, Bruce a Pietra řvali na Lokiho a Loki seděl napůl zhroucený na zemi a vypadal, že jestli na něj do deseti minut nepřestanou křičet, tak to nedá a později padne do depresí.

Že jsem vzhůru jako první zjistili právě ti, co se nesnažili umučit mého Muflu řevem. Všimli si toho v podstatě kvůli tomu, že stáli u postele na které jsem ležela.

,,Nechte Muflona být" křikla jsem na ně trochu ochraptěle. No co? Když někdo tak ukecaný jako já nemluví déle jak jednu hodinu, není to příjemný. Což mě přivádí na myšlenku jak dlouho jsem sakra byla mimo.

Ti co mučili Lokiho od něj hned odskočili a shlukli se kolem mě. Loki po chvíli přišel taky.

Najednou na mě vychrlili otázky, jenže jak mluvili jeden přes druhého, znělo to asi takhle:

,,Jsivpohoděcosestalocotvojenoha?"

,,Takže zaprvý: mohli byste přestat mlít jeden přes druhého? Za druhý: asi jsem v pohodě. Ze třetí: odpovím později, protože to bude na dlouho a další odpověď je mnohem kratší. Za čtvrtý: nevím, vůbec ji necítím" ani jsem s tou nohou nezkoušela hejbat. Momentálně mi to bylo jedno.

,,A teď se vrátím k vaší otázce na kterou jsem zatím neodpověděla" s těmito slovy jsem začala svůj monolog na téma "zlobivý éther".

Když jsem to dopověděla, všichni opět začali křičet přes sebe. Poté je Bruce vyhnal z místnost, aby mě mohl prohlédnout, když už sebou neškubu. Je fakt, že dohadovat se můžou i na chodbě.

Brokolička kolem mě začal chodit a já ho úspěšně ignorovala. Přemýšlela jsem nad tím vším co se mi stalo.

Vůbec jsem si nevšimla, že mi Bruce kontroluje nohu, dokud si neodkašlal.

,,Teď budu potřebovat tvou spolupráci. Potřebuju zjistit, jak fungujou nervy a tak"

,,Jasan"

Poté se mě několikrát zeptal, jestli cítím různé věci, které na mou nohu zkoušel. Nic z toho jsem necítila a když mi pokynul, abych s nohou hýbla, taky to nešlo. Zkoušela jsem to několikrát, ale prostě to nešlo.

Byla jsem fakt vyděšená. Bacha! Slovutný den! Další kandidát na státní svátek!

Vypadl z místnosti se slovy, že musí udělat pár testů v laborce. Do pokoje se nahrnuli Avengers.

,,Můžete mě tu nechat samotnou s Lokim? Přecejenom ovládá magii a myslím, že by nebylo od věci, abychom zjistili co to bylo" řekla jsem relativně klidným hlasem, až se divím. S Lokim jsem ale potřebovala mluvit spíš o něčem jiném. Potřebovala jsem psychickou podporu, protože i s mými miniaturními znalostmi lékařství a dalších podobných blbostí, jsem věděla, co znamená, když nohu necítím a nemůžu s ní hejbat.

S menšími či většími protesty nakonec lidi z místnosti odešli. 

Teď, když už tu byl jen Loki, jsem to nevydržela a spustila oční stavidla.

Loki mě objal a já mu objetí oplatila. Bylo mi jedno, že bude mít oblečení od slz. A jemu evidentně taky.

Nakonec jsem se uklidnila, ale stejně jsme setrvali v té samé poloze.

Po chvíli jsme se odtáhli, ale jen proto, že jsme věděli, že za chvíli přijde Bruce.

Měla jsem pravdu. O moment později sem vtrhl Brokolička a bylo mu úplně víme kde, že je tu Loki. Vypadal dost šokovaně.

Tázavě jsem se na něj podívala.

Zhluboka se nadechl.

,,Tohle se ti nebude líbit" říkal ignorujíc Lokiho, který byl v místnosti přítomen také ,,když jsi si namočila nohu v té věci, tak ti to dost zranilo nohu, ale je to horší než jsem si myslel. Zranilo ti to nervy a tak tu nohu už nebudeš moct používat. Ale dá se nahradit robotickou"

Proč já mám sakra takovou smůlu!

Já to věděla, je to přesně jak jsem si myslela. Slzy už jsem ale vyplakala.

Bruce odešel z místnosti, oznámit to ostatním.

Ještě než odešel jsem dala souhlas na výměnu končetiny.

Po pár dnech mě odvezli do nemocnice, kde to měli provést.