Pohled Luny:
,,Ale já opravdu někoho zabila." Šeptnu. ,,Cože? Kdy? Koho? Jak?" Zmateně vyhrkne Dominik. ,,No... v klubu.. chtěl me znásilnit... já.. já byla sjetá.. opilá.. a bála se.. a.. no.." začnu vzlykat. ,,najednou jsem měla střep od umyvadla v ruce a pak se ocitl v jeho krku. Měla jsem všude krev... už je to měsíc.. volala jsem Kubovi, s tím, co mám dělat, ale nevěřil mi to... že se to jsou určitě jen halucinace z drog.. pořád mám doma to oblečení od krve. Nevím co s tím mám udělat.." vzlykám mu do ramene. Chvíli mlčí. Já se nedivím, že neví, co říct. ,,Chtěla ses ochránit a to je v pořádku... sebeobrana. Spolu to zvládneme, jo?" Odpoví mi vystresovaně. Nekomfortně. Nervózně. Já jen zamumlám na souhlas a zabořím svůj obličej do jeho ramene.
..
Jdeme mlčky temnou cestičkou směrem ke mně domů. Všude tma, skoro žádná živá bytost kolem až na pár ptáků. Vánek, pár hvězd na obloze a z oblohy padá pár kapek deště.
Po chvíli dojdeme k mému vchodu. ,,Chceš být sama? Nebo chceš abych šel s tebou?" Zeptá se mě opatrně Dominik. Chvíli přemýšlím, protože nevím, jestli chci, aby viděl v jakém stavu je můj barák. ,,No... nechtěla bych být sama, ale mám tam extrémní bordel. X měsíců jsem neuklízela, neměla jsem na to sílu." Odpovím. ,,To mi nevadí, hlavně když tobě bude lépe." Pousměje se. Já mu menší poúsměv opětuju. Vytáhnu klíče a snažím se je dát do klíčové dírky, abych dveře mohla odemknout. Moje ruce jsou strašně rozklepané. Z toho šoku, že se tam Dominik zjevil, z toho trápení, co pořád cítím a z toho množství čar, ze kterého mi je pořád zle. ,,Ukaž, udělám to." Vezme mi Dominik z ruky klíče a odemkne dveře. Jdeme kolem mé šicí pracovny nahoru do bytu. Svléknu si mikinu, kterou hodím na zem a pak i tepláky. Sednu si na gauč a vypnutě koukám na jeden bod. Vidí mě jako největší trosku. Nikdy jsem nebyla víc na dně než teď. A zrovna on mě v tom stavu vidí. Jestli mě i po tomhle bude dál milovat a doopravdy mě už znovu neopustí, tak mě vážně miluje. To už bude pravá láska. Ne, že by už nebyla, ale důkaz nebyl a není. Jestli tohle se mnou překoná, tak už bude jasnej. ,,Nad čím přemýšlíš?" Pohladí mě po ruce Dominik, který si vedle mě sedl. ,,Nad vším... nad tebou.. nade mnou.. ale nechci o tom mluvit, promiň." odpovím prázdně. ,,V pořádku." znovu mě po ní pohladí, ale jeho pohled pak sjede pořádně na mé ruce a pak i na mé stehna. Mám tam všude jizvy.. hluboké a několik. ,,Luno.." zlomí se mu hlas. ,,Prosím.. prosím.. řekni mi, že tohle všechno, není jen kvůli mě..? Že jsem potřeboval čas, abych si to srovnal v hlavě a opustil tě kvůli tomu.." v jeho hlase jde slyšet čistá bolest. Já jen kývnu. Uslyším popotáhnutí a následně mě pevně přitáhne do objetí. ,,Strašně se omlouvám, že mi to tak trvalo. Nečekal jsem, že to bude tak na dlouho... tohle jsem ti způsobit nechtěl." Popotáhne znovu. ,,Věř mi, že z logického hlediska to úplně chápu, že to trvalo.. ale jen prostě moje srdce.. moje hlava.. moje psychika.. už jsem si myslela, že tě nikdy neuvidím." Vzlyknu. ,,Trdlo, tebe bych nikdy, NIKDY neopustil úplně. Nemohl bych." Pevněji mě stiskne. ,,Potřebovala bych se vysprchovat.." Šeptnu po chvíli. Odtáhne se. ,,Jasně, utíkej." Pousměje se. ,,Já bych ráda, ale já to dneska nezvládnu.. jsem tak strašně unavená.. nemám vůbec sílu.. asi bych potřebovala pomoct.." špitnu. Cítím se strašně poníženě. Nedokážu se ani sama osprchovat. ,,Samozřejmě, že ti pomůžu. Pojď." Pomůže mi vstát z gauče