S Niallem jsme odešli z té nemocnice, která mi naháně čím dál tím více strach. Niall byl celel vyklepanej, byl celej zesláblej, bez života a byl bílej jako stěna. Nedivím se, že tak vypadal a působil, po tom co se stalo. Je to strašný i já jsem měla oči červené od pláče, tohle si totiž nikdo nezaslouží, kor Niallova maminka, taková úžasná ženy podle vyprávění od Nialla.
Po odchodu jeho neschopného táti se o něj starala, sama a tak moc hezky, měli k sobě blízko a Niall měl jenom ji, ale teď nemá už ani ji. Život je, tak neapravedlivej, pokusím se mu co nejvíce pomoct, protože on teď vypadá absolutně strašně.
Zapřemýšlela jsem se a podívala se na Nialla s každým dalším krokem vypadal hůř a hůř. Bolelo mě u srdce z toho ho takhle vidět, jindy usměvavého a milého ale teď byl zahořklý a smutný.
Chytla jsem ho za ruku a překousla ten pocit provinění vůči… Překvapeně se na mě podíval a na malý moment mu jeden koutek povyskočil nahoru, tam ale nezůstal dlouho.
,,Teď nemůžu, nemůžu do-domů." Řekl odvráceným pohledem ke mě a se silným náznakem zlomení. ,,Pudeš ke mě." Řekla jsem já a on se překvapením otočil, byl trochu v rozpacích ale za chvíli už následoval mé kroky, které s těmi jeho v ruku v ruce kráčeli ke mě na tu ubytovnu.
Odemkla jsem dveře a nechala Nialla vstoupit, chvíli se překvapeně rozhlížel po mé poloprázdné a nezábavné kotce. Nic neřekl a sedl si na malou pohovku.
,,Dáš si něco k pití?" Nakousla jsem, to depresivní ticho. ,,J-jo ale vodu ne. Máš něco tvrdýho?" Řekl, chvíli jsem přemýšlela a pak jsem si vzpoměla na mou netknutou flašku Jacka.
Přinesla jsem flašku, sleničky a položila je na stůl u pohovky, zaujala jsem místo vedle Nialla a každému nalila. Ťukly jsme si a oba jsme, to do sebe koply. Asi, to byla chyba ale potom, co se dnes stalo jsem tohle přesně potřebovala a Niall taky.
Po pár dalších skleničkách jsem, už necítila provinění ale jen uvolnění. Nebyla jsem na alkohol zvyklá a tak, to se mnou celkem mávalo s Niallem taky, ale to nás od dalších skleniček neodradilo.
Neskutečné se stalo skutečným. Dávám sem novou kapitolu! Ale bohužel je krátká, ale já doufám, že mi to odpustíte.
Musím vám zase poděkovat, čísla přečtení jsou neuvěřitelná a já jsem neskutečně vděčná za to, že mám takové lidí, které to baví a rádi si přečtou moji amatérskou tvorbu.
Miluju vás a vždy budu, a také se budu opravdu snažit vydávat častěji, ale nic neslibuje.
Vaše Lucie_Odvar🖤
ČTEŠ
It's only kiss //HarryS.//
Hayran Kurgu15 + !!! Ona je úplně normální osmnácti letá holka. Ale její život se rázem změní když potká jeho. Jak se zachová, když jí řekne že jí chce vidět i jinde než jenom v lavici. Děsivé na tom je že on je její učitel. A k tomu všemu zjistí že má příšern...
