Marauder's life | • FF - HP

8_Schůzka

Benovi se Eleven snažila co nejvíce vyhýbat. Bylo to docela ironické, když on její pozornost vyhledával skoro až úporně. Často na ni čekal před Velkou síní nebo na chodbách, kde se pohybovala, a ona si v takových chvílích náhle vzpomněla, že má nějaký neodkladný úkol, což ji donutilo prudce změnit směr a zmizet. Nejčastěji zpět do bezpečí nebelvírské věže.

Nebyla tedy překvapená, když jednou večer znovu viděla Benjiho čekat před obrazem Buclaté dámy. V takové situaci si opět našla důvod, proč tam nezůstávat, a rozhodla se, že vlastně „není ve věži.“ Nebyla si jistá, co ji na něm tolik odpuzovalo. Ben byl milý, dokonce vtipný, a určitě pozorný. Byl famfrpálový hráč, jako ona, což byl další společný zájem. Přesto… nebyl to on.

Když vešla do prefektské pracovny, rychle se rozhlédla, polohlasem pozdravila primuse a zamířila ke své kamarádce Lily, která seděla u stolku s knihou v ruce. Zrzka na ni hned vesele zamrkala a usmála se, což Eleven hned zvedlo náladu.

„Nevím, kde bereš sílu na úsměv,“ povzdechla si Eleven, unavená a vyčerpaná. Prakticky sebou sekla na pohovku naproti Lily a rukou si promnula unavené oči. Lily se lehce zasmála.

„Vždycky se dá najít něco pozitivního na každé situaci,“ odpověděla zrzka s určitým uspokojením v hlase. Eleven nadzvedla obočí, a Lily trochu zrudla, vědoma si, co si její kamarádka myslí. Zase James. Eleven se ušklíbla.

Jamesovo neustálé zvaní Lily na rande bylo v poslední době tak časté, že kdyby se Lily rozhodla na tom hledat něco pozitivního, možná by se Jamesovy nekonečné snahy jednou skutečně vyplatily.

„Nic neříkej,“ varovala ji Lils dřív, než Eleven vůbec otevřela ústa. Tmavovlasá čarodějka se jen vědoucně zašklebila.

Zbytek prefektů začal do místnosti pomalu přicházet, zatímco primuska z Havraspáru převzala vedení schůzky. Její suchý, věcný tón Eleven moc nevnímala, ačkoliv zachytila zmínku o vánočních hlídkách.

„Na vánoční prázdniny jste napsali, kdo zůstává. Bohužel, ředitel Brumbál od tohoto roku zavedl nárazové hlídky i o Vánocích,“ vysvětlovala primuska, zatímco několik prefektů si hlasitě povzdechlo. Lily se k Eleven naklonila blíž, aby ji mohla informovat o dění.

„Prý se zvyšují útoky od toho… Pána Zla, nebo jak se mu říká. Říká se, že jeho stoupenci by mohli útočit na mudlorozené studenty,“ šeptala Lily, zatímco přejížděla očima po ostatních přítomných. Eleven se zamračila. To, co říkala, nezní dobře. Byla nervózní – mnoho jejích přátel, včetně Lily, bylo mudlorozených. Myšlenka, že by mohli být ohroženi, ji znepokojovala.

„Každá dvojice bude mít jen jednu hlídku. Ti, co odjíždějí, se o to starat nemusí. Ti, co zůstávají, vás teď rozdělíme,“ oznámila primuska.

Eleven čekala, že Lily odejde na Vánoce domů, což znamenalo, že by ji čekalo trávení Vánoc a hlídek s někým cizím. Slyšela, jak se mrzimorský primus zhluboka nadechl a začal rozdělovat prefekty do dvojic.

•••

Regulus seděl tenhle večer v pracovně stejně jako obvykle hned mezi prvními, ale jen naoko pozorný. Měl vlastní střed pozornosti. Když se prefekti usadili, sledoval je z povzdálí, ale jeho skutečný zájem byl soustředěn na jedinou osobu – na Eleven. Přesně věděl, kdy vešla, a i když to nedával najevo, tedy doufal že to nebylo vidět tak, její přítomnost v něm vzbudila neklid.

Jakmile začala primuska s rozdělováním dvojic, rychle pohlédl na Benjiho Fenwicka. Ten Havraspár, který neustále hledal příležitosti, jak být blízko Eleven. Už dlouho Regulus uvažoval, jak by se ho mohl zbavit. A teď, když slyšel, že Fenwick neodjíždí na prázdniny, tak z toho zas tak nadšený nebyl. Neměl žádnou možnost ho hlídat, i když nechápal proč se do toho pořád tak motal.

„S panem Fenwickem slečna Trelawneyová nebude, takže jste s panem Nottem,“ zaznělo z úst mrzimorského primuse, a Regulus zachytil okamžik, kdy se Benji trochu zklamaně napřímil.

Regulus se ušklíbl, zatímco koutkem oka sledoval Eleven. Věděl, že tenhle pohled by mohl někomu uniknout, ale ona už se na něj dívala. Nevědomě, hluboce zamyšlená. Její pohled nebyl zaměřen na něj, ale někam skrz něj, jako by přemýšlela o něčem dalším, něco důležitého a tajného v sobě. Přesto vypadala stejně nádherné jako na tom Křiklanově večírku. Něco na co Regulus velmi často vzpomínal.

Bylo to na jednom z těch večírků, kde se ocitl spíše z povinnosti než z vlastního zájmu. A tehdy ji uviděl s Fenwickem, který se kolem ní motal jako hladový vlk. Bez váhání přistoupil a přerušil jejich rozhovor. Na parket ji prakticky odvlekl, aniž by čekal na její souhlas. Držel ji pevně kolem pasu, jejich těla se k sobě přitiskla, a v tu chvíli v něm něco explodovalo. Ta blízkost, ta teplota jejího těla pod jeho rukama, to, jak se její křivky přizpůsobily jeho dotekům – byl to okamžik, který si nechtěl nikdy připustit, že by mu chyběl. A teď, když se na ni znovu díval, bylo to tam zpátky.

Nevěděl kdy to začalo. Ale bylo to už hodně dlouho. Ani si nepamatoval jak dlouho jí už sleduje, muselo to být úplně od prvního dne v Bradavicích, ale v té době byl příliš mladý na to aby pochopil že Eleven je jiná než dívky, které do té doby znal.

Něco mezi nimi hořelo už od minulého roku a obvzlášť se to ukázalo ten večer. Intenzita toho krátkého tance ho pronásledovala, když o tom přemýšlel. Byla to krátká chvíle, která ale nezmizela, a právě teď, když se na ni díval, vzpomínka na to, jak ji držel, se mu znovu vynořila. Ten pocit, když její tělo reagovalo na jeho doteky, jakoby mezi nimi bylo nějaké neviditelné napětí.

Eleven sebou trhla, když slyšela své jméno. Očividně byla myšlenkami jinde, protože teprve teď si všimla, že na ni Regulus zírá. Jejich pohledy se střetly a on viděl, jak se jí lehce rozšířily zorničky, její dech se zrychlil. V místnosti se vytvořilo napětí, které nebylo možné ignorovat.

Bylo to tak silné, že by ho mohl pocítit každý, kdo by na ně teď zaměřil pozornost. Ale nikdo z přítomných, kromě nich dvou, to neviděl. Byli v tom sami.

„Případné změny nahlásíme na schůzce 23. prosince,“ slyšela Eleven hlas někde z dálky, ale sotva tomu věnovala pozornost. Její oči zůstaly pevně přilepené k těm jeho.

Lily ji lehce zatahala za košili a varovně se na ni podívala. „Dost očividné,“ naznačila bez zvuku, a Eleven se zamračila.

„Nevím, o čem mluvíš,“ odpověděla trochu podrážděně, než společně odešly z místnosti. Než však vyšla ze dveří, nedokázala si pomoct. Ohlédla se na Reguluse, který jí pořád sledoval.