Marauder's life | • FF - HP

17_Apríl

Eleven se probudila do rušného rána v Nebelvírské věži, kde na ni okamžitě narazily první známky toho, že Pobertové se zjevně chystají oslavit apríl s velkým nasazením. Když vykoukla ze svého pokoje, zahlédla několik knih poletujících kolem dívčích ložnic. Neztrácela čas a obezřetně se jim vyhnula. Cestou ke schodům ale narazila na další překážku – schody byly proměněny v klouzačku. Nemohla jinak, než sklouznout dolů, kde na ni čekalo další překvapení.

U vchodu do společenky se rozpínala bažina. Eleven zvedla obočí a pousmála se nad touhle záškodnickou prací. Nicméně, nebyla z těch, kdo by se snadno nechal zaskočit. Jednoduchým kouzlem, které se naučila už ve čtvrtém ročníku, bažinu překonala a pokračovala dál.

Jakmile se ocitla na chodbě, zahlédl ji Dvanácterák, který se rozeběhl jejím směrem, vypadaje nadšeně, jako by právě vyhrál famfrpálový pohár. „Eleven! McGonagallová a Křiklan jsou zabarikádovaní ve svých kabinetech! Zrušili všechny hodiny!“ vyhrkl nadšeně.

Eleven se na něj pobaveně zašklebila. „A co bažina ve sklepení?“ zeptala se.

„Jo, ta je tam taky!“ potvrdil jí Peter, který přiběhl s ním. Bylo jasné, že si kluci užívají každou minutu tohohle chaotického dne. Eleven byla ráda, že klukům že Zmijozelu den předtím poradila, jak se vyhnout několika nepříjemnostem, které by mohly narušit jejich aprílové radovánky.

Remus, který šel o něco tišším krokem, se na ni krátce zadíval. Eleven si všimla, že ji v posledních dnech pozoroval trochu pozorněji než dřív. Měla podezření, že ji viděl, jak na párty v Mrzimoru trávila čas s partou ze Zmijozelu, a že si o tom zřejmě ještě pořádně nepromluvili. Jeho mlčení ale naznačovalo, že o tom Jamesovi a Siriusovi neřekl, což znamenalo, že se zatím nemusí bát. Ať už to bylo jakkoli, byla rozhodnutá mu za jeho mlčenlivost poděkovat, až na to bude příležitost.

„Jdeš s námi do Velké síně?“ zeptal se Remus, když míjeli další rozličné pasti rozeseté po chodbách.

„Proč ne?“ odpověděla s úsměvem Eleven a připojila se ke skupině.

Velká síň vypadala v ten den podstatně prázdnější než obvykle. Jenom hrstka studentů se odvážila probojovat se přes různé nástrahy Pobertů, aby si mohla sednout ke snídani. Ze Zmijozelu tu nebyl vůbec nikdo, což pobavilo Eleven, která hádala, že se její zmijozelští přátelé rozhodli strávit dopoledne raději v bezpečí jejich sklepení. Když se podívala ke stolu učitelů, všimla si, že tam sedí pouze profesor Kratiknot a přicházející Brumbál, který vypadal, jako by se skvěle bavil.

•••

Eleven seděla v tichém koutku knihovny, kde trávila většinu svých volných chvil, když se zpoza regálu vynořila blonďatá hlava, kterou Eleven poznala jako Evana. Jeho pohled byl jako obvykle zkoumavý a trochu přísný, ale dnes měl v očích zvláštní jiskru. Eleven se na něj otočila s ledovým klidem a jemným úsměvem, jakmile uslyšela, jak se ptá: „Ty si jim pomáhala?“

Zakroutila hlavou s lehce potutelným úsměvem, když k ní přistoupil i Regulus, jeho přítomnost pro ni byla okamžitě hmatatelná. Když jí políbil na tvář a opřel se vedle ní, cítíla jeho blízkost, která v ní vždy vyvolávala zvláštní směs klidu a napětí. Jeho ruka líně klouzala přes její ramena a zůstala tam, jako by jí chtěl dát najevo, že je tu pro ni, i přes jeho lhostejný výraz. Jenom to gesto, jí připomínalo, že patří k němu a jeho společníkům. Ačkoli si to nikdy nechtěl připustit, tenhle tichý kontakt pro něj znamenal víc, než by byl ochoten přiznat nahlas.

„Pročpak si to myslíš?“ zeptala se nevinně Evanovi, zatímco se naklonila lehce ke knize, aby pokračovala ve čtení. Barty se mezitím opíral o police a s výrazem plným očekávání pokračoval v otázkách, které zjevně mířily k tomu, aby Eleven nachytal.