Mé tělo sebou cukne, když uslyší zvuk budíku. Dala jsem si ho až moc nahlas, jsem se toho lekla.. Vypnu ho a jdu si dát ještě 5 minut. Následně se vzbudím a na budíku vidím 7:30. A sakra.. Za půl hodiny tu jsou. Vystřelím z postele, hned se převléknu do takových černých uplých šatů nad kolena na ramínkách, z kuchyně si vezmu banán, který sním a následně vběhnu do koupelny, kde si jdu udělat rychle hygienu, skincare a lehký make-up s linkami. Učešu a nastyluju vlasy, obuji si podpatky od Valentina, zamknu za sebou a jdu dolů. Odemknu, projdu kolem dílny do své kanceláře, kde dám vařit vodu na kávu a vydechnu. Je 7:58. To jsem stihla akorát. Uff..
Začne mi někdo volat na pracovní mobil. Popadnu ho a podívám se, kdo to je. Pan Citta. Mají zpoždění, a jestli to nakonec zruší, tak se zblázním. Zvednu hovor. ,,Ano?" zeptám se. ,,Dobrý den, my se hrozně omlouváme za zpoždění, jsme to nevychytali trošku, ale do pěti minut bychom měli být u vás." odpoví mi. ,,V pořádku, bála jsem se, že nakonec nedorazíte." mírně se rozpačitě uchechtnu. ,,Nee, to bychom ani neudělali, aniž bychom dali vědět." řekne milým hlasem. ,,Jasně, tak za pět minut vás očekávám, zatím." rozloučím se. ,,Zatím." odpoví a zavěsí. Jsem strašně zvědavá, co to bude za nabídku.. Něco velkého? Doufám, že nechtějí, abych třeba pracovala pro ně.. to já fakt nerada. Z myšlenek mě vytrhne klepání na dveře. Tak jo, už jsou tady. Nadechnu se, vydechnu a jdu otevřít. Před sebou mám dva potetované muže od hlavy až k patě, jeden který má snad dva metry a druhý, který je o trochu menší. Ten vyšší má černé sluneční brýle, blond krátké vlasy, oversized bílé tričko s nápisem "Love22", džínové volné kalhoty s několika rozparky a šedobílé Jordan tenisky. Nějaké prstýnky a řetízky. Je celkem pohledný. I když není můj typ. Ten menší má tmavě hnědé dredy, černozlaté sluneční brýle od Cartieru, černé lehce oversized tričko, Supreme pásek, fialové kalhoty od Louis Vuitton a takové fialovo-bílo-pískově žluté Jordan tenisky. Joo, tak ti musí plavat v penězích. ,,Dobrý den." usměji se. ,,Dobrý den, jsem Citta, volali jsme spolu." usměje se a poddá mi ruku. Ruku přijmu a pevně stisknu. Následně ruku pustím. Dost pohledný. ,,Dobrý den, já jsem Vlček, spolu to budeme převážně řešit." usměje se a též mi poddá ruku, kterou přijmu, pevně stisknu a pustím. ,,Jasně, těší mě," usměji se na ně a pustím je dovnitř. Pobídnu je, že si můžou sednout ke stolu. Sundají si brýle, které na ten stůl položí. ,,Mohu nabídnout kávu, čaj či vodu?" zeptám se jich. ,,Dáme si kávu." odpoví Vlček. ,,Jasně, s cukrem? S mlékem?" kouknu na ně. ,,S mlékem a troškou cukru, děkuju." zareaguje Citta. Má krásný hnědý oči... Ne, jsou to klienti, uklidni se. ,,Já bez cukru i bez mléka, děkuju." zareaguje hned po něm Vlček. Já jen kývnu na souhlas, udělám jim kávu a následně i sobě. Položím jim to na stůl, vezmu si následně svoje a sednu si k nim. ,,Tak povídejte." pobídnu je. ,,Viděl jsem vaši práci a koukal i na různé hodnocení od vašich klientů, vypadá to, že jste opravdu dobrá, ne-li jedna z nejlepších tady.. vím, že pracujete sama na sebe, ale sháníme někoho, kdo by nám mohl dělat merchandise pro naše fanoušky, chceme něco extra a nikoho takového jsme nenašli, až na vás. Pak třeba něco custom i pro nás, či do videoklipů a podobně. Bylo by to za hodně vysoké peníze." domluví svůj návrh s nadějí v očích Vlček. Hhh, já nevím. ,,Zní to lákavě, ale nevím, mám dost práce se svými klienty, nemůžu toho jen tak nechat." odpovím rozpačitě. ,,To my vám to samozřejmě nenarušíme, jen by jste třeba dvakrát max třikrát v týdnu dělala pro nás. Nikoho lepšího jsme nenašli a vaše kousky jsou vážně perfektní." snaží se mě přemluvit Citta. Celou dobu na mě kouká těma svýma čokoládovýma očima, kterýma je celkem těžké odolat. Na chvíli se v nich utopím. Pak se nějak vzpamatuju a kouknu na Vlčka a zpět na Cittu. ,,Nezní to vůbec špatně.. to nebudu lhát.. mám tedy ještě otázku.. kdybych souhlasila, že pro vás budu dělat, kde bych tedy pracovala? Na ty dva až tři dny v týdnu?" zeptám se jich. ,,U nás ve studiu, by jste dělala návrhy a designy a následnou výrobu toho u sebe, pokud by jste chtěla, či klidně rovnou u nás." odpoví Vlček. ,,A to je jak daleko?" nervózně se na ně kouknu. ,,Asi dvacet minut od vás." usměje se Citta. Kopnu do sebe zbytek své kávy a zapřemýšleně na ně koukám.
