Láska přes Wattpad

Kapitola 07

Láska Přes Wattpad

**

Fakt: Shane se mě chystal zabít.

Zajímavý fakt: Moje ponožky měly každá jinou barvu.

Smutný fakt: Umřu jako panna.

Mohla bych strávit celý den vyjmenováváním faktů mého života, nebo bych mohla něco udělat, zatímco se ke mě Shane přibližoval. Očima jsem prohledávala pokoj, jestli nenajdu něco, co by se dalo použít na mou ochranu, ale potom, co jsem uviděla plyšové medvídky, polštářky, malou lampičku, špinavé oblečení a malé obrázky, uvědomila jsem si, že nic takového nemám. Nicméně jsem měla alespoň moment překvapení. Věděla jsem, že Shane nebude čekat to, co jsem se chystala udělat. Vypadal sebevědomě a já toho musela využít. Rychlým pohybem jsem se otočila a utíkala pryč z pokoje.

"Hej!" Shane zezadu zakřičel, ale to už jsem běžela po schodech dolů. Držela jsem své tričko v jedné ruce a tou druhou jsem otevřela vchodové dveře. "Jonesová, zastav!" Sakra, byl blízko. Byl vyšší a rychlejší než já. Moje šance na útěk byly asi stejně malé, jako bylo moje IQ, ale musela jsem to aspoň zkusit.

Zachvěla jsem se, když jsem ucítila chladný vzduch na své holé kůži. Zašklebila jsem se bolestí, zatímco jsem běžela přes zahradu a mrtvé květiny. Škrábaly mě na bosých chodidlech. Poznámka pro mě: Zalívej ty zatracené květiny, jednoho dne by tě mohly zabít. "Jonesová!" Mrkla jsem přes rameno a viděla Shana, jak sprintuje směrem ke mně.

"Živou mě nedostaneš!" Zakřičela jsem a pod mýma nohama se objevil chladný chodník. Proč jenom jsme museli bydlet v opuštěném domě? Byli jsme uprostřed ničeho. S mámou jsme se často hádaly, protože já chtěla bydlet ve městě, ale samozřejmě ona preferovala 'klid' opuštěného místa. Co s klidem?! Právě se mě snaží někdo zabít a nikdo si toho ani nevšimne. Utíkala jsem dolů po cestě a do nahé kůže mě bodal studený vítr.

Spodní ret se mi zachvěl. Bože, byla mi fakt zima. Kde je sakra slunce, když ho potřebujete? Odpověděl mi hrom, který se ozval nade mnou. Bezva, ještě začne pršet.

"Jonesová!" ani jsem se neobtěžovala s pohledem za sebe. Těžce jsem oddechovala, culík se mi uvolnil a brzo mi vlasy volně poletovaly kolem hlavy. "Stůj!" Shane se ozval přímo za mnou. Bože prosím pomož mi. Omlouvám se, že jsem o nedělích nechodila do kostela. Příští týden půjdu, slibuju. Slyšela jsem za sebou Shanovy kroky, tak jsem začala kličkovat, abych ho trochu zmátla. Fakt bych měla přestat dělat tu věc s kličkováním, protože lidi, vážně to nepomáhá. Teplá ruka se mi ovinula kolem pasu, aby mě zastavila. Kroutila jsem se ve snaze se vyprostit.

"Pusť mě!" těžce jsem oddechovala. Byla jsem z formy, už pěkně dlouho jsem nedělala žádný sport.

"Ježíš, uklidni se!" řekl Shane a vůbec nezněl tak bez dechu jako já. Zatracený fotbalista!

"Pomoc!" opakovala jsem pořád dokola. Shane mi volnou rukou zakryl pusu.

"Sklapni! Mohla by ses prosím uklidnit?" otočil mě k sobě a držel mi ruce. Moje oči se střetly s jeho, hrudník se mi rychle zvedal a klesal. "Co to s tebou je?" zeptal se zamračeně, "já se tě přece nechystám zabít,"

"Opravdu?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase.

"Jo, chtěl jsem tě trochu vystrašit, ale nikdy by mě nenapadlo, že začneš zběsile utíkat jako šílenec,"

"Já jsem myslela... tys byl..." odstrčila jsem jeho ruce a o krok ustoupila. "Co jsi sakra dělal v mém pokoji, ty šílenče!" založila jsem si ruce na hrudi. Shanův pohled sjel na moje prsa, a já si až pak uvědomila, že jsem byla bez trička. Moje fialová podprsenka byla všem na očích. "Aa!" zaječela jsem a rychle se zakryla svým tričkem. "Ty seš fakt úchyl!"