Kousnutá Alfou 1

18. Kapitola Proběhnem se

Až večer jsme na večeři vylezli z postele a společně se smečkou si připili na šťastný návrat a zlomení kletby. Už jsem se ve smečce mezi ostatními vlky necítila, tak špatně. Jak jsem strávila rok jako vlk, mnohem víc jim rozumím a cítím se s nimi jako se svými. Jako se svou rodinou.

************

Probudila jsem se uprostřed noci s tím, že nemůžu spát. Rok jsem byla zvyklá po nocích běhat po lese a spát přes den spát. Vedle mě se otočil Richard a všiml si, že nespím.

,,Děje se něco, lásko?" Zeptal se a pohladil mě po holích zádech. Na místech, kde se mě dotýkal jsem cítila příjemné mravenčení.

,,Nemůžu spát. Celý rok jsem lítala po lesích za nocích." Richard se jen usmál a začal vstávat z postele. ,,Tak pojď, proběhneme se!" A jak řekl, začal se měnit na vlka. Vyskočila jsem z postele a otevřela vlkovi dveře. Seběhla jsem schody až k hlavnímu vchodu a otevřela i ty. Proměnila jsem se na vlka a spolu s bílím vlkem jsme vyběhli vstříc temnému lesu.

Pobíhali jsme po lesích, jako vlci, a užívali si chladnou letní noc.

Vyběhla jsem na jednu menší skalku a zavyla. Richard přiskočil ke mně a zavyl také. Naše vytí vyjadřovali, jak šťastní oba dva jsme. Už nám nic nehrozilo. Už jsme měli před sebou, jen růžovou budoucnost.

Richard do mě strčil čumákem. Jasná výzva ke hře! Pokrčila jsem přední tlapy a odrazila se. Richard mě nechal, abych na něj skočila. Kdyby nechtěl, dávno bych ležela na zemi.

Převalila jsem ho na záda a olízla mu čumák. On mé gesto zopakovat. Unešená tou chvílí jsem si nevšimla záblesku v Richardově očí. Zapřel se o mě tlapama a převalil mě pod sebe.

Celou noc jsme se milovali jako vlci. Noc byla neproniknutelnou clonou a mech naší postelí.

Probudily mě, až nějaké hlasy.
,,Ste si užili." Zaslechla jsem jasný hlas Bety.
,,Dej pokoj, nemáš náhodou být už dole s ostatníma?" Ptal se ho vedle mě rozespalí Richard.
,,Čeká se jen na vás." Řekl pobaveně a zavřel za sebou dveře.

Otevřela jsem oči a podívala se na Richarda, který seděl na posteli vedle mě. Jak jsme se sem dostali? Zvedla jsem se taky do sedu a tím zaujala Richardovu pozornost.
,,Měla by sis něco obléct, lásko. Jinak tě dneska nepustím z postele." Řekl pobaveně a zároveň vážně. Zvláštní kombinace.
,,Možná chci celý den zůstat s tebou v posteli." Flirtuju s ním a jemu se to evidentně líbí.
,,Tak to nemusíš říkat dvakrát." Sotva dořekne větu a už je nade mnou.

Teprve po hodině a půl, co tady byl Lukas, jsme již oblečení šli dolů za celou smečkou.

,,Výborně, takže můžeme začít." Začal hned Richard, když vešel do jídelny spolu se mnou. Dělal jako by se nic nestalo a smečka nijak neprostestovala.

Richard si sedl do čela stolu. Chtěla jsem si sednou na židli, která byla připravená vedle, ale místo toho jsem byla stáhnutá na Richardův klín. Ne že by mi to vadilo.

Celá smečka, až na pár výjimek, se na nás usmívala a culila.
Richard mi dal rychlou pusu na tvář a usmál se na mě.
Smečce jsme včera všechno řekli, teda spíš Richard já se k mluvení ještě moc neměla. Vyprávěl, co se se mnou celý rok dělo a proč to tak bylo.

,,Smečko, jak jistě víte, můj bratr Robert převzal smečku Krvavý dráp. A jelikož je to můj bratr, máme dobré vztahy a hlavně mu věřím, se z nás stanou bratrské smečky. Proto vás všechny prosím, abyste se na obřad dnes večer připravili." Podíval se na mě a já jen nechápavě krčila čelo.

Richard se lehce zasmál, ale jen tak, abych to slyšela já a nikdo jiný. ,,Pro ty, kdo neví, jak bratrské smečky fungují. Členové bratrské smečky mohou volně na naše území a my na jejich. Samozřejmě se nejdřív všichni řádně seznámíme, aby v tom nebyl zmatek.
Také mohou členové smečky jedné přejít do druhé bez boje o pozici. Jejich nastávající pozice jim bude dána.
Kdyby jednu ze smeček napadla jiná smečka, je naší povinností jim pomoct.
Nemusíte mít obavy, že by někteří členové smečky Krvavý dráp stále mohli být proti našemu rodu. Můj bratr mi zaručil, že smečku... pročistil." Na poslední větu jsem ztuhla. Doufám, že to nemyslel, tak jak to vyznělo.

Pak dal Richard všem volno a smečka se pomalu začala rozcházet všude možně.

,,Co se takhle proběhnout?" Navrhnul Richard s úsměvem. Horlivě jsem přikývla, že jsem si div neukývala hlavu. Ruku v ruce jsme šli k lesu.

Večer přišel čas obřadu. Smečky se shromáždily na hranicích a čekalo se jen na pokyn Alfy. Richard i Robert k sobě došli a dlouhou dobu na sebe pouze hleděli, jako by si četli myšlenky.

Po několika dlouhých minutách se jeden druhému poklonili a to byl jasný povel pro nás, že my máme taky. Obě smečky a oba Alfové se sobě navzájem poklonili. Znamení, že teď jsou z nich bratrské smečky.

Po obřadu se obě smečky odebraly na naše území a byla velká hostina. Jedlo se a hlavně hodně pilo.

Richard s Robertem obzvlášť hodně pili. Až mě hlava bolela za ně. Motali se, objímali a zpívali nesmyslná slova mimo rytmus hudby.

Já jsem si šla lehnout. Nechtělo se mi pít ani sledovat opilého Richarda a další vlkodlaky.

Vše se teď změnilo k lepšímu. Richard se chová... no chci říct zase normálně, ale to nemůžu vědět. Nikdy jsem ho nezažila, když nebyl ovládán kletbou. Docela by mě zajímalo jaký byl. Musím se ho na jeho minulost víc zeptat. Stále toho o něm vím strašně málo. Vlastně i on o mě. Někdy mám pocit, že se skoro vůbec neznáme.

Dala jsem si dlouhou, horkou sprchu. Potřebovala jsem jí, abych si urovnala myšlenky. Vyčistila jsem si zuby a šla si lehnout.

Vy šla jsem ze dveří a na posteli už ležel Richard a chrápal. Nikdy předtím jsem ho chrápat neslyšela, asi je to z toho jak hodně pil. Byl rozvalený přes celou postel. A mě bylo jasné, že s ním dneska už nehnu. Navíc z něj opravdu silně táhnul alkohol.

Sedla jsem si tedy do křesla a přikryla se dekou která byla hozená přes opěradlo. Trvalo mi dlouho než jsem si zvykla na Richardovo chrápání a občasné nesrozumitelné mluvení, ale nakonec jsem usnula.

Spalo se mi celkem dobře, ale to, co se stalo ráno, s tím jsem vážně nepočítala.

Ahoj

Vím, že jsem teď skoro měsíc nic nenapsala.
Bylo toho na mě teď v osobním životě opravdu hodně a neměla jsem sílu příběh psát. Doufám, že teď už kapitoly budou vycházet, alespoň jednou týdně.
A také doufám, že se vám kapitola i po tak dlouhé neaktivitě líbila a příběh vás ještě neomrzel. Čeká nás totiž posledních pár kapitol a velký zvrat.                                                              Hezkou neděli. 

AmynkaM