,,Ehm, je mi to blbé, ale nevadilo by, kdybych si šla zapálit? Potřebuju se mezitím v klidu rozmyslet, pak bych vám řekla." rozpačitě se uchechtnu. ,,Vůbec. Já si rád dám s vámi." uchechtne se Citta. Já jen kývnu, vstaneme s Cittou od stolu, já se mrknu do svého šuplíku u počítače, ale je tam jen zapalovač. Nee, já to nechala nahoře v tom spěchu. ,,Já vám klidně jednu dám." uchechtne se Citta. ,,Děkuji, to nemusíte, já si skočí-" nestihnu to dopovědět, jelikož mi do toho Citta skočí. ,,Nikam skákat nemusíte, tady." vrazí mi do ruky cigáro se smíchem. Zlaté Marlboro. Stejné, co miluji já.. ,,Děkuji." usměji se a vyjdeme ven. Zapálí si a než si stihnu já to své zapálit, tak mi ho zapálí on svým zapalovačem. ,,Prosím, madam." usměje se. Tohle je třeba celkem sexy.. i když je to klient.. nebo teoreticky budoucí šéf? ,,To jste nemusel." nervózně si rukou přejedu po vlasech.
Vrátíme se zpátky, sednu si ke stolu a on hned po mě. Asi jsem se rozhodla. ,,I když je to pro mě něco nového, beru to." odpovím s úsměvem. Změna je důležitá, ne? ,,Paráda," usměje se vítězně Vlček. ,,Můžeme si potykat? Máme to spíš na takové přátelské úrovni než formální, tak je to takové komforntější." uchechtne se. ,,Jasně, to bude komfortnější i pro mě.. jsem Luna." usměji se. ,,Jakub." odpoví mi. ,,Máš krásné jméno," usměje se na mě Citta. Ne, ty tohle neříkej.. ,,Mimochodem, Dominik." uchechtne se. Já se na něj jen usměji. ,,Kdy bych měla začít?" kouknu na Jakuba. ,,Zítra? Jestli ti to vyhovuje, samozřejmě." odpoví mi. ,,Ráda, ale musím nejdříve dokončit jednu zakázku pro slečnu, tak šlo by spíš pozítří? Nečekala jsem, že to bude tak na rychlo." uchechtnu se. ,,Tak pozítří." souhlasně kývne. Předám jim kontakt na můj hlavní mobil, rozloučíme se a jdu je vyprovodit. ,,Mimochodem.. ty šaty ti sluší." uculí se Dominik. ,,Děkuju." usměju se. To se mnou vážně flirtuje?
Uklidím a umyju hrnky od kávy, jdu nahoru k sobě se převléknout do pracovního, zpět dolů, akorát do dílny. Klientce pošlu do zpráv návrh, aby mi ho odsouhlasila, případně poupravila. Ihned dostanu odpověď "Je to úžasné, nic bych neměnila, děkuju moc! Kdy bych si pro ně mohla přijít? A za kolik že by to bylo?" hned jí vzápětí odpovím. "Zítra by měly být hotové okolo 15. hodiny, a bude to za 50 000kč, je to na míru, chtěla jste drahé diamanty, tak cena tomu odpovídá, je to v pořádku?" chvíli čekám, až následně dostanu souhlasnou odpověď, tak pracovní mobil odložím, pustím si hudbu a začnu pracovat na šablonách pro jednotlivé díly. Co je dodělám, tak nastříhám látku na korzetový vršek.
Je už skoro po půlnoci a já dále pokračuju. Korzetový vršek mám hotový, ale sukně mi dává celkem zabrat. Zítra to bude peklo. Musím tam dát tak minimálně 1000 diamatů. Po chvíli sukni s vrškem k sobě spojím. Uklidím po sobě bordel, vyjdu ven, kde si sednu na lavičku, vytáhnu cigaretu, zhluboka vydechnu a cigaretu si zapálím. Potřebuju pět minut ticha a klidu. Dívám se na temné nebe, na kterém září půlměsíc a několik hvězd, cestu obkličují stromy, keře, u kterých v té temnotě vidím jen obrysy. To nádherné ticho, jen zvuk cvrčků, přeruší cinknutí zprávy. To nemůžu mít pět minut ticho? Podívám se na zprávu. "Vážně ti to hodně seklo..🤭" od Dominika. Začnou se mi zvedat koutky do úsměvu. Než stihnu odepsat, tak přijde další. "Jakub by mě zabil, tady ti posílám tu adresu studia.. :D Tak v pátek, kočko🤭" On se mnou flirtuje. A je to příjemný.. ale ne, budu se držet, nedám nic znát.. dlouho, hodně dlouho jsem nikoho neměla, nemůžu mu podlehnout.. a kor když je to teoreticky můj nadřízený.. to nejde. "Těším se😊 měj hezkou noc, Dominiku✨" mobil schovám zase do kapsy, dám si posledních pár potahů, típnu ji a jdu už k sobě. Odlíčím se, udělám hygienu se skincare, dojdu do ložnice, kde se převléknu do pyžama, v kuchyni si vezmu dvě jablka a vrátím se do ložnice. Pustím si seriál a u toho jím jablíčka. Kdyby to nebyl napůl nadřízený, možná bych se tomu méně bránila... a nebo taky ne, je to spekulující.
