Marauder's life | • FF - HP

25_Návrat domů

,, Nechápu to!"

,, Zklidni se prosimtě."

,, Táhni!"

,,Jestli kopneš do těch dveří tak já tě vykopu z pokoje." Řekla nebezpečně važně Eleven. Očividně to na Jamese zabralo, protože vážně přestal ječet a začal sbírat rozházené oblečení. Sirius se rozesmál.

,,Aaa dvanacteráku je z tebe podpantoflák." Řekl s jeho typickým ušklebkem na tváři. Eleven musela protočit očima narozdíl od svého bratra, který Siriuse spražil pohledem.

,,Jestli nezklapneš čokle tak se to stane něco velmi nehezkýho" pohrozil James a na ukázku sebral jednu z jeho bot, Peter se pomalu odklidil z případné letové dráhy boty. Sirius udělal rádoby vyděšený pohled a chytil se za srdce.

,,U Merlina! Né!" Svojí slabostí pro drama rozesmál zbylé dva lidi v pokoji. Eleven s pobaveným výrazem sebrala jeden makový koláč z Peterovi osobní zásoby, která se zdála být velmi rozsáhlá z jeho návštěv v kuchyni.

,,Tak fajn." Řekl James. ,,Zkusíme jestli Tichošlápkova bunda dokáže lítat jako Větrostřižka." A kouzlem Accio si ze skříně přivolal jednu jeho koženou bundu. Sirius se vyděšeně schoval pod peřinu, tím vyvolal další smích.

,, Táhni. Teď je to moje peřina." Vykopala Siriuse z podpeřiny Eleven. Ano, momentálně se dělila o postel se Siriusem Blackem. Taky proč né, byl to její nejlepší kamarád, trochu jako druhý bratr.

,,Ta postel na které ležíš je moje." Zamračil se Sirius. Bylo vtipné sledovat to jejich nevinné dohadování. Dalo se očekávat že Sirius stejně postel přenechá Eleven.

,,Ale teď tu ležím já. Nárokuji si na ní jistá práva." Řekla rozhodně Eleven. Sirius nad dětinskostí Potterů jen zakroutil hlavou. Myslet si že Eleven je jen trochu rozumnější je pošetilost.

,,Zklapněte!" Vykřikl James, ale jeho odhodlání se rychle změnilo ve strach když se na něj podívala jeho malá sestřička. Eleven toho jeho divadla co James předváděl posledních pár dní už měla dost.

,, Jamesi, my se snažíme myslet na něco jiného." Okřikla ho Eleven. Sirius se zašklebil a zachumlal se zpět k Eleven. Díky tomu jí trochu povolil ten naštvaný výraz a pobaveně protočila oči.

,,Nechápu jak na to nemyslíš." Řekl sklíčeně James. Trochu to vypadalo jako by se mu chtělo brečet, ale to nebylo reálné, protože by si pokazil svojí reputaci 'Nejúžasněšího a nejlepšího kluka z Bradavic'.

,,Né každý žije famfrpálem." Řekl Sirius a i s Eleven se museli zase posunout aby se vyhli letícímu polštáři od Jamese. Ten prohru Nebelvíru prožíval vážně hodně a emoce si s ním teď zahrávaly.

,,Nemáme školní pohár a ani ten famfrpálový." Řekl naštvaně James. ,, Školní má alespoň Havraspár, ale famfrpálový mají zmije." Vyplivl znechuceně. Je pravda že kdyby Daniel Patil byl lepší a porazil by Reguluse, tak by měli šanci. Eleven přemýšlela že bude muset Reguluse někdy sabotovat.

,,Kdyby jste nedělali tolik průšvihů tak jsme mohli mít alespoň ten školní." Řekla s úšklebkem tmavovlasá čarodějka. ,,Lily musí pracně získávat body v hodinách mezi tím co vy je ztrácíte v noci na chodbách." Řekla. Zrovna nedávno o tom vedla s Lily konverzaci. Bohužel její rusovlasá kamarádka Poberty nesnáší. Tedy až na Remuse.

,,Průšvihy děláš s námi." Ozval se Peter, pro tentokrát měl už vdolky snědené a musel vytáhnout tajné zásoby čokoládových žabek. Když si toho všimla Eleven tak natáhla ruku aby jí jednu taky dál.

,,Ale nestěžuju si." Odvětila mladší Potterová. Peter s hraným otrávením Eleven podal jednu krabičku. Na což Eleven nadšeně poděkovala. Milovala jak Peter měl všude s sebou něco k jídlu.

,, Nezačínej." Ozval se tentokrát starší Potter.
Na to se Eleven jen zašklebila a zase si hleděla svého. Najednou se rozrazili dveře do pokoje a vešel poslední člen Pobertů.

,,Víte co?" Zeptal se s úsměvem Remus. Vypadalo to jako by vyšel nějaký dlouho plánovaný tah v jejich plánech a kupodivu to byla pravda. ,,Dnes si mě McGonagallová zavolala s tím jestli nemáme něco společného se zmizením věcí ve Zmijozelu." Řekl s úšklebkem. James se Siriusem nadšeně zaječeli.

Eleven se dychtivě vyšvihla do sedu a poslouchala Remusovo vyprávění o výslechu od McGonagallové. Docela dlouho jim trvalo než zjistili že ty věci se ztratili ve velkém.

,,Na to jsem jí řekl že to by na nás už taky bylo moc. Kupodivu mi věřila."

•••

,,Bych se asi posral." Řekl upřímně James když koukali z okna vlaku na nástupiště kde stála vysoká, štíhlá osoba. Eleven se svým bratrem sdílela stejný názor. Byla děsivá jen z vyprávění Siriuse, ale takhle na živo vidět Walburgu Blackovou bylo docela dost.

,,Sorry lidi, měl bych problém kdyby na mě dlouho čekali." Řekl Sirius odevzdaně a obejmul se s Jamesem. Další byl Remus s Peterem a Eleven se mu na krk pověsila jako poslední.

,, Napiš mi." Řekla naposledy než odešel z jejich kupé. Rozloučili se ještě s Peterem a zůstali tam jen tři.

,, Aaa miláček Reggie jde k mamince." Začal švitořit James, ale Remus se zamračil. Nevěděl jestli je James slepý, ale bylo vidět že ani Regulus své rodiče rád nemá.

,, Nevypadá moc nadšeně." Řekl Remus. Eleven se na něj zamračila. Byla to pravda. Podle výrazu se mu k nim vážně nechtělo, zdálo se jako by se připravoval na popravu. Ale než se pořádně rozkoukala tak se jeho výraz změnil.Typicky povýšený výraz čistokrevného aristokrata. Eleven žasla nad jeho hereckým výkonem, protože takhle přepínat emoce bylo dokonalé.

,,Nekecej." Řekl James. Logicky že on to vnímá jen ze Siriusovi strany. Byl až moc shovívaví před Siriusovími výlevy a hltal vše co mu řekl. Nemělo to být myšleno špatně. Jen Eleveniny postřehy.

,, Víš že to nemám v povaze." Řekl ostřeji Remus a obejmul se na rozloučenou s Eleven. Ta mu do svetru zamumlala něco o psaní dopisů. Pak si plácli s Jamesem a s pozdravem opustil jejich kupé. Ve vlaku zbyli už jen sourozenci Potterovi.

Když se naposledy podívali z okna tak už byla vidět jenom záda čtyř členů rodiny Blacků a potom se přemístili. Eleven se strachy otřásla, z Walburgy a Oriona měla husí kůži.

Po tom co sourozenci Potterovi vyšli z vlaku, tak se Eleven rozhlédla po nástupišti s nervózním pocitem. Když zahlédla blonďaté vlasy Samuela Westwooda, srdce jí poskočilo. Věděla, že tohle rozloučení nebude snadné. Příští rok se totiž už nevrátí do Bradavic, odchází na Kruval, a tohle bude jejich poslední setkání na nějakou dobu.

Když se k němu přiblížila, Samuel se na ni usmál, ale bylo vidět, že i pro něj to není snadné. Objali se pevně, a Eleven vydechla přebytečný vzduch z plic.

„Uvidíme se na famfrpále,“ řekla mu s chvějícím se hlasem, snažíc se přitom o úsměv.

Samuel kývl a dodal: „Mistrovství světa po čtvrtém ročníku. Určitě se tam potkáme.“

Eleven se usmála a jakmile slyšela hlas své mamky někde za jejím zády tak se naposledy rozloučili.