解禁 (Unban) ✔️

13.

Seokjin POV.
Pátrání po Janghyo pořád pokračuje. Včera večer to dávali ve zprávách. Myslím si, že to bude dlouhý lov.

Min ví moc dobře, co dělat, aby ho nikdo nenašel. Upřímně lituju toho, že jsem mu vůbec pomáhal. Měl jsem ho v tom nechat.

Celý den sedím v kanceláři a musím vyplňovat papíry. Ale nejde mi to. Pořád přemýšlím nad tím, jak zachránit Janghyo. Rve mi to srdce, když pomyslim na to, že je držena tímhle zvířetem.

Nedokážu si představit, co jí musí dělat a čím si ta dívka musí procházet.

Janghyo POV.
Dodělala jsem nám jídlo a já mu ho podala. Když začal jíst, nic mi nevyčítal. Byla jsem za to vcelku ráda. Aspoň od tohodle budu mít klid.

Když jsme dojeli, musela jsem umýt talíře. Bylo mi nepříjemně, když jsem cítila jeho pohled upřený na mě. Pořád v jednom kuse mě pozoroval.

Umyla jsem nádobí a uklidila ho. Pak jsem se otočila na něj a čekala, co si vymyslí teďka. A jeho výmysl byl takový, že musí jít nakoupit si pro nás jídlo.

Taky že jsem s ním souhlasila. V lednici a ve špajzu jsme měli toho málo. Proto udělal jednu věc, které jsem nerozuměla.

Chytl mě za ruce a já musela jít za ním. Šli jsme úplně dolů do nějaké dílny. Tam mě připoutal k nějaké trubce. ,,Budeš tady, a nebudeš dělat kraviny. Je ti to jasný, princezno?" Řekl bezcitně a pohladil mi tvář.

Nesnáším ty jeho doteky. Kývla jsem hlavou s pouhým ,,Mhm". On ale tohle nechtěl. ,,Tak ještě jednou. Je ti to jasný, princezno?" A chytl mě za tu tvář a zmáčkl mi jí, až to bolelo.

Sykla jsem bolestí. ,,Ano," a pak znova jsem sykla protože to nebyla věta, kterou požadoval. ,,Ano, Daddy." On se úchylně usmál a dal mi pusu na tu zmačkanou tvář.

Zvedl se a ještě mezi dveřmi mi něco řekl. ,,Za hodinu tady asi budu. Nemusí mě nikdo vidět, takže musím být *udělal gesto na potichu*." Pak se znova úchylně usmál a zavřel.

Počkala jsem si až odejde a odjede pryč, pak jsem začala svůj plán. ,,POMOC! POMOC ZACHRAŇTE MĚ NĚKDO!" Ale potom mi došlo, že je to marné.

Jsme na kraji lesa, kde není žádný jiný dům a i člověk. Začala jsem brečet a házet sebou. Nechtěla jsem to mít na rukou a být připoutaná jak nějaké zvíře.

---

O hodinu později jsem usnula. Pořád ještě nebyl doma a já měla klid se pořádně prospat. Zavřela jsem oči, a hnedka po nějaké chvíli jsem usnula.

Pro mě to přišla jak minuta, ale mohla to být ve skutečnosti delší doba, tak jsem cítila něco pohled na mě. To mě vzbudilo. Otevřela jsem oči a rozhlížela jsem se po místnosti. Lekla jsem se ho.

Seděl naproti mě a pozoroval mě. Couvala jsem co nejvíce dozadu a dýchala rychle. ,,Už jsi se konečně vzbudila." Řekl znova bezcitně.

,,Proč mi tohle děláte?" Otázala jsem se a doufala, že to nebude hrozné. On vstal a pomalým krokem šel ke mě. Z toho jsem začala mít strach.

Sehnul se ke mě po pošeptal. ,,Protože můžu. A ty s tím nic neuděláš, protože pak přichází tresty a pro mě uspokojení." A začal si hrát s mým pramínkem vlasu.

Po menší době ticha začal znova mluvit. ,,Janghyo, budu tě ale muset nějak zamaskovat, aby tě nikdo nepoznal." A tahle věta mě začala znepokojovat.

A poté mě znepokojila úplně. ,,Co tím myslíš?" Špitla jsem. ,,Budu tě muset trošičku změnit vzhledově." A pak se mi začal hrabat ve vlasech. Pak mi to došlo. ,,To jako..." Ukázala jsem na svoje vlasy.

On se usmál a odpoutal mě od té trubky. Znova si mě připoutal a vedl mě nahoru. Začala jsem křičet. ,,Ne, prosím ne!" Když už to nějakou dobu trvalo a já už jsem seděla připoutaná k židli, přišel ke mě rychlou chůzí a dal mi facku.

Pak mi chytl bradu. ,,Uklidni se, nebo to nedopadne dobře." Začal vyhrožovat. Já jsem kývla a začala znova brečet. Divím se, že mi ještě jde brečet. Za tyhle dny co jsem s ním tak jsem toho nabrečela hodně.

Hodil mi okolo krku nějaký hadr a pak už to začalo. Zapnul holicí strojek, nasadil na něj nějaký kryt? Idk co to je ale prostě je to, že nebudete mít hlavu celou holou.

Pak už mi začal přejíždět po hlavě. Byl to jiný pocit, že jsem neměla svoje krásné dlouhé vlasy. Když byl hotový, sundal to ze mě a řekl, ať si jdu ty vlasy ze sebe smýt a pak tyto tady uklidím.

Osprchovala jsem se tedy a pak šla znova na ním. Takže mi stačilo jenom vejít ze dveří. Uklidila jsem po sobě ty vlasy a hodila je do koše.

Potom řekl, že už nic nepotřebuje, jenom malou službičku. Ta mi byla hnedka jasná. Zatáhl mě ke mě do pokoje a tam se znova svlékl. Já musela jen sedět.

Všechno co jsem měla dělat, tak je sedět, koukat a dělat co řekne. Svlékl mě a lehl si na mě. Začal mi líbat krk a špičkou penisu si otíral o můj klitoris.

Když do mě strčil celou jeho délku a hned se začal pohybovat, musela jsem vzdychat, a hlavně mě to bolelo. Ale nemohla jsem nic namítat.

Hyunjin POV.
Celý dny nedělám prakticky nic jiného, než se modlím, aby to s Janghyo dopadlo dobře. Nemyslím na nic jiného, než na ni.

Musím přiznat, že se od prvního pohledu líbila. A komu by ne. Je to hezká dívka. Klukům se taky líbí, ale mě zatraceně moc, že to nejde ani popsat. A ano přiznávám se, že to byla taková láska na první pohled.

Dneska mi policie podala hlášení, že našli nějaké stopy, které už je začínají navádět. A jejich první stopy se našli u něho doma v jeho papírech.

Řekli mi ještě, že to nevíme jistě, kam všude šel. Protože většina listů s jeho plány upálil. Možná nám dával na něco znamení. Ale na co?

Min Yoongi vždycky věděl, že jeho kódy a nějaké zkratky dokážu přečíst jen já. Protože mě to i učil, co je co.

Hnedka jak mi to došlo, jsem zavolal policii, že jim dokážu pomoc. Celé jsem jim to vysvětlil a oni se mnou souhlasili. ,,Přijďte ihned na policejní stanici." Odkýval jsem všechno a hnedka vyjel.

Jasně, že mě tam musel dovést Jin a pořád se ptal a pak si ze mě udělal srandu. Ale potom mu došlo, že tahle situace není tak až vtipná.

Zastavili jsme na stanici a já hnedka šel na recepci, kde měl na mě čekat šerif. Poznal mě a potom jsme zašli do místnosti, kde se koná výslech.

---

Už asi dvě hodiny jsem držel v ruce tabulku s čísly a písmeny a díval se na jeho papír. Zapisoval jsem všechno a pak po dokončení jsem to přečetl nahlas.

,,Ahoj Hyunjine," pozastavil jsem se. Policie poznala moje překvapení. ,,Máme si to přečíst?" Otázala se jedna komisařka. ,,Nene, to je v pořádku."

Polkl jsem a pokračoval ve čtení. ,,Vím že jsi to rozluštil celé ty. Nikdo jiný by to taky nedokázal. Doufám že to teďka čteš policii, protože bych s vámi zahrál.. hru jménem na schovávanou."

Koukal jsem na papír s překvapením. Komisař se nadechl ke slovu ale já jsem hnedka začal číst. ,,Pravidla určitě všichni znají. Budu ale vám napovídat. Ale aby jste nás našli, musíte hledat nápovědy, které jsou všude kolem vás, ale neuvědomíte si to."

Podepřel jsem si hlavu. ,,Pokud vám něco unikne, je po všem. Nenajdete nás nikdy, i kdyby jste to zkusili. Ale mám takové tušení, že už nás nikdy neuvidíte. Možná jo, ale nebudete vědět, že jsem to já.

P.S.: už jeden klíč v ruce máš, a raději bych začal hledat ve vašem domě."