Probudí mě jasné paprsky slunečního světla, které září přímo na moji postel. Nechtěně otevřu oči a promnu si je. Já vlastně usínala s Nikem, že? Podívám se na druhou půlku postele, ale tam nikdo. Tak to byl asi jen sen. Vstanu z postele, v tom mě začne dost bolet hlava a zvedat se mi žaludek. Nějak se doplazím do kuchyně, kde spatřím Dominika u jídelního stolu s hrnkem kávy v ruce. Tak že by to přece jen nebyl sen ? ,,Ahoj, Domi." Pozdravím ho a vezmu si banán z misky, která je na kuchyňské lince. ,,Vyspinkaná?" Zeptá se. ,,Jo, ale jo.. jen si moc nepamatuju ze včera. Zase." Snažím se o mírné uchechtnutí, ale spíš to zní jak kdybych umírala. ,,Uhm.. co si pamatuješ naposledy?" Rozpačitě na mě koukne. ,,To jak jsem vypila na ex půlku flašky a ty už mi zakázal pít. To je všechno.." podrbu se za krkem. ,,Co? No.... Nebudu to komentovat, co jsi pak delala a jak se chovala a tak... ale tvoje poslední slova, než jsi usnula, tak byla "miluju tě". Nechci aby sis delala nějaké milné představy. Já proste na vztahy nejsem a nikdy asi ani nebudu. A tohle povede akorát někam, kde to chceš ty a budeš spokojená ty, ale mě to bude ničit a budu se čím dál tím víc nenávidět. Nejde to, promiň, Luno." Odpoví. Já na něj jen zaraženě koukám. Chce se mi brečet. ,,T-takže... co-co teď?" Rozklepe se mi hlas. ,,Asi bude nejlepší, když budeme jen kamarádi, nic víc, ani s výhodami... to asi proto, se z tvé strany objevilo nějaké pouto vůči mně, a chci to zastavit včas než to přeroste v něco, co zachrání jen to, že už se nikdy neuvidíme.." odpoví chladně. I když ten důvod byl jiný, nemůžu mu říct jaký, to už bychom se nebavili vůbec. Proč jsem já blbá tak moc pila? Kdybych nepila tak moc, ani by o tom nevěděl.. ,,J-jasně, rozumím.." Šeptnu a jdu si udělat kávu. Hrnou se mi slzy do očí ale snažím se je potlačit, ať to nevidí. Proč to tak bolí?
,,No nic, já půjdu, sejdeme se ve studiu." Pousměje se, rozloučí se a odejde. Ani mě neobejmul.. a to mě objal vždycky, vždycky.. i když jsme spolu ještě nic neměli. Ta samota mě už dostane, sednu si na zem a nechávám slzám volný průchod. U toho napíšu Jakubovi, že přijdu později, že mi není psychicky fajn. Cinkne mi mobil, s jeho zprávou. "Něco s Dominikem, žejo? Psal mi něco málo..", následně mu hned odepíšu "Jo... byla jsem prostě hloupá, je to moje chyba a já byla ta, co to pokazila... no to je jedno.. do 2 hodin tam budu Jo? Dám se nějak dohromady a vyrazím.😕" odešlu zprávu, položím mobil vedle sebe, přitáhnu si kolena k sobě a vzlykám čím dál tím víc. U toho se mi v hlavě prolínají vzpomínky z posledních dnů s ním, které mě ničí o to víc. Fakt jsem hloupá.
Dorazím do studia, odemknu a vyjdu dovnitř. Mám zarudlé nateklé oči z brečení, jsem v teplácích a mikině, hlavu mám schovanou pod kapucí. Jen klukům zamávám a jdu ke svému stolu. Když si všimnu Dominika, sklopím pohled dolů a zasednu za stůl a víc se schovám pod kapuci. Tak strašně to bolí. Nebyli jsme spolu, ale skoro jsme se tak chovali a tohle prostě bolí jak rozchod.. i když není. ,,Luno, nechceš si o tom popovídat?" Ozve se Jakub za mými zády. ,,T-teď ne, já bych se pak nesoustředila... až budu mít pro dnešek hotovo...?" Odpovím mu sklesle. ,,Jasně, rozumím. A obejmout tě můžu?" Stoupne si vedle mě a pousměje se. ,,Jo, prosím." Odpovím sklesle a vstanu ze židle. On si mě přitáhne do objetí, které ihned opětuju. Tohle jsem potřebovala.. i když příjemnější by to bylo od Domči. Po chvíli se odtáhne, povzbudivě na mě koukne a odejde. Já zasednu zpět k židli a pokračuju v tvoření limitované kolekce jejich merche. Furt na sebe s Dominikem pokukujeme, on starostlivě, já zlomeně. Je mu v očích pořád vidět, že mu na mě záleží, tím víc moc nerozumím tomu, proč to udělal. Doufala jsem, že to hodíme za hlavu a nebude se to brát vážně, ale stal se pravý opak toho.. jako jo, ten důvod řekl, ale nepřijde mi to úplně jako důvod, jen jako falešný důvod, aby se překryl ten skutečný.
Skončila jsem se svou prací, což byly další mikiny, ze kterých jsou kluci nadšení. ,,Hele kluci, dneska se tu moc nezdržíme, chci si o samotě promluvit s Lunou, tak bych potřeboval prázdné studio. Díky hoši." Oznámí klukům Jakub. ,,Jasný, šéfe." Odpoví mu jednohlasně kluci, až na Dominika. ,,More a to jako proč?" Zeptá se Jakuba Dominik hnusným hlasem. S kapkou žárlivosti? ,,Uklidni se, kdybys ji nemotal hlavu, jak už jsem ti říkal na začátku, tak nemá zbytečně zlomené srdce. Potřebuje si prostě popovídat." Odpoví mu Jakub. ,,Jo jasně, dáte si skleničku, dvě a ona ti pak roztáhne nohy, jako každá jiná." Řekne Dominik se zvýšeným hlasem, obuje se a při vycházení ze studia třískne dveřmi. "A ona ti pak roztáhne nohy, jako každá jiná." Tohle bylo fakt ošklivý... proč tohle řekl? Ví moc dobře, jak to s tímhle mám, a řekne tohle? Ještě přede mnou...? Já mu nic neudělala.. jen projevila opilá svoje city. Spustí se mi nechtěně slzy. Kluci mezitím už taky odejdou. ,,Kotě, neber si to tak, jeho to taky bolí... on má v tomhle vždycky problém, s holkama nikdy neměl dobrou zkušenost, vždycky ho nějaká podvedla, nebo byla s ním kvůli penězům. Ale tebe má vážně rád, jen se proste těch pocitů bojí. Neví co chce... chce se s tebou sblížit, ale zároveň nechce, aby se zase stalo to, co se mu vždycky dělo, co mu vždycky nějaká holka udělala. A teď co řekl, si neber absolutně osobně... je dost špatnej z toho, že ti ublížil.. povídali jsme si o tom tady asi přes hodinu a málem se mi tu sesypal... je do tebe blázen, dlouho nic takového k žádné necítil a proto si udělal odstup. Brzy si to uvědomí, neboj se." Pousměje se na mě Jakub. ,,Jsi si jistý? Já nevím, mám z toho smíšené pocity.. všechno bylo tak krásný, věděl, že se mi líbí, sám mi to přiznal taky... ale jak jsem opilá řekla "miluju tě", tak se to z ničeho nic celé otočilo.. a já tomu nerozumím. Nechtěla jsem... fakt mi na něm záleží a miluju ho, přiznám ti to tady, miluju ho... šíleně jsem se zamilovala..." vzlyknu. ,,Chápu, díky tobě, proč to udělal, ale zároveň si pořád říkám, proč.. proč by mi tohle dělal, když mu muselo být jasný, že mě to sejme.." dám si obličej do dlaní.
,,Děkuju, Kubo." Pousměju se a obejmu ho. Dost mě uklidnil a rozveselil. Kámoš do deště, fakt. On mi objetí opětuje. ,,Jsem tady a když vidím, že jsi opravdu dobrá holka, mám dobrý odhad na lidi, tak pomůžu.. jde mi i o Dominika, je to bráška a štěstí si zaslouží." Pousměje se Jakub. Odtáhneme se, já se jdu obout a on se mnou. Následně mi do ruky vrazí čtyři brka. ,,To máš kdyby bylo smutno." Usměje se. Poděkuju mu a odejdeme ze studia.