a jde se mnou do koupelny. ,,Nelekni se." Oznámím mu. On nechápavě koukne. Svléknu si tričko, kde díky tomu jde vidět víc, jak jsem hubená až na kost. ,,Luno, papala jsi vůbec?" Smutně na mě koukne. ,,Jo, ale víc fetovala.. jedla jsem minimálně, jen abych neumřela hlady.." odpovím mu. Smutně na mě kouká, ale pak mi pomůže do vany, kde pustí vodu, dá do ni trochu sprcháče a následně i sobě do ruky. Začne mi mýt nohy, stehna a jde výš a výš. Já si sama vezmu intimní gel, kterým si umeju intimní partie. Vodu pak vypne a ponoří mi část hlavy do vody, aby mi namokřil vlasy. Vezme šampon a začne mi je mydlit. Já tam jen sedím s nohama u sebe a nechávám se mýt. Je mi to příjemný a zároveň vůbec. Celou mě domyje, vypustí vodu a pomůže mi vstát. Utře mě a zabalí do ručníku. Políbí mě na čelo. ,,Děkuju, Domi." Špitnu mu vděčně. ,,Miluju tě, Luno, víš, že pro tebe udělám cokoliv." Pousměje se, věnuje mi další polibek na čelo, jde se mnou do ložnice, kde mi sundá ručník a přetáhne mi přes hlavu tričko. Já si lehnu do postele a zachumlám se do peřiny. ,,Přineseš mi prosím ty tepláky?" Zeptám se ho. On jen kývne, dojde mi pro ně a přinese. Vytáhnu z kapsy pytlík plný pervitinu s kartou a brčkem. ,,Luno, už stačí. Vždyť jsem tady." Jde blíž ke mně. ,,Já už jsem prostě závislá, potřebuju to." Odpovím. ,,A o to víc to nepotřebuješ. Já tady s tebou budu celou dobu, pomůžu ti se z toho dostat." Kouká na mě vážně. ,,Ne, prostě potřebuju." Podrážděně odpovím. ,,Takže po zlém." Odpoví mi a z ruky mi proste sebere ten pytlík a jde rychle na záchod, kde mi to spláchne. ,,Dominiku dopíči, víš co jsi kurva udělal?" Bouchnu. ,,Jo vím, potřebuješ detox. Leze ti to na mozek." Odpoví mi rázně. Ještě po něm chvilku řvu a když vidím, že je bez reakce a je si jistý, tím co udělal, tak přestanu. Svlékne se do boxerek a lehne si ke mně, pustí na televizi nějaký film a přitáhne si mě k sobě. Po chvilce z nervu do něj bouchnu. ,,Nenávidím tě." Šeptnu. ,,Taky tě miluju." políbí mě do vlasů.
...
Už je to měsíc od toho pokusu o sebevraždu a měsíc od vysazení pervitinu. Pořád je mi děsně, ale alespoň jsem trochu přibrala. Jelikož místo čáry jím. Několikrát jsem udělala scénu, rozhazovala věcmi, měla tiky, křeče, zvracela jsem a další věci z absťáků. Teď je to lepší, spíše psychické, ale nejsem z toho venku ještě. Jakub mě rád testuje, že si šňupne on a já se na to musím koukat. Trénuje mě, kdybych to náhodou někde viděla v klubu nebo jinde. Často se o tom s klukama přede mnou baví, abych zvládala to i poslouchat. Vůbec se za to nezlobím, jsem jedině ráda, víc mě to posílí. Teď sedím u nich ve studiu, hulím brko a poslouchám jak nadávají na hru. Jsou docela vtipný. Do toho ještě streamují, takže mezitím se snaží odpovídat i lidem. ,,Hoši, nechci vám to kazit jo, ale vybíjí se vám ovladače." Zasměju se. ,,Ajo tyvole. Zapojíš nám to tam prosím, maličkaaa?" Uchechtne se vysekaně Dominik. ,,A co když ne, Hm?" Zasměju se. ,,Notaaak, teď jsem close k tomu vyhrát zase." Zasměje se zoufale. ,,Když jste to vy." Uchechtnu se a jdu tam abych jim zapojila do pska nabíjecí kabel a druhý konec dám do ovladače. ,,Jsi zlatíčko, děkujuu." Plácne mě po zadku s úsměvem Nik a Kuba jen kývne na souhlas. Sednu si zase dál do nich a pozoruju je. ,,Nik Tendo, to je tvoje holka?" Přečte komentář Kuba a uchechtne se. ,,Ano, to je moje úžasná a nádherná žena." Usměje se. Teď to řekl veřejně. Poprvé. Wow. Usmívám se tu jak měsíček na hnoji.
