解禁 (Unban) ✔️

6.

Min POV.
Janghyo to nejspíše unavilo. Proto jsem jí vzal zpátky do jejího pokoje a převlékl ji. Dnešní večer se povedl. Unaveně jsem padl na postel a upadl do hlubokého spánku taktéž.

Druhý den, konečně volno. Ale vzbudil mě posraný budík :(
Vlastně jsem byl za to rád. Můžu udělat Janghyo snídani. Možná si o mé mysli bůh ví co, ale během toho.. vy víte čeho, jsem z ní dokázal rozpoznat nějaké city ke mě. I když měla strach, nechala se mi poddat. Toto mě překvapilo. I když vím, že je to hodná holka, musím trošku na ni tvrdě.

Vešla potichu za mnou do kuchyně. ,,Ty už jsi vzhůru? Nějak brzo." Řekl jsem. Cítil jsem, jak nadskočila. Asi si myslela, že o ní nevím. Otočím se na ni. ,,A ani dobré ráno neřekneš?" Byla nějaká celá nervózní, a celkově byla vedle.
,,Dobré ráno." Pozdravila potichu tím jejím sametovým hláskem. Měla na sobě šedé, teplákové kraťasy, bílé tričko a přes něj měla pletený, smetanové barvy svetr. Byla v něm roztomilá. Doprdele Yoongi, vzpamatuj se kurva! Zakroutil jsem hlavou, abych myšlenky zahnal.
,,Připravil jsem ti snídani." Řekl jsem, abych prolomil trapné ticho, které panovalo mezi námi. Pořád se držela za hlavu a břicho. Bylo mi to jasné. ,,Jsi v poho?" Rázně odpověděla. ,,Jo," a to bylo všechno. Chci teďka s ní vést nějaké konverzace, aby se tu necítila nějak sama. I když ty konverzace budou třeba o hovnu, pomůže jí s někým komunikovat. Vím to z vlastní zkušenosti. A chtěl jsem trochu povolit od toho včerejška.

Ráno proběhlo tak rychle, že jsem nestihl zareagovat, že už je 13:44. A kurva. Minuta do schůze s oběma Kimovými! Uvědomil jsem si a z obýváku se rozeběhl do svého pokoje. Musel jsem si opět převléknout svůj oblek, a Janghyo odvést do pokoje. Jinak celou dobu jsme od rána dívali na TV. Na nějaký komedie. Musím schovat Janghyo do pokoje z jednoho důvodu. Oni nesnesou, když při schůzích mám návštěvu. Protože by se mohla stát jedna nepříjemná věc. Chtěli by si jí koupit. A já bych měl ještě větší problém. 13:45 hodin. Slyším zvonek od hlavního vchodu. Kimovi vždycky přišli na čas. Janghyo jsem chytl za ruku a odvedl jí do pokoje. Tam jsem ji dal oblečení svých služek. ,,Budeš teďka chvíli jenom hrát mou služku. Mám velice důležitý rozhovor, takže nebudeš mě otravovat." Znova slyším zvonek a rychle jsem dořekl co bude dělat. ,,Budeš v kuchyni. A když někdo z nich bude něco chtít, doneseš mu to a řekneš ,,Ano pane". Tohle je jasný?" Kývne hlavou a rychle se převlékla. Může být ráda, že jsem ji zachránil krk.

Schůze probíhala v pohodě. Tentokrát jsme se ani nijak nerozhádali, jako vždycky. Dneska jsme řešili pozice ve firmě. I když na někoho jsme si stěžovali, nedošlo k nějakým hrotům. ,,Mine, máš tady někoho, kdo by mi přinesl vodu prosím?" Otázal se Kim Seokjin. ,,Mě taktéž prosím." Ohlásil se Kim Namjoon. Ona dva to jsou bratři. Seokjin je nejstarší a Namjoon je mladší. Pak mají ještě jednoho bratra, ale ten je ze všech nejmladší. ,,Jasně že ano. Janghyo!" Zavolal jsem na onu osobu a ta se hned vynořila mezi futry. Oba dva bratři se na ni podívali. ,,Dones pro hosty čistou vodu." Řekl jsem bez emocí. Ona se uklonila, kývla s dodatkem. ,,Ano pane." A odešla pro vodu. Kimové se na mě otočili s vykulenýma očima. Já to věděl! Zaklel jsem a už jen čekal na další obchody. Janghyo donesla skleničky plné čisté vody, a položila je na stůl. Kimové si jí měřili pohledem. Když se Janghyo chtěla zeptat, zda je všechno, hned jsem pokynul rukou, ať odejde. Ona tak učinila. Když zabočila a nebyla v místnosti, Seokjin si zapískal (znáte takový to, když se někdo líbí, jak zapíská). ,,Co je to za číču?" Zeptá se Seokjin a skousne se si spodní ret. Namjoon jedno a to samé. ,,To je moje služka. Je tu nová." Oba dva se na sebe podívali, a pak zpátky na mě. Oba měli skouslí ret a oba věděli, co chtějí. Já už to věděl taky. Loktama jsem se zapřel o stůl a čekal jejich prosbu. ,,Yoongi, máme mešní prosbu.." Namjoon nemohl nic doříct, protože jsem mu do toho skočil. ,,Není na prodej. A i kdyby byla, nedám vám ji." Ajajaj, teď jsme je vyprovokoval. I když je Namjoon mladší než já, tak to neznamená, že se ho nezastane jeho bratr, který je starší než já. No pecka! Povzdechl jsem si. ,,A jak nám v tom zabráníš?" Vysmál se Seokjin a taktéž si zapřel lokty k stůl. A je to tady, hroty už jsou na světě. ,,Nijak, jen říkám že tady není nic už na prodej. Hlavně ne, ona." Řekl jsem přísně a tím jsem je jediné více vyprovokoval.

Schůze skončila tak, že jsem vyhrál. Jako vždycky. Kimovi dokážou strašně dobře manipulovat s lidmi. Teďka to vyzkoušeli i na mě. Já se naštěstí nedal. Janghyo byla už v pokoji celá v pyžamu a i po večeři. Hyeongha jí donesla večeři a ona se mohla v klidu najíst u ní v pokoji. Byl jsem na sebe pyšný. Zachránil jsme Janghyo dneska už po druhé. Bůh ví, co by jí udělali. Jsou taky bohatí, jako já. Ale oni jsou až nechutně bohatí. Vlastní hodně pozemků, domů, automobilů a bůh ví čeho všechno. Pokec s nima je v pohodě, ale jestli se jedná o firmu a o obchody, to bych je nejraději vystřelil do vesmíru.

Už jsem taktéž v pyžamu a připravený spát. Před spaním si čtu knížky. Uvolňuje mě to a dokážu se soustředit na něco jiného. Nesmí taky chybět cigárko. Zaslechl jsem ťukání na dveře. Kdo to sakra je?! Řekl jsem si a vyzval osobu za dveřmi. Stála tam Janghyo s nějakým plyšákem v ruce. Nejspíš byl její. Vypadala strašně roztomile. ,,Co potřebuješ?" Otázal jsem se. Chtěl jsem, aby to vyznělo nějak mile, ale znělo to spíše bez emočně. Ok nevadí. Třeba příště. A Janghyo pokračuje.

Janghyo POV.
Moje zvědavost a strach byl silnější, než jsem si myslela. Slyšela jsem je. Jak se baví o mě. Musela jsem se na to zeptat. ,,Co potřebuješ?" Zeptal se Min. Znělo to trochu divně. O něco se snažil, ale nevím o co. ,,Vím že mi do toho nic není. Ale, vy jste se bavili o mě?" Řekla jsem, sklopila hlavu a křečovitě zavřela oči. Když jsem je otevřela už stál přede mnou. Byl klidný, ne nijak naštvaný nebo že by každou chvíli bouchl vzteky. ,,Tohle je dobrá otázka a zajímat by tě mohla." Řekl jen. Poté pokračoval. ,,Kimovi jsou nechutně bohatí bratři, kteří jsou sponzoři mé firmy. Dneska byla schůze, kde jsme probírali různé pozice. To tě ale nemusí zajímat. Spíše to, co o tobě říkali. Líbila ses jim. Na jejich obličeji jsem spatřil chtíč po tobě." Pomalu se ke mě rozešel a já začala couvat. ,,Chtěli si tě koupit a odvést si tě do jejich doupěte." Po téhle větě mi naskočila husí kůže. Do toho jsem narazila na ony dveře. Už nás dělilo jen pár centimetrů. ,,A můžeš svému Daddymu poděkovat. Zachránil jsem tě dneska už po druhé." Řekl svým hlubokým hlasem. Koukal mi přímo do očí. A zase řekl ten název. ,,Já nepustím, dokud Babygirl nepoděkuje." Řekl a pevně mi svíral zápěstí. ,,Díky." Šeptla jsem a křečovitě zavřela oči. ,,Komu děkuješ Babygirl? Já to neslyšel." On mě chce vyprovokovat! To není možný toto. Hele, I know že jsem dřív říkala, že se můžu z něho zbláznit. To jo. Ale někdy mi to přijde, že to říká v nepravý moment. Ale je pravda že kdykoliv mě takhle osloví, tak se malinko zachvěji. ,,Děkuji... Daddy." Stisk povolil. ,,Hodná holka." Řekl a jeho rukou na mém boku přesunul na zadek, který pevně stiskl. Opět jsem se zachvěla. Už mě naštěstí pustil. Otevřel dveře a hlavou pobídl. ,,Dobrou Babygirl." Řekl zase a já mu odpověď opětovala. ,,Dobrou Daddy." Šeptla jsem. Mezi dveřmi mě ještě malinko pleskl přes zadek. Otočila jsem se nasupeně na něj. On se jen zasmál a zavřel dveře. Pane bože! To je až takový úchyl? Zasměju se pro sebe a ještě jednou se ohlédnu na dveře, od kterých jsem odcházela. Padla jsem do postele, a už jenom spala.