Pohled Luny:
Je o týden později a dnes mám termín v nemocnici, kde mám podstoupit malou interrupci. Bojím se, nevím, co od toho očekávat a to nejhorší - budu na to sama. Jako jo, Jakub mě pak vyzvedne, ale tam budu sama... cestou tam - budu sama. Nemůžu si ani dát brko na uklidnění a ani cigáro, nic, musím přijít na lačno. Když jsem tam byla na předoperační prohlídce, všechny se svým partnerem či kamarádkou a já na to jen koukala.. sama. Dřív jsem samotu milovala a čas s někým trávila málokdy, ale teď? Ubíjí mě to.
...
Ležím v pokoji, přes sebe mám nemocniční košilku a stahovací nadkolenky. Požádala jsem sestřičku o lék na uklidnění, tak jsem už celkem oblblá. Do půl hodiny už jsem na sále. Do kanyly mi vpíchnou anestezii, díky které do pár sekund usnu.
...
Probouzím se zpátky na svém pokoji. Dle hodin, jsou to dvě hodiny od operace. Vážně jsem to podstoupila.. Po chvíli přijde sestřička, zeptá se mne zda je vše v pořádku a následně mi přinese sklenici s vodou a rohlík s máslem. Když do sebe vše hodím a nebude mi zle, nebudu mít bolesti, tak mě teprve pustí domů. Začnu pomalu jíst rohlík a dívám se po pokoji s hromadou myšlenek v mé hlavě. Chtěla bych hned do studia, za klukama, ale nevím, jestli je to v tomhle stavu dobrý nápad.. jen vím, že nechci být sama, chci se s někým bavit, obzvlášť s někým jako jsou oni, s mojí druhou rodinou, kde se cítím tak dobře. Ale když tam bude on.. mám mu to říct? Že už dítě nemám..? Nebo dělat, že je vše ok? Nemám tušení. V tu mě z myšlenek odvrátí cinknutí zprávy. Vezmu mobil a podívám se na zprávu. "Jsi už po operaci? Jestli jo, vše dopadlo dobře? Kluci jsou nervózní, stejně jako já a prozradím ti, že i Dominik.. chodí po celém studiu vynervovanej, každou chvíli pije a hulí, aby se uklidnil a pořád se mě ptá, jestli něco už nevím.. promiň, vyptával se, kam musím tak akutně odjet a já nedokázal držet jazyk za zuby." zpráva od Jakuba. Pousměju se nad ní. Dominik si dělá starost.. o mne. "Ano, jsem v pořádku, za chvíli mě propustí domů.. nezlobím se, že jsi mu to řekl, alespoň jsem se dozvěděla milou zprávu - že mu na mně pořád záleží. Myslíš, že bych mohla rovnou do studia? Chybíte mi a nechci být dneska sama.. už ne." odpovím mu na zprávu a vzápětí vidím jak píše zprávu. "No jasně! Jen budeš hezky na gauči a odpočívat, žádný alkohol, možná jen trochu trávy a hlavně pokec.. jo?" usměju se. "Anoooo, tati.😂" vzápětí mi přijde jeho odpověď. "😂😂😂😂 tak já už jedu"
...
Vyjdu z pokoje, kde na chodbě uvidím čekat Jakuba. ,,Ahooj." usměju se a obejmu ho. Za poslední týden tu pro mě byl každý den a tím se naše přátelské pouto ještě zesílilo. Je už pro mě fakt jako starší bratr, kterého jsem nikdy neměla. ,,No ahoooj, konečně vidím ten úsměv." usměje se a objetí mi opětuje. ,,Dost mě pozvedla ta zpráva a taky mám v těle ještě oblbovák, tak jsem taková zfetlá." uchechtnu a odtáhnu se. ,,Jo takhleeee, ty feťáku." uchechtne se se mnou a pomůže mi s věcmi do auta. Nasedneme a vyrážíme do studia. Pomůže mi z auta ven a následně už otevírám dveře do studia. Hned se ke mně kluci vrhnou a vzadu vidím Dominika, jak si úlevně oddychl a kouká na mne. S klukama se obejmu a pozdravím a sednu si na gauč. Mám chuť si s ním promluvit, ale přijde sám. ,,Nic tě nebolí..?" nervózně se zeptá. ,,Ne, Domi, nebolí." pousměju se. ,,Jsem rád, že jsi v pořádku," pousměje se zpátky a zadívá se na mě až nakonec se jeho pohled zastaví na mé ruce, kde mám jizvy. Já to zapomněla zakrýt.. dopiči. ,,Luno.. c-co to je..?" chytne mě za zápěstí a otočí moji ruku tak, aby je viděl všechny a pořádně. Jen na něj koukám a snažím se najít ty správná slova. ,,Ty.. ty sis ublížila? kdy..?" promluví zlomeným hlasem a kouká stále na jizvy, než ruku z jeho sevření vyjmu. ,,Chvíli po tom... jak jsi mě opustil.. já.. já nevěděla, co dělat.. omlouvám se.. myslela jsem.. to je jedno. Promiň.." šeptnu. Hrnou se mu slzy do očí a odcouvá ode mě. ,,Já.. já musím pryč." vybrblá ze sebe rychle a šokovaně, vezme mikinu z háčku a vystřelí ven ze studia. Vstanu, že za ním chci jít, ale okřikne mě Jakub. ,,Seď! Nech ho jít. On se zase vrátí." tak si zase sednu zpátky na gauč.
