Marauder's life | • FF - HP

Prolog

• je t'aime mon amour •

MĚLA ROZOSTŘENÉ VIDĚNÍ, že sotva dokázala nahmatat zeď. I přes opěru, kterou jí studená zeď byla se dokázala sotva zvednout na své roztřesené nohy. Byla si docela jistá že má ránu na hlavě. Ruku, kterou se nedotýkala zdi, si položila na čelo. Bříška prstů jí zahalilo teplo, které mohlo být jedině krev. Ranka na čele se zdála docela malá, ale rozhodně pomohla tomu že teďka sotva vidí míhající se lidi okolo.

U té zdi musela stát ještě nějakou dobu, jelikož k ní přiběhla osoba kterou po deseti sekundách zkoumání poznala jako Franka Longbottoma. ,,Co tě bolí nejvíc?" Zeptal se Frank a už začal vytahovat lektvary z jeho bystrozorského opasku. Zaručeně byl připraven, na rozdíl od většiny lidí z Fénixova řádu.

,, Třeští mi hlava." Vydechla s námahou Eleven a lehce pohnula rukou, kterou měla na čele. Frank se hned přesunul a podíval se na ranku kterou ukazovala. Trvalo jen chvíli než nanesl na citlivé místo nějakou tekutinu a zamumlal pár kouzel.

,,Dej tomu pár minut, budeš v pořádku. Je to jenom povrchové, ale zasáhlo to docela dobře, takže budeš dezorientovaná." Vysvětlil Frank, a potom jí pomohl se posadit na blízkou lavičku. ,, Chvíli tady zůstaň než půjdeš někam dál. Teďka nepotřebujeme pomoc, budeš potřeba při podání zprávy." Z posledními slovy jí Frank opustil, a šel pomoct nějakým dalším zraněným, kterých bylo tady dost. Trvalo jí pár minut než získala zpátky svojí rovnováhu a mohla se postavit.

Dneska ráno dostala po hnědé sově varování že smrtijedi nápadnou Příčnou ulici, trefně předpokládala, že se pokusí zničit co nejvíce obchodů jako varování. Ani ne o hodinu později ji dorazila zpráva že se Fénixův řád dozvěděl o možném útoku na nějakou z čarodějnických londýnských čtvrtí.

Začátek útoku Eleven zvládala v pořádku a odrazila několik černých plášťů, ale nečekala že na ní bude čekat sám Rabastan Lestrange s jeho osobitým ušklebkem a fanatickou radosti z bolesti jiných lidí. Věděla to více než dobře na svou vlastní kůži. V boji proti němu se držela dost dobře, dokud Smrtijedi nezískali dostatek obětí a zničeného majetku. Jeho poslední kletbou jí odstřelil do nejbližší vitríny, kde ji později našel Frank opírající se o zeď.

Pulzující bolest na čele začínala pomalu odstupovat a Eleven se rozešla za zbylými lidmi z řádu, kterým mohla pomoct. Opatrně vylezla skrze rozbitou vitrínu jednoho z obchodů a snažila se zbytečně nepořezat o další střepy.

Na každém kroku byl kousek skla, nějaké vyhozené knihy nebo roztrhané látky. Smrtijedi se docela bavili, když se zboží dostalo tak daleko od regálů v obchodech.

Hlavní skupina Řádu byla shromážděná u Děravého kotle, kam Eleven pomalu přicházela. Jako první si jí všimla Alice, která jí hned pohledem zkontrolovala. Ale Eleven to v tuhle chvíli bylo jedno. Něco bylo uprostřed toho hloučku lidí, co zaujímalo pozornost.

Eleven viděla jak u té osoby sedí dvě zrzavé hlavy, později rozeznala že to byla Lily a Gideon. Bohužel nakonec rozeznala i bledé nehybné tělo osoby které se ještě snažili pomoci.

Poznala ty zelené oči, do kterých se během studia v Bradavicích nesčetněkrát dívala. Teď jim chyběla ta jiskra, kterou mívaly když hrál famfrpál nebo si spolu povídali. Chyběl jim život, který vždy v sobě měl jako Havrasparský prefekt a oblíbenec jeho koleje. Teď před ní ležel Benji Fenwick bez života.

_______

Ahojky, už jsem tady zase s úpravami.
Řekla jsem si že základní příběh nebyl vůbec špatný, ale je vidět jak jsem často přeskakovala jenom k akčním částem a zapomínala jsem že tam bude potřeba i nějaký pořádný příběh a spojitosti.
Stejně jako minulý rok když jsem psala, tak i tentokrát žádám o nějakou odezvu. Ať už jsou to chyby, nebo připomínky, tak i vaše reakce a nápady, co bych mohla dodat do kapitol.

Doufám že začátek školy nebyl problémový a přeju jednoduchý pátek.
Vaše El<3