Láska přes Wattpad

Kapitola 03

Láska pres Wattpad

"Julie Anno Jonesová!" Vyskočila jsem z postele a rychle zamrkala, abych setřepala ospalý pohled. Naštvaný hlas mojí mamky mě dokázal ve vteřině probudit. Oknem se dovnitř prodíraly ranní paprsky slunce. Sakra! Asi jsem zaspala do školy. Slyšela jsem mamčiny kroky, jak stoupala nahoru, a snažila jsem se rychle dostat z postele, klíčové slovo: snažila. Nohy se mi zapletly do přikrývky a já opět skončila ve vodorovné poloze, tentokrát na zemi. Ještě že jsem měla pohotové reflexy a rychle před sebe natáhla ruce, jinak by můj obličej tvrdě narazil na studenou podlahu. Pokusila jsem se vstát, ale moje nohy se nechtěly z té zatracené přikrývky vymotat. Dveře do mého pokoje se prudce otevřely a za nimi stála ona: Carla Jonesová, moje milá maminka, i když "milá" zrovna teď nebylo to vhodné slovo.

"Ahoj" pozdravila jsem ji nervózně. Zkřížila si ruce na prsou a nesouhlasně se na mě dívala.

"Můžeš mi vysvětlit, co dělá moje dcera v pondělí ráno pořád ještě v posteli?"

"Technicky vzato už nejsem v posteli," bránila jsem se a ukazovala na podlahu pod sebou.

"Hrozně vtipné," ani náznak úsměvu, "Máš na to pět minut Julie. Nenechám tě přijít pozdě do školy."

"Pět minut?" zakňučela jsem.

"Čas běží,"

"Ale-"

"A nasnídat se můžeš v autě. V kuchyni na stole jsou nějaké energetické tyčinky."

"Mami!"

"Čtyři minuty," Zavrčela jsem a rychle přešla ke skříni. Moje máma byla milý člověk, ale byla taky hodně přísná a disciplinovaná. Připisovala jsem to její kariéře. Studium na lékařské fakultě nebylo jednoduché. Absolvovala, když mi bylo devět, muselo to být těžké starat se o mě a zároveň chodit do školy. Ale neměla na výběr. Byly jsme na všechno samy. Na otce jsem měla pouze rozmazané vzpomínky. Skoro si na něj nepamatuju. Opustil nás a mamka mi nikdy neřekla proč. Bylo to pro ni pořád ještě citlivé téma. I když byla hodně výbušná, naučila jsem se ji milovat takovou, jaká je. Vždycky se řídila pravidly a chraň Bůh, když jsem je nedodržela nebo ji neposlechla.

Cesta do školy proběhla v tichosti, což se stávalo jen málokdy: máma mě obvykle bombardovala svými doktorskými řečmi o mém nezdravém režimu spánku. Já byla spíš noční pták, pokud jste si ještě nevšimli. Sledovala jsem ubíhající krajinu za oknem. Pak jsem si vzpomněla na něj.

Evan...

Nemohla jsem si pomoct, napadlo mě, co asi teď dělá. Spí? Proč o něm vůbec tak brzo ráno přemýšlím? Byl to jen nějaký otravný drzý kluk, kterého jsem potkala na internetu. Ale zaujal mě, to jsem nemohla popřít.

Můj iPhone mi zavibroval v kapse a já nadskočila. Mamka mi jen věnovala chladný pohled a znovu se soustředila na provoz. Povzdechla jsem si, očividně na mě byla pořád naštvaná. Když jsem si zkontrolovala mobil, nemohla jsem zastavit úsměv, který se mi rozléval po tváři. Byl to email z wattpadu.

Nemůžu dostat tvůj odporný jahodový zápach ze své zdi. Blé!

Zpráva od Evana mě donutila se usmát. I když mě otevřeně urážel. Opět. Nemohla jsem si pomoct, jeho posedlost s Paní Jahůdkou byla legrační. Z nějakého důvodu už mě to neuráželo. Rychle jsem mu odepsala.

Nemohl jsi odolat mi znovu napsat, co?

Když přišla odpověď, už jsem byla venku z mamčina auta a mířila ke vchodu do školy. Desítky teenagerů se shromažďovali kolem, zatímco ostatní vcházeli dovnitř.