Loki's Avenger

22. Štědrý den

Tuto kapitolu bych chtěla věnovat @MichelkaTam, která mě hrozně podporuje (věčně brblá nad mými hrubkami) a bez které by příběh ani vůbec nebyl. Taky do mě hodně hučela,kdy vyjde tahle kapitola (pomáhala mi s logikou příběhu a tak o určitých částech ví).

Moc ti děkuju.

Užij si čtení 😊😊😊 (a vy ostatní samozřejmě taky)

....................................................................................................................................

Hurá, už je Štědrý den! Jupííí! Volejte sláva a tři dny se radujte! Konečně! Slávaaa! 

Tohle jsem začala pokřikovat hned poté co jsem vstala a při tom poskakovala na posteli, jak retardovaný králíček.

Jestli se ptáte jestli mi šiblo, tak ne. Respektive ano, ale ne teď. Tento slavný den nastal 18. května 2011 a byli mi čtyři roky. Ten den by se měl slavit jako státní svátek. Bohužel. Není tomu tak. 

S mega nadšenou náladou jsem došla, nebo spíš dohopkala, do kuchyně, kde táta zrovna dělal palačinky. Podívala jsem se do mísy s těstem a přešla mě chuť k jídlu...

Ta odporná břečka kterou táta bláhově nazval těsto, vypadala jako bláto, které někdo vodovkama obarvil na žluto. Zkusila jsem strčit do toho prst a olíznout to. V duchu jsem se modlila, abych se neotrávila. Světe div se, ono to jako bahno obarvené vodovkama fakticky chutnalo!

,,Tati, že mě nebudeš nutit to jíst" zaskuhrala jsem napůl vyděšeně.

,,Tobě to snad nechutná?"

,,Upřímně? Chutná to jako ovodovkovaný bláto" vyčetla jsem mu a urychleně zdrhla k sobě.

Ještě že vím, kde jsou jednotlivé suroviny, takže jsem si k sobě teleportovala cereálie, mlíko a dvě misky. Přece nenechám svýho Muflona o hladu.

Zaťukala jsem na dveře jeho pokoje a po zaznění odpovědi vstoupila dovnitř.

Tvářil se zamyšleně. 

,,Nad čím přemýšlíš?"

,,Víš... Všiml jsem si, že si úplně... nerozumíš se Zmrzkou. Což se nedivím, já ho taky úplně nemusím, ale ty se s ním vždycky hrozně měříš pohledem, nebo se mu vyhýbáš, tak... jsem přemýšlel nad tím, proč" odpovědel nejistě.

Sakra. Já si nechci kazit náladu tím staroušem!

,,Musím to to říkat?" vyhýbala jsem se odpovědi.

,,Ano"

,,Tak... Fajn. Řeknu to ve zkratce. Se Zmrzlinou jsem chvíli chodila, ale on si pak našel jinou a já mu to nehodlám odpustit. Stejně jsem si našla lepšího než byl on. Což mě přivádí k myšlence, že jsem ti stále nevysvětlila, kdo  byl ten, co nás uvěznil. Než se začneš vyptávat, jmenoval se Tom Hillton, na konci základky jsem s ním chodila, jenže on mě jen využíval a pak mě jednou zmlátil tak, že jsem se z toho v nemocnici léčila dva týdny a mám teď na břiše jizvu"

,,To je mi líto. A sakra, s kolika dalšími hajzly jsi ještě chodila?"

,,Ehmmm" začala jsem počítat na prstech a mumlat si jména ,,se třinácti. Šest z nich je teď v base, jeden se ve cvokhausu léčí s pedofílií, další tři si našli jinou a ještě jedni tři mě 'zmlátili stejně jako Tom"

Jen zíral s ústy dokořán.

,,Zavři pusu než to do ní vletí moucha" uchechtla jsem se a následně se začala smát tomu, jak rychle ji zaklapl.

,,Mimochodem, tady máš snídani, ale jestli nejsi spokojen s cereáliema, můžeš jí do kuchyně a nechat se otrávit tátovo palačinkami.

Celý den jsme si povídali, až tu byl najednou večer. Všichni jsme si dali řízky s bramborovým salátem (který jsem i s řízky dělala chraňbůh já) a pak se odebrali do obýváku si rozdávat dárky.

Když jsme měli rozdáno, před každým z nás stál slušný kopeček dárků.

Zatímco jsem si rozbalovala svoje, nenápadně jsem pokukovala po ostatních, abych viděla jejich výrazy až otevřou dárky ode mě.

Jako první začala můj dárek rozbalovat Tasha. Dala jsem jí novou zbraň se kterou příště zase zachrání svět. VODNÍ PISTOLKU!

Jen se na mě s úšklebkem podívala a já ji obdarovala svým zářivým úsměvem.

Poté můj darek viděli Bruce, Pietro a Wanda skoro nastejno.

Bruceovi jsem dala laboratorní soustavu "mladý chemik" s doporučeným věkem 6+.

Pietrovi autíčko blesk McQueena a Wandě figurku Visiona.

Pak můj dárek rozbalili Clint, Vision, Thor, Steve a táta.

Clint dostal přáníčko, kde bylo napsáno: jestli si nevybereš mezi Natashou a Laurou, mohlo by se to něco nepříjemného stát. Jak tohle vím? Nejsi tak nenápadný jak si myslíš.

Visionovi jsem dala stavebnici MERKUR.

Thor byl obdarován šampónem, ve kterým ovšem byla růžová barva na vlasy o které neví.

Zmrzce jsem darovala ponožky s hello kitty.

A táta byl jistě velice potěšen z nové nutelly. Ovšem opět prázdné...

Jako poslední můj dárek otevřel Loki a jakmile ho uviděl, vykřikl a uskočil od toho. Poté se na mě naštvaně a zároveň vyděšeně díval.

Neudržela jsem kamennou tvář a začala jsem se tlemit jako mýval v amoku.

Ostatní na nás dva koukali jako na debily. Což taky jsme že?

Loki nakvašeně odešel a já odběhla za ním.

Chytla jsem ho za paži a nějakým záhadným způsobem ho otočila k sobě.

Do ruky jsem mu strčila menší balíček a on ho nedůvěřivě začal vybalovat z papíru.

Vyndal z něj krabičku ve které se ukrýval řetízek s písmenkem ve tvaru S.

Já si vytáhla svůj z pod trička a ukázala mu ho. Můj měl na sobě L.

Usmál se a připnul si ho na krk. Oba jsme si ho schovali pod trička.

Poté přilepil své rty na ty mé. Když jsme se od sebe odtáhli, koukla jsem mu do očí.

Vzhledem k tomu, že je mnohem vyšší než já, zahlédla jsem periferním viděním na stropě jmelí.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Omlouvám se, že kapitola vyšla takhle pozdě. Byla jsem na turnaji z ping pongu, takže jsem se vrátila poměrně pozdě.

Mimochodem, přes 200 přečtení? Děláte si legraci? Jste boží!

Moc děkuju.

Pa pa u další kapči👋👋