Sedím u svého pracovního stolu, na kterém mám blok na návrhy a vedle něj tužky s pastelkami. Musím vytvořit pro jednu klientku šaty na ples, která si je u mne nedávno objednala. Červené, korzetový vršek bez ramínek a obrovská nadýchaná sukně s třpytkami a diamanty. Vezmu tužku a začnu s ní zakreslovat šaty, na ženskou postavu. První se mi nepovedl, tak to zase vygumuju a pokouším se znovu.
Už jsem to udělala minimálně 10x a pořád mi to nejde. Mám dneska asi nějaký blbý den. Už na to nemám. Opřu se zády o křeslo, promnu si oči a dívám se na jednu stránku bloku, kde je nepovedený návrh. To je fakt tragédie. Dám si hlavu do dlaní. Komu jsem co udělala. Nemám moc času, touhle dobou jsem měla už dělat šablony na látku, ale ne, já místo toho tady ztrácím čas s návrhem. Cinkne mi sms na pracovním mobilu. Sáhnu po něm a zprávu si přečtu. "Dobrý den, můžu se prosím zeptat, jak vypadá ten návrh?" od mé klientky na plesové šaty. Zoufale vydechnu a jdu jí odepsat. "Dobrý den, omlouvám se, ale ještě ho nemám hotový, napíšu vám zítra." odešlu zprávu, mobil odložím, strhnu papír v bločku s nepovedeným návrhem, který hned zachumlám do takové kuličky a odhodím za sebe. Už se na tom nedalo nic dělat.
Je nějakých 22 hodin a já konečně udělala návrh, který se povedl. Sice jsem se v průběhu několikrát složila, ale dala jsem to. Normálně to mám brzo hotové, ale dneska jsem musela mít fakt nějaký špatný den. Vstanu z křesla, protáhnu se, jelikož mě z toho celodenního sezení bolí záda. Trochu svůj kancelář poklidím, následně zkontroluju svoji dílnu, jestli tam mám vše potřebné, vezmu si pracovní mobil, zamknu a jdu nahoru k sobě. Mám vilu, ve spodní části jen na práci a klienty a vrchní část, kde bydlím. Mám to oddělené, aby se mi do vrchní části nemohli dostat klienti a z vrchní části se návštěva nemohla dostat do mé pracovní části. Odemknu vchodové dveře, zajdu dovnitř a zamknu za sebou. Dojdu do své ložnice, kde si svléknu své pracovní oblečení, pověsím ho, vezmu si z postele pyžamo, dojdu s ním do koupelny, kde to přehodím přes umyvadlo i s ručníky, svléknu si spodní prádlo, hodím ho do koše na špinavé prádlo a vlezu do sprchy. Dneska na vanu nemám náladu, chci si co nejdříve lehnout, zítra mě čeká celkem náročný den. Zapnu skoro horkou vodu a vlezu pod sprchovou hlavici. Nechávám na své tělo stékat horké kapky vody. Miluju takovou teplotu. Nádherně uvolňuje tělo a mysl.
Po hodinovém sprchování se, vypnu vodu a vylezu. Jsem se trochu nechala unést myšlenkami. Sáhnu po menším ručníku, se kterým si začnu sušit své dlouhé vlasy a následně je dám do takového turbanu. Následně sáhnu po větším, se kterým si začnu utírat své drobné tělo. Když mám tělo suché, namažu si ho tělovým mlékem a obléknu se do svého připraveného saténového pyžama, skládajíc se z kraťásků a tílka. Popadnu kartáček do ruky, nanesu na něj pastu, namočím ho trochou vody a začnu si jím čistit zuby. V pokoji mi začne vyzvánět můj pracovní mobil. Vždyť je po 23. hodině, kdo po mně v tuto dobu může něco chtít? Zavolám pak zpátky, až to vše dodělám. Zuby si po třech minutách dočistím, opláchnu ho a uklidím ho na své místo. Mobil mi začne znovu vyzvánět. To si ze mě někdo vážně dělá srandu? Vyčistím si pleť, následně si udělám svoji skincare a vrátím se do ložnice, kde sáhnu po pracovním mobilu, který před chvíli vyzváněl dvakrát. Podívám se, zda to byl někdo z klientů, ale bylo to neznámé číslo. Zavolám zpátky a čekám, až to dotyčný zvedne. ,,Tady Greenová, mohu vám nějak pomoci?" zeptám se. ,,Dobrý večer, tady Citta, měla by jste čas si zítra dát schůzi? Líbí se nám vaše práce a měli bychom takovou nabídku." promluví neznámý hlas z telefonu. Jakou nabídku? ,,Uhm, mám zítra celkem hodně práce, na jak dlouho by jste si schůzi představoval?" zeptám se rozpačitým hlasem. ,,Nechci vás moc zdržovat, tak na hodinu asi." odpoví mi. Povzdychnu si. Nikdy není peněz dost.. ,,Dobrá, vydržte podívám se do diáře, kam bych vás mohla nacpat," sáhnu po diáři a podívám se na zítřejší den. ,,Vyhovovalo by v osm ráno? Pak mám plno a mohla bych až v pátek." dodám. ,,To je parádní, děkuju. Počítáme s vámi." souhlasně odpoví. ,,Já téže. Mám si vás zapsat jako Cittu, nebo máte nějakou společnost?" zeptám se ho. ,,Zapište si Milion plus, přijdu já a pak hlavní zakladatel společnosti, Vlček." Milion plus.. hm, něco mi to říká, ale nedokážu si vybavit co. ,,Dobře, tak zítra na osmou, na shledanou." zavěsím hovor. Zapíšu si do diáře "8:00 Milion plus schůze." Věděla jsem, že to zítra budu mít náročný, ale se schůzí jsem fakt nepočítala. Nu což, peníze se vždy hodí, nikdy jich není dost.
