Marauder's life | • FF - HP

16_Trocha zábavy

Eleven stála před velkým zrcadlem v dívčích pokojích a upravovala si šaty, které jí předchozí večer věnovala Pandora s úmyslem jí vytáhnout ven. Byly černé, krátké a s volnými rukávy, zvýrazňující její štíhlou postavu. Jako šperky se stejně jako obvykle vyladila do zlaté barvy. Na krku jí visely dva přívěsky – jeden od Siriuse, který jí daroval na Vánoce, a druhý od Reguluse, který jí věnoval na Valentýna. Každý kousek šperku, který měla na sobě, měl pro ni zvláštní význam. Náramky dostala od dívek ze svého pokoje a náušnice patřily kdysi její matce.

„Jsi si jistá, že ti to nevadí?“ zeptala se jí Lily, když se na ni dívala s potutelným úsměvem. Eleven se zhluboka nadechla a přikývla. Byla odhodlaná tyhle šaty vynést, i když byly odvážnější než jakékoliv, které kdy předtím měla. Už jen to že by mohla provokovat Rega byl dostatečný důvod.

Možná stejný měla i Pandora.

Zatímco zbytek Nebelvíru už vyrazil na večírek, Eleven a dívky se scházely v hlavní místnosti. Když scházela po schodech, James na ni vrhl opatrný pohled. „Není to trochu... moc odhalující?“ zeptal se podezíravě své sestry a prohlédl si kolik má odhalené kůže.

Eleven nadzvedla obočí a Mary ho hned zpražila: „To nemyslíš vážně, Pottere! Koukej na mě, já mám na sobě mnohem méně než ona!“ Za Jamese to vyřešila, když Eleven doslova vystrkala ven z věže. Ale měla pravdu, měla toho na sobě mnohem méně.

Do mrzimorské společenky dorazili všichni pohromadě, ale po příchodu kolem sedmáků se Mary ztratila hned v prvních sekundách a Eleven se vypařila hned po ní. Kluci ani nezaregistrovali jakým směrem děvčata šla, ale předpokládali, že někam šli spolu.

Lily, elegantní v temně zelených šatech, jen pobaveně pozvedla koutky úst, než zmizela ve víru tanečního parketu. James ji následoval očima a zůstal stát na místě, dokud ho Sirius nepraštil do ramene, aby ho dostal zpátky do reality. „Jdi do prdele, Tichošlápku,“ utrousil James, ale přátelsky se na něj ušklíbl, než spolu vyrazili ven.

Eleven mezitím dorazila k baru, kde jí doběhla Lily. „Viděla jsi Jamesův výraz?“ zašeptala pobaveně, zatímco si brala drink. Lily zrudla a sklopila hlavu. „Už je do tebe úplně zblázněný. Tedy není to tak že by nebyl už celá léta."

„Je to složité,“ odvětila Lily tiše, její hlas byl najednou plný pochyb. „Je to na mě příliš dlouho, nevím, jestli by to teď vůbec fungovalo.“

„Možná se jen bojíš,“ řekla Eleven tiše a povzbudivě se na ni usmála. „Dej tomu šanci, zkus nad tím zítra přemýšlet. Ale až zítra, dnes si užij zábavu.“ Než Lily stihla odpovědět, Eleven zmizela v davu tancujících studentů.

Nejdřív na tuhle párty vůbec nechtěla, ale Pandora měla pravdu – trochu rozptýlení by jí neuškodilo. Když se prodírala davem, zahlédla blonďaté vlasy své kamarádky v rohu místnosti, kde se shromáždila jejich zmijozelská parta.

„Potterová mezi námi?“ pronesl Evan s pobavením, když ji spatřil přicházet od parketu. Už si zvykal na její přítomnost, nikdy si nemyslel že by se s Nebelvírskou princeznou bavil ve stejném okruhu přátel a teď... teď se spolu vydají téměř každý den.

Regulus, který seděl vedle něj, se ušklíbl. „Nebojíš se, že tě uvidí s námi?“ zeptal se, ale jeho oči při tom měkce zářily. Uvědomoval si velmi dobře jejich né úplně lehké situace.

Eleven se k němu přiblížila a políbila ho na tvář. „Kluci vědí, že se stýkám s Pandorou a Bartym. Nějaká výmluva se vždycky najde.“ Sedla si vedle nich, a Barty okamžitě nasadil ten svůj typický úšklebek.

„Výborně, protože mám otázku,“ oznámil, zatímco Evan zadržoval smích. Regulus se na něj zamračil, ale Barty se nenechal zastrašit. „Kdyby sis měla vybrat někoho, koho bys políbila – a Regulus se nepočítá, jelikož to je tvůj přítel– kdo by to byl?“

Eleven se zašklebila nad nesprávným názvem jejich vztahu. Věděla, že to Barty myslí jako provokaci, ale uvědomoval si že ti dva si nikdy neřekli nic o chození. Vlastně byly s Regulusem přátelé.. s výhodami. V mysli se vrátila k jeho otázce, jelikož neměli cenu mu to znovu vysvětlovat. Hlavou jí proběhly různé možnosti. James? To je její bratr. Sirius? To by bylo jako líbat dalšího bratra navíc je to bratr Reguluse a jsou si zatraceně podobní. Po chvíli zvedla hlavu. „Asi tebe, Barty.“

Pandora se rozesmála a Evan vykulil oči. „Já to věděl!“ zvolal vítězně Barty. Eleven si až potom vzpomněla že by to mohl být i Remus.

Regulus po něm vrhl vražedný pohled. „Seš mrtvej,“ pronesl chladně, ale Eleven ho hned objala a pošeptala mu: „Ale já to neudělám.“ I když se trochu mračil, zůstal na místě. Elevenino objetí bylo velmi hřejivé a rozhodně si ho hodlal užít.

Pandora se přestala smát a natáhla se po Eleven. „Jdeš tancovat.“ Bylo to víc než příkaz, a tak Eleven bez váhání šla na parket.

Dívky věděli že je sledují tři páry očí od Zmijozelů a Eleven věděla že Regulusovi jsou ty nejintenzivnější, ale nevěděla že čtvrtý pár očí je celou dobu sledoval od baru. Byl to Remus. Už nějakou dobu měl podezření na něco zvláštního – Eleven se často vytrácela a plánek Pobertů záhadně mizel. Ačkoli nečekal, že by to byl zrovna Regulus Black, kdo za tím stojí, věděl, že pokud se to dozví Sirius nebo James, nastanou problémy.

Pro dobro Eleven a pro její vlastní štěstí se rozhodl že bude mlčet. On osobně proto Regulusi nikdy nic neměl, dokonce s ním snad jednou i mluvil v knihovně a zdál se dost inteligentní. Možná trochu rozuměl že Eleven, která hledá adrenalin se dá dohromady se Zmijozelem jako je zrovna on.

James se zatím rozhlížel po společence. „Neviděl někdo, kam zmizela moje sestra?“ zeptal se Lily, která stála u baru s Marlen a Mary, kterou se podařilo najít. „Promiň, zmizela hned po příchodu.“ odpověděla Lily s lehkým úsměvem.

„Nech ji,“ vmísil se Sirius, který přilákal pozornost dívky za barem svým šarmem. „Má i svoje vlastní přátele.“

Remus na to jen s lehkým úšklebkem přikývl. „To je jedna z prvních rozumných věcí, co jsi řekl za poslední dva měsíce,“ rýpl si. V odpověď mu Sirius věnoval vražedný pohled.

Ve víru tance mezi Pandorou a davem dalších studentů se Eleven občas přistihla, že hledá Reguluse očima. Její pocity byly smíšené – milovala tyhle chvíle. Mohla být bez zábran a bohužel těch chvil bylo velmi málo, přeci jen to byl vypůjčený čas.

A Regulus, i když se snažil vypadat lhostejně, jí věnoval ten pohled, který měla nejraději – ten, který patřil jen jí.