Loki's Avenger

32. Ty fialový magore!

Další den byl klidný. Až moc. Já chci vzrůšo! Skuhrala jsem v hlavě. Přelezla jsem do Lokiho pokoje. Teď budu okounět tady.

Hupsla jsem na postel vedle Mufly, který si zrovna něco četl. 

,,Nudíš se?" zeptal se aniž by vzhlédl od knížky.

,,Jasně že ne! Koukat do tvojí skříně, která je mimochodem zavřená, a počítat kolik máš zelených triček je velice zábavné!" řekla jsem sarkasticky a při tom se v mé chytré hlavičce zrodil nápad.

Vytrhla jsem Lokimu jeho čtivo z ruky a telekinezí ho zvedla do vzduchu.

Nevraživě a zároveň pobaveně mě vraždil pohledem.

Pak se ale zlomyslně usmál a začal mě lochtat. Smála jsem se jako pominutá, ale knihu nepustila.

,,N-nech toho! Prosím!" prosila jsem ho zatímco jsem se stále tlemila.

,,Vrať mi mojí knížku" vyslovil svou podmínku.

,,Nikdy!"

,,Tak nepřestanu" začal mě lechtat ještě víc, až se mi vkradly slzy do očí.

Pak se vítězně usmál, což jsem nechápala. Kniha stále visela ve vzduchu. Sice se nedalo říct, že klidně, ale nedivte se. Vlastně tam poletovala nahoru, dolů, doprava i doleva. A neptejte se mě, jak se to jí, nebo mě, povedlo.

Když v tu chvíli knížka nejednou zmizela a objevila se v Mufloních rukou. Proklínám teleportaci. Ale jenom tentokrát. Dost často se hodí.

Smáli jsme se tomu, když nás najednou vyrušilo:

,,AVENGERS DO OBÝVÁKU! AKCE!"

Jééé, bude se dít něco jiného než nudění se!

Už v oblecích jsme se sešli v obýváku a byla nám vysvětlena situace.

Do New Yorku vtrhl nějaký fialový chlápek, který se jmenuje... Thanor?...Thasos? (To zní jako losos, hehe) Počkat, Thanos! Ano tak to bylo.

Dle Lokiho výrazu jsem usoudila, že ho zná a opravdu na něj nevzpomíná hezky. Neptala jsem se.

Vydali jsme se tam kam jsme měli a toho Thanose jsme uviděli rychle. No aby ne! Upřímně je docela těžký přehlédnout divnou, fialovou obludu...

I on si nás hned všiml. Což se taky nedivím. My jsme vidět dost z dálky. A slyšet ještě víc... A vůbec to není mnou. Vůbec. 

,,Loki. Opět se setkáváme" začal Fialka a naoko posmutněl ,,ale abych byl upřímný, zklamal jsi mne. Nepovede se ti mise a ještě se přidáš tady k těmhle? To je ubohý"

Mluvil sotva půl minuty a už mě neskutečně s-štval! Jak se opovažuje takhle mluvit o MÉM Muflonovy! Chtěla jsem mu jednu pořádnou vrazit.

Než jsem se však dostala k pohybu, přiblížil se on.

Zavřel oči a něco nesrozumitelného zamumlal.

Loki se zatvářil vyděšeně a zmučeně zároveň.

Poté jeho oči nabrali modrý odstín a obrátil se proti nám. Bojoval i proti mě!