It's only kiss //HarryS.//

Další lži už ne.

Ležela jsem v posteli a myslela jsem že minuty jsou hodiny, hodiny jsou dny, dny jsou měsíce a měsíce jsou celé roky. Ve skutečnosti jsem na posteli ležela jenom půl hodiny ale přišlo mi to jako věčnost. A celou tu půl hodinu jsem na nic nemyslela jako by mě někdo vypnul a já viděla jenom černou tmu. Zbytek neděle jsem pak jenom strávila v posteli a říkala si co budu dělat.

Ráno jsem vstala úplně otrávená a zmatená, protože jsem věděla že mu musím říct to co mi řekla Cassie. Ale byl v tom jeden velkej problém. Přece jsem mu říkala že mi není dobře a dneska na něj mám vyvalit, že jsem včera byla s Cassie na kafi a stalo se to co se stalo. ,,Kurva já jsem tak blbá. Kdybych jen furt nelhala o všem co se mi děje, tak bych tuhle zasranou situaci vlastně ani vůbec nemusela řešit". Proklínala jsem se v hlavě celé ráno, dokud jsem se ocitla před školou a nevzpamatovala jsem se do reality.

Koukla jsem se na hodinky a viděla že mi do zvonění zbývá ještě dvacet minut. Neváhala jsem ani chviličku a moje kroky už směřovaly k jeho kabinetu. Bez zaklepání jsem vtrhla dovnitř a měla jsem štěstí, protože tam byl a zrovna se připravoval na nějakou hodinu. ,,Ahoj, co tady děláš? Už ti je líp? Celou neděli jsem na tebe myslel". Řekl mi překvapeně ihned po mém příchodu. Já na něj jen vyděšeně a tupě koukala a po chvíli jsem se k tomu odhodlala. ,,Musím ti něco říct". Jeho výraz se ihned po mých slovech změnil do vytrašného. ,,No tak povídej". Pokynul mi nervózním tónem hlasu a já začala. ,,Včera jsem si volala s Cassie a... No ona mi řekla, že minulej tejden v tom kině nás viděla Thomopshová. Teda říkala že viděla tebe a nějakou holku ale ta holka jí byla prej nějak povědomá. Co budeme dělat jestli přijde na to že jsem to byla já tak máme průser". On mě jen s nevěřícným výrazem sledoval a pak začal říkat co budeme dělat. ,,Hele uklidni se to bude dobrý, nepříjde na to. Ty teď půjdeš domů, napíšeš si nějakou omluvenku, to je jedno, hlavně nás nesmí vidět spolu to by jí to potom docvaklo. A já už zařídim další věci". Dořekl mi svůj plán a rychle mě vyprovodil ze svého kabinetu. ,,Jaký věci"? Začala jsem se ho vyptávat ale on mi na to nic neřekl a já už byla pryč z jeho kabinetu.

Přijela jsem domů a napsala si tu omluvenku. Pak jsem si celej den lámala hlavu nad tím co mi řekl. Díky tomu že jsem měla nad čím přemýšlet tak ten den utekl jako voda a já šla zase s neklidným pocitem spát.