It's only kiss //HarryS.//

Můj první výslech v životě.

Lucy pohled

Poté co jsem se trochu uklidnila a policisté mě zvedli z té špinavé země. Tak mi nabídli vodu a já jsem s nimi šla do policejního auta. Když mé kroky směřovaly k tomu autu, tak jsem si připadala jako kriminálník. Celý život jsem byla vždycky ta správná a nikdy bych nic špatného neudělala. No a teď jdu na můj první výslech v životě. A vím kvůli komu. ,,Ten hajzl mě napráskal a já budu mít kvůli pár blbejch úletům s ním zničený celý život. Ale nejhorší na tom je, že jsem s tím souhlasila. No a hůř já si to i užívala. Není se čemu divit, furt na něj i přesto všechno myslím a doufám, že v něm ještě kapka dobra zůstalo". Honilo se mi hlavou stovky myšlenek a než jsem se nadála, tak už jsme zastavili před policejní stanicí.

Vystoupila jsem si a poslušně následovala ty dva policajty. Vstoupili jsme do té budovy a mě ihned naskočila husí kůže. Až teprve tam mi došlo, že tady už mi žádné lži neprojdou. Nevěděla jsem totiž co jim vypověděl Harry. A tak jim budu muset říkat stoprocentní pravdu.

Ti dva mě dovedli do výslechové místnosti a poručili mi ať si sednu. Následně odešli a já tak měla možnost se trochu porozhlédnout. Po mé pravici bylo zrcadlo, takové to typicky filmové, jak z jedné strany vidíte odraz sebe a z té druhé vás může někdo pozorovat. V celé místnosti krom dvou židlí, stolu a toho zrcadla nic nebylo. Působilo to tím nejvíc možným depresivním dojmem a já se začala bát čím dál tim víc. Za nějakou chvíli ale přišel nějaký strážník. Působil stejně depresivně jako ta místnost.

Podal mi ruku a představil se mi. ,,Strážník Baries, těší mě. Škoda že se poznáváme za takto nepříjemných podmínek". Představil se mi a já jemu taky, následně jsme si sedli a on začal. ,,No nejdříve se vás zeptám jestli je vám už lépe. Kolegové říkali, že když vás oslovili tak jste na tom moc dobře nebyla". Zdvořile se mě zeptal a já mu odpověděla. ,,A-ano už mi je lépe. Ale abych vám pravdu řekla nemám z našeho setkání dobrý pocit. Tohle je totiž můj první výslech v životě a tak..." Větu jsem naschvál nedokončila, protože jsem nevěděla jak bych své pocity měla vyjádřit. ,,To chápu ale vy se vůbec bát nemusíte. Potřebujeme jenom vaší výpověď, která pomůže u soudu. No dobrá abych začal tak jak mám a aby jsme si ujasnili proč tady vlastně jste. Já vyšetřuji případ vašeho dnes už bývalého přítele a zároveň vašeho učitele Harryho Edwarda Stylese. Ten je vinen z vraždy Kris Thompsonové. A obviněň z několika znásilnění na dívkách a ženách ve věku 10-17 let". Dořekl mi jeho obvinění a mě se u poslední věty zatajil dech. ,,Ano věděla jsem, že dělal špatný věci ženám. Ale nevěděla jsem, že je znásilňoval a že to nebyly ženy ale děti". Projelo mi hlavou a ihned se mi do očí vlily slzy. ,,Věděla jste o těchto jeho činech"? Zeptal se mě strážník a já pozbírala veškerou sílu abych mu dokázala odpovědět. ,,No pokud mám být upřímná, tak mi jednou říkal, že v minulosti dělal špatný věci ženám. Vysvětloval mi to v kontekstu k tématice BDSM. Ale nikdy opravdu nikdy mi neřekl, že je znásilňoval a že ty ženy jsou vlastně děti". Po těchto slovech jsem se zhroutila a strážník mě odvedl a chodbu a řekl ať přijdu zítra. Podal mi čaj a nechal mě těma dvouma odvést domů.