解禁 (Unban) ✔️

21.

Upozorňuji, že tato kapitola je docela dost brutální a není určena pro slabší povahy

Krásné čtení všem

---

Hned jakmile jsme to spatřili, zvedl se mi kufr. Jin to ale nevydržel a na místě se pozvracel. ,,CO TO TADY KURVA DĚLÁ?!"

___

Seděl jsem před naším barákem s vykulenýma očima a klepal jsem se strachy. Vedle mě seděl Jin a Hyunjin a byli ve stejném stavu, jako já.

Nikdo z nás nebyl připraven na to, abychom to viděli. Nechtěl jsem vidět mrtvolu jeho bratra. Nepochopil jsem to. Nepochopil to nikdo.

Min Yoongi je obrovský psychopat, když dokázal zabít jedinou osobu, která mu mohla býti na pomoci. Když dokáže zabít svého jediného bratra Youngjae, dokáže zabít i Janghyo.

Hyunjin POV.
Byl to pro mě obrovský šok. V poslední době se mi dělá hodně špatně. Ne jen, že jsem dostal pár ran do hlavy, ale je kk špatně kvůli stresu.

Mám stres z toho, co se tady vlastně děje. Janghyo je bůhví kde, Min tady chodí mezi námi a ani o něm nevíme, zaútočil na mě a zabil svého bratra!

Mám takový strach, že nevím, kde se hýbat a kde ne. Může být kdekoliv a my o něm nemusíme vědět. To je na tom to nejhorší.

Nabíhá mi husí kůže, když jenom na to pomyslim. Nechci nad tím přemýšlet ale ono to nejde. Nejde zapomenout na jeho ledové pohledy a ledový dech na tvém zátylku. Fakt to nejde.

Došlo to do toho bodu, kdy už se do domu nepodíváme dobrý tři měsíce. Budeme muset přespat někde jinde. Už nebudeme u bezdomovců, ale v hotelu.

Ale není to ledajaký hotel. Je to pěti hvězdičkový a vlastně i nejluxusnější hotel, který tady v Soulu je! Takže máme takové menší štěstí. Aspoň že tak.

Když jsme dorazili do hotelu a předali nám klíče od pokojů, jako první, když jsme vešli do místností, jsem sebou hodil na postel.

Jsem fakt unavený a není mi úplně nejlíp. Všichni v tomhle hotelu to o nás vědí a proto máme větší výhody, tedy máme rezervované stoly a můžeme jíst kdykoliv.

Můžeme se všude pohybovat, ale musí u nás někdo vždycky stát. Tedy především u mě, protože nechtějí, aby se mi stalo přesně jedno o to samé, co dnes.

Pokoj jsem sdílel s Jinem. Namjoon byl sám a rodiče byli spolu. Nařídili to rodiče, aby se mnou zůstal Jin. Prý je nejstarší a měl o mě největší strach. Takže tak.

---

,,Už jdeš spát?" Zeptal se mě Jin a přerušil pohled do mobilu. ,,Jo, není mi dneska moc dobře." Odpověděl jsem, přikryl jsem se a lehl si na bok. ,,Chápu tě. Tak tedy dobrou noc."

Popřál a pokračoval v pohledu na mobil. Zavřel jsem oči a snažil se usnout. Netušil jsem, že usnu až tak rychle.

Ne jen, že jsem usnul, ale taky se brzy probudil. Měl jsem ne moc hezký sen. Byla to vlastně moje noční můra. Nic horšího se mi v životě nezdálo.

---

Seděl jsem někde v místnosti na židli. Nemohl jsem se nijak hýbat, protože jsem byl přivázaný k židli.

Nacházel jsem se v tmavé místnosti a navíc jsem neviděl nic, co se nacházelo přede mnou. To mě děsilo a neměl jsem z toho nejlepší pocit.

Nejhorší na tom bylo, že jsem viděl jenom nějakou dívku, která byla připoutaná přede mnou.

Ta dívka mě vyděsila, když jsem jí spatřil. Tělo vyhublé, prakticky podvyživené, klepala se, neměla moc vlasů na hlavě, kruhy pod očima, celá špinavá a od krve v roztrhaným oblečením.