Kousnutá Alfou 1

9. Kapitola Boj

Cítila jsem ten zvláštní pocit. Moje oči se změnili na vlčí, ale proč?
Richard se jen uchechtnul a přiložil své rty na ty mé. Já se nebránila.

********

Tak silný a krásný pocit jsem ve svém životě nikdy nezažila. Jeho rty jsou měkké jako mráček a sladké jako cukrová vata.

,,Lásko" ozvalo se, jakoby z dálky.
,,Lásko" znovu a něco začalo přerušovat tuhle chvíli.

Nakonec mi to došlo. To Richard na mě mluví. Odtáhla jsem se, ale jen kousek, tak abych mu viděla do očí.

Vzal mé ruce a dal je pryč ze svých zad a krku. ,,Máš pěkně ostré drápy" řekl a zasmál se.

Podívala jsem se na své ruce, které teď byly celé od krve na drápy. Zděsila jsem se.

,,Richarde omlouvám se, to jsem nechtěla. Moc mě to mrzí. Bolí to? Mám ti nějak pomoct?" Sypala jsem na něj jednu otázku za druhou.

,,Jen klid, za chvíli to zmizí samo. Vlčí regenerace sice nestačí na všechno, ale tohle je drobnost" řekl s cela klidně.

Už měl nakročeno ke mně a natahoval ruku, když v tom.

,,Alfo!" Vběhnul do místnosti, pro mě neznámí vlkodlak. A začal strašně rychle a nesrozumitelně mluvit ,,Dole... On... Rychle... Boj..."
Já z jeho slov nepochopila nic, ale Richard se hned sebral a vyběhl spolu s tím vlkodlakem pryč.

Na nic jsem nečekala a běžela jsem za nima, nutno podotknout, že o dost pomaleji.

Sice byli o dost na před, ale věděla jsem kam běží, do velké místnosti propojující obývací pokoj a kuchyni. Hluk, řev, pláč a rachot padajících věcí na zem. Jaktože jsme si toho předtím nevšimli? Vždyť je to tak hlasité.

Přiběhla jsem nad chody a uviděla tu hrůzu. Všude po zemi byly kusy rozbitého nábytku a spostu skla. A mezi tím vším se prali dva vlkodlaci.

Než jsem se stihla rozkoukat, vběhl mezi ně Richard a spolu s dalším vlkodlakem se jim povedlo je od sebe odtrhnout.

,,Co děláš, zbláznil ses. Chceš mi zabít Betu?" Řval na jednoho z vlkodlaků Richard a nutno podotknout, že z něj šel strach.

Pomalu jsem scházela schody, směrem k hádajícím se vlkodlakům.

,,Tak když by se nechal zabít, tak to není dobrý Beta, ne? Měl sis vybrat mě" Vrčel na Richarda vlkodlak.

,,Chceš spochybňovat mé rozhodnutí?" Zavrčel už rozzuřený Richard. Napřohoval ruku a chystal se vlkodlaka uhodit. To už jsem k němu, ale doběhla a chytila ho za ruku. ,,Richarde. Takhle to nevyřešíš." Špitla jsem.

Richard ke mně obrátil zrak. Jeho zářivě modré vlkodlačí oči se pomalu začali měnit na lidské. Jako jediný vlkodlak kolem měl modré vlkodlačí oči a ne žluté. Proč?

,,Máš pravdu Anastasie" řekl a pohladil mě po vlasech ,,ale nepleť se mezi mě a bratra." Bratra? Než jsem se stihla probrat, políbil mě do vlasů a odešel směrem kam šel jeho bratr.

Jestliže je to jeho bratr, proč se k němu chová takhle? Asi jsem měla dávat větší pozor, když mi Richard vysvětloval postavení ve smečce